Do nejkvalitnější ligy světa byl z AHL zavolán hned po jedenácti zápasech za tamní Barracudu, farmu Sharks, a prakticky okamžitě zůstal. Během své první sezony v NHL naskočil do dvaačtyřiceti duelů včetně play off a vstřelil sedm gólů, přičemž další čtyři připravil, navíc si ještě vysloužil roční prodloužení svého stávajícího kontraktu...
„Celé to byla jedna velká zkušenost. Načerpal jsem spoustu věcí, vím, na čem musím pracovat a kde se zlepšit. Mám velikou motivaci se v příští sezoně probojovat do základní sestavy. Už vím, do čeho jdu, takže se snad lépe připravím, abych uspěl. Každý odehraný zápas pro mě bude obrovským zážitkem,“ vyhlašuje motivovaný Radil pro něj tak typickým skromným stylem, jako by za sebou ještě neměl v NHL ani minutu.
Ale přitom má. „Oproti očekáváním to bylo o dost těžší. Nezdá se to, ale na menším hřišti je ten hokej opravdu jiný. Více se nahazuje a dbá se na to, aby hráči dodržovali herní systém do posledního detailu, což považuji za pravdu, že právě drobné věci v dnešním hokeji rozhodují,“ uvažuje Lukáš Radil.
Než přišel do NHL, strávil tři roky ve Spartaku Moskva, v KHL odehrál celkem 168 utkání a získal 103 bodů za jednačtyřicet gólů a dvaašedesát asistencí. Velká škola. „Tři roky v Rusku člověka posílí hlavně psychicky, cizinci tam jsou pod velkým tlakem,“ přibližuje Radil.
Za celý rok jsem nepochopil, v čem je Amerika jiná, říká Radil
V hokejové soutěži číslo jedna musí být logicky pod tlakem taky, možná ještě větším, přesto je podle něj Amerika úplně jiná, hlavně lidsky.„Za celý rok jsem však nedokázal pochopit v čem vlastně. V běžném životě to je patrné: jdete do supermarketu, tam sedí chlap za kasou a je zkrátka šťastný. Zeptá se vás, jak se máte, těžko to chápete… Vrátím-li se k hokeji, tak v něm je veliká konkurence spojená s tlakem na výsledky. Kdo je nejlepší, má všechno, kdo ne, tak ne…,“ vypráví Radil.
V první řadě si pochvaluje vzájemný respekt. „Cítil jsem ho na každém kroku. Všichni mají obrovsky zdravé sebevědomí, ale nikdo se nepovyšuje. Chlápek, co vám každé ráno otevírá kabinu, se úplně v klidu baví s trenérem. Nikdo se tam z nikoho jen tak nezblázní.
Do „velkého hokeje“ Radila vyprovodily Pardubice, na které jistě nezapomněl. Přiznává ovšem, že z poslední sezony na jednu stranu moc potěšený nebyl. „Zklamaly mě některé věci mimo led. Když se nedaří, je třeba být spíš potichu a tvrdě pracovat, ale co už. Je potřeba se dívat dopředu,“ nabádá Radil. Náladu mu jeho bývalý zaměstnavatel spravil zvládnutou baráží.
„Trochu jsem se jí bál, ale překvapilo mě, jak ji kluci odehráli, to byla pecka. Od druhého zápasu jsem věřil, že to zvládneme, nedokázal bych si představit Pardubice bez extraligy,“ říká.
Je zvykem, že nejen s Dynamem chodí v létě „jeho lidi“ rozesetí po světě na led. Radil však možná letos vynechá.„Ještě se musím rozhodnout, kde na něj půjdu, protože trávím víc času v Praze.“
