„Nikdy jsme proti sobě nehráli a oba se těšíme, až k tomu dojde,“ nemůže se dočkat Lukáš Doudera, kterému je devatenáct. Jeho bratrovi čtyřiadvacet. „Už když jsme párkrát spolu naběhli v extralize, byl to super zážitek. Spolu jsme před třemi lety šli z Kladna do Třince, teď mi popřál hodně štěstí.“
U Ocelářů zůstat nechtěl. „V Třinci jsem celý rok nehrál, byl jsem rozhodnutý odejít,“ svěřil se. V Litvínově našel rodinný klub. „Musím říct, že klid je tady opravdu velký, kluci jsou pohodoví, a když je nějaká vážná situace, snaží se ji všichni odlehčit. Ale trenér Rulík je přísný, příprava byla náročná.“
Doudera se považuje za komplexního obránce. „Mým vzorem jsou Kladeňáci Marek Židlický a Tomáš Kaberle. Podle mě byli nejlepší obránci v republice. Od nich jsem se učil, pak i od bráchy, který s nimi nastupoval. Hrajeme to, co hrají oni. Neodhazujeme od sebe puky, ale podržíme je, uklidníme hru a pomůžeme útočníkům.“