Galvas přitom vůbec netušil, že by mohl být v nominaci trenéra Aloise Hadamczika.
"Když mi to kluci v kabině říkali, tak jsem si myslel, že si dělají srandu, že to jsou zase nějaké fórky v kabině," přiznal. "Ale když se mi pak ozvali známí, tak už jsem tomu začal věřit.“
Přitom po nedělním utkání s Vítkovicemi byl trenér Hadamczik v třinecké kabině. To vám nic nenaznačil?
Akorát jsem se s ním pozdravil, protože se známe ještě z Vítkovic, ale zrovna se bavil s někým jiným. Spěchal jsem.
Budete se zlobit, když řeknu, že jste se do reprezentace dostal až na stará kolena?
Tak to neberu. Už mi přišla i esemeska, že v takovém věku poprvé pojedu s repre... Ale nevnímám, kolik mi je let. Důležité je, jak se člověk cítí. Nad věkem vůbec nepřemýšlím. Spíš mě překvapila samotná nominace.
Prošel jste několika kluby, ale až v Třinci jste se dostal do nominace.
Čím to je?
Tak to vyšlo. Ale ve Vítkovicích, když se mi jednu sezonu opravdu dařilo, jsem trochu
doufal, že bych s národním týmem mohl jet aspoň na nějaký přípravný zápas.
Je pro vás reprezentace povzbuzením?
Určitě to potěší. Snažím se ale v extralize soustředit na každý zápas. A že to přišlo, je bonus. Chtěl bych hrát to, co v extralize, a užít si to.
S Třincem hrajete v pátek v Chomutově a v neděli hostíte Spartu. Budete mít větší zodpovědnost, když se teď na vás fanoušci budou dívat jako na reprezentanta?
Nevím, jak se na mě budou dívat lidi. Teď se soustředím na Chomutov. Chci hrát pořád stejně. Ale je fakt, že člověk asi má větší zodpovědnost. Když dostanete nějaký špatný gól, uděláte chybu, diváci si řeknou: "Ježišmarjá, koho to tam zase pozvali." Ale tak to brát nemůžu. Hlavně nesmím být myšlenkami někde jinde.
