"Na začátku jsem si myslel, že rekonvalescence nebude trvat tak dlouho. Ale uspíšit se to nedalo," líčí Sáblík, jehož při tréninku zranila střela spoluhráče Rastislava Deje. "Bohužel jsem se už nedokázal v sezoně vrátit. Nebyl na to čas," říká zkušený gólman, který se ve středu dohodl na ročním hostování s mateřskou Duklou.
"Po deseti letech se vracím domů. Takže se samozřejmě těším," usmívá se Sáblík. "Na druhou stranu mě to zavazuje. Určitě to nebude nic jednoduchého. Uvidíme, jak to bude vypadat."
Na uplynulou sezonu asi nebudete vzpomínat v dobrém. Do branky jste se dostal jen ve třech extraligových zápasech.
Do Budějovic jsem nešel v roli, že bych pravidelně chytal. Vždyť tam byl Kuba Kovář. Navíc velkou zásluhu na těch třech startech mělo moje zdraví. Poslední říjnový den jsem se zranil, spoluhráč mi na tréninku zlomil klíční kost.A poté jsem se tři měsíce léčil.
To je v podstatě půlka sezony, že?
Byl jsem na operaci, museli mi to rovnat, měl jsem to posunuté. Takže jsem měl potom v klíční kosti drát a teprve někdy na začátku ledna mi ho vyndali. A až koncem ledna jsem nastupoval na led.
První odhady přitom mluvily o tom, že byste měl chybět zhruba pět šest týdnů. Nakonec se to však natáhlo skoro na dvojnásobnou dobu.
Když se mi to stalo, i já sám jsem čekal, že se na led dostanu daleko dřív. Původně jsem si myslel, že se s tím drátem dá chytat. Ale nešlo to. Protože i když jsem měl drát zašitý pod kůží, vyčuhoval z kosti a zevnitř tlačil na kůži. S tím prostě nešlo hrát. Ani doktoři mi to nedoporučovali, protože bych si ten drát mohl zalomit.
Zranění vám způsobil spoluhráč v tréninku. To se nestává příliš často. Nemohl být opatrnější?
Nebylo to žádné zranění z nedbalosti, šlo o přímou střelu. Byl jsem v poloze, že se mi kolem krku udělala dírka akorát na puk. A přesně tu trefil. Bohužel. Nedalo se tomu nijak zabránit, mohlo se to stát kdykoliv a komukoliv.
V pokročilém věku, v šestatřiceti letech, utrpět zranění, které vás vyřadí na půl sezony ze hry, musí být hodně nepříjemné.
Když jsem to zpětně hodnotil, byl jsem rád, že se mi to stalo v uvozovkách až takhle na konci kariéry.Že mě to nepostihlo dřív. Jsou hráči, kteří mají chronické problémy a jsou zranění skoro každou sezonu. To se mi zatím vyhýbalo. Tohle bylo zatím nejvážnější zranění v mé kariéře.
Takže na nějaký předčasný konec kariéry jste nepomyslel?
Ne. Chci se soustředit spíše na to, abych se dostal do původního stavu. Ruku už rozhýbanou mám, hybnost je z 95 procent obnovená. Musím ji jen trochu zesílit, ale to není žádný problém. Nic, co by se nedalo zvládnout. Teď se jen zaměřím na nějakou pečlivou přípravu, abych byl v létě k dispozici na sto procent. A neměl se na co vymlouvat. (usmívá se) .
Takže suchou přípravu, která by Dukle měla začít příští pondělí, byste měl absolvovat bez úlev?
Určitě. Akorát že ruka je trochu slabší, měl jsem ji tři měsíce úplně znehybněnou. Zeslábla mi. Ale to jsou věci, které se, když se jim člověk věnuje, dají za měsíc v pohodě dohnat. To pro mě není žádné omezení. Pokud bych nevěděl, že to bude v pořádku, tak bych se do nějakých větších věcí nepouštěl.
Navíc jste říkal, že od konce ledna jste už zpátky v tréninku.
Na ledě jsem v Budějovicích trénoval už měsíc a půl. To mi ještě trochu chyběla síla na prudší pohyby nebo reakce. Ale od té doby už zase uplynula nějaká doba. Měl jsem možnost být dva týdny v lázních v Třeboni, kde jsem taky docházel k fyzioterapeutům. Bavili jsme se, co s tím. A nevidím žádný problém.
