Když odhalené svalnaté figury kroužily v pravidelných intervalech po ovále vedle pardubické sokolovny, trochu to připomínalo přehlídku kulturistů. Trenérský tým se stopkami v ruce a píšťalkami v ústech bedlivě pozoroval snahu potících se hráčů moskevského Spartaku.
A zatímco většina kádru pobíhala po tartanu s odhalenou hrudí, kterou zdobily jen černé pásky s měřicími čipy, Lukáš Radil se v červeném tričku se znakem slavného klubu vymykal. Po zápřahu si ulevil. Další běžeckou dávku měl za sebou.
„Běhání je více, než když jsem hrál v Pardubicích. Mají to docela rádi, takže těch kilometrů už máme za pár dnů dost,“ říká pětadvacetiletý útočník.
Jak jste se v Pardubicích s týmem vůbec objevili?
Ani moc nevím, ale už když jsme končili sezonu, tak jsem se bavil s trenéry a ti nad tím uvažovali, že pojedeme buď sem, nebo do Chomutova. Nakonec převážily Pardubice, za což jsem rád.
Lukáš Radil pálí na švédskou branku.
Dal jste doporučení?
Snažil jsem se trochu lobbovat, abychom jeli sem. Přeci jenom si trochu prodloužím pobyt doma. Podívám se tam vždycky na pár hodin a pak se vracím na hotel. Začínáme trénovat brzy ráno, takže by se mi ani nevyplatilo přespávat doma, musel bych vstávat dříve.
Co všechno zde máte v plánu?
Pořád trénujeme na ovále nebo chodíme do aquacentra na spinning. Pak do posilovny, v hale Sokola hrajeme různé hry. Pořád se pohybujeme v tomto okruhu. Ráno před snídaní máme rozcvičku, pak běháme a odpoledne je jiný program.
Děláte ostatním průvodce po městě?
Volného času moc nemáme. Navíc jsou všichni po trénincích unavení, takže většinou chodíme všichni hned spát. Ale s některými kluky jsme se šli projít hned první den. Ukázal jsem jim Pernštýnské náměstí, prošli jsme si třídu Míru, Tyršovy sady a zámek jsem jim ukázal.
Uvítal jste, že můžete trénovat se zbytkem kádru již v první části přípravy?
Sám jsem se připravoval celý červen. Věděl jsem, že teď v červenci budeme spolu.
S bývalými spoluhráči jste si zatrénovat nešel?
Ne, protože oni začínali poměrně brzy, někdy v úvodu května. Končil jsem v polovině dubna, dal si nějaké volno a pak se chystal individuálně.
Máte před sebou druhý rok v Rusku. Už jste se adaptoval na tamní prostředí?
To se nedá úplně říci, protože se toho hodně mění. Ale musím říci, že už jsem si na dost věcí zvyknul. S něčím jsem se již popral a vím, jak to zhruba chodí. Snad to bude pokračovat.
Lukáš Radil (vlevo) v souboji s Maximem Šanulovem z Ruska
Co vás nejvíce překvapilo?
Bylo toho více. Jsem v týmu jediný Čech. V kabině je to jiné než tady. Hodně se cestuje a pořád se spí po hotelech. Člověk je často sám, když letí na zápasy. Jste několik dní pouze s klukama. Je to tak všeobecně náročnější. Tady jsem byl více méně každý den doma.
Jak jste se vypořádal s obávanými moskevskými kolonami?
Jsou nepříjemné a za začátku mě zaskočily, ale postupem času jsem si zvykl. Zácpy jsou tam 24 hodin denně.
Nicméně dopravní situace v Pardubicích by vás mohla leckdy vycvičit...
Tam jsou přece jen větší. Když máte čtyři pruhy na každé straně a všechny jsou plné, je to něco jiného.
Řídíte také?
Ne, jezdím tam metrem, ale to je rovněž zacpané. Tak sedm osm milionů využívá k cestě do práce právě metro, a to je znát.
Takže často nezbývá nic jiného než chodit pěšky?
To zase ne, protože to je všude hrozně daleko. Jsem rád, že jdu od stanice metra k zimáku, což už mi nějakou práci dá. Ale město mám prochozené.
Předpokládám, že i restaurace. Tak jaká je ruská kuchyně? Není to samý boršč?
Ten mi chutná, mají ho super. Jídla jsou jinak dost podobná a nejsou tolik kořeněná. Ovoce je čerstvé a není tolik naplněné éčky, ale to beru z úplně laického pohledu. Hodně se tam jí kuřecí. Na složení stravy si nemůžu vůbec stěžovat. Nicméně česká kuchyně je lepší a chybí mi. Ale bydlím blízko českého domu, takže tam si zajdu, když si potřebuji připomenout naše jídla.
Jak válčíte s ruštinou?
Myslím si, že jsem se za ten rok zlepšil. Umím číst, pak spíše rozumím, než mluvím. Když něco řeknu, jsou to jen základní věci.
A před ruskými novináři?
To vůbec. K tomu jsem se ještě neodvážil. Používám angličtinu. Když jsem jel tam, tak jsem ze školy něco uměl. S cizinci se bavím dost, takže v ní jsem pokrok udělal větší.
Tabulkový vzestup by letos rádi udělali i vaši bývalí spoluhráči z Dynama. Sledoval jste jejich poslední počínání?
Bylo mi trochu líto, jak to dopadlo. Ale zaplaťpánbůh, že se extraliga zachránila. Na zápasy play-out jsem chodil. Co k tomu říci, provedlo se strašně moc změn, což týmu moc neprospívá, ať jde o jakýkoliv mančaft. Ale z mého osobního pohledu se nyní tým dobře posílil a snad si to sedne.
Opakování scénáře nehrozí?
To si nemyslím, i když se vývoj těžko odhaduje a uvidí se až v sezoně. Všichni se poučili a bude to o dost lepší.
Spartaku se v KHL také moc nedařilo. Bude cílem play-off?
Teď na něho bude větší tlak. Minulý rok klub v podstatě zase vznikal, i když nyní taky půlka týmu přišla, druhá odešla, takže uvidíme.
