Nebyl váš návrat do extraligy rychlejší než jste původně plánoval?
Původně jsem říkal 28. prosince. Pak jsem to několikrát změnil a nakonec jsem se rozhodl nastoupit proti Vsetínu. Už jsem to na tribuně nemohl vydržet.
Jaký byl návrat? Proběhl podle vašich představ?
Jsem maximálně spokojený. Přestál jsem utkání ve zdraví a vydržel jsem hrát až do konce. Nastoupil jsem totiž prakticky bez tréninku. Týden jsem se jen učil bruslit. Bohužel mi nezbyl čas na to, abych se naučil zpracovat puk. (smích).
Nemáte náhodou na mysli obrovskou šanci v polovině utkání, kdy jste trefil jen gólmana Biegla a pak jste se zoufale chytil za hlavu?
To byla obrovská šance. Ale asi jsem si moc přál vstřelit gól. Šel jsem do střely nadoraz, vzal jsem i s ledem, prohnula se mi hokejka a puk šel o čtyřicet centimetrů jinam, než měl jít. Radka Biegla z toho asi trošku bolelo břicho smích). Byla to tutovka z mezikruží, to měl být jasný gól.
Poprvé jste nastoupil v útoku s Jiřím Dopitou a Tomášem Blažkem. Jak fungovala souhra?
I v optimální formě bude potřeba několik zápasů, aby souhra klapala tak, jak by měla. Vždyť Bláža v životě nehrál na pravé straně a nikdy jsme v tomto složení spolu nenastoupili. Podle mě bude potřeba zhruba pět zápasů na sehrání, protože jsme takhle spolu trénovali jen jednou.
Jak jste se vlastně na návrat do extraligy po zranění připravoval? Jak dlouho jste trénoval na ledě?
Byl jsem asi třikrát s dorostem. Jednou jsem byl na ledě s juniory a asi třikrát s áčkem. Odtrénoval jsem toho opravdu málo, občas mě dost brněly nohy. Spíše jsem se naučil, jak si mám zavázat brusle nebo nasadit ortézu, aby mi moc nepřekážela. Taková součást výstroje je pro mě obrovskou překážkou.
V úterý proti Litvínovu tedy nastoupíte znovu, i když tvrdíte, že nemáte ještě natrénováno?
Byla by škoda, kdybych nenastoupil. Je to asi nejpřirozenější cesta, jak získat nějakou kondici a dostat se do formy.
