Taková změna! Vždyť v pondělí v rozhodujícím zápase vychytal vítkovické střelce a hala mu tleskala vestoje.
Už vám dochází, čeho jste právě dosáhl? Otočili jste série ze stavu 1:3 a vy jste teď hrdinou.
Dochází mi to velice pomalu, možná si to uvědomím teprve až opustím halu a dám se do klidu, možná až další den. Strašně děkuju klukům, že zápas ubojovali, vzadu mi moc pomohli.
A vy slavíte v předvečer vašich 35. narozenin.
Klukům znova děkuju. Dali mi hezký dárek.
Loni jste play-off sledoval jen z tribuny, napadlo by vás, že uplyne sezona a stanete se z náhradníka ústřední postavou?
No, abych řekl pravdu, tak vůbec ne. Minulý rok jsem byl rád, že jsem několik zápasů absolvoval na střídačce jako dvojka. Krásně jsem si to prožil, oslavil jsem titul. Ale rozhodne jsem nemyslel, že za rok odchytám postup do semifinále.
Máte hodně důvodů k oslavám, proběhne něco?
Není na to čas, musíme se soustředit na Plzeň. Jakékoli oslavy, ať už postupu nebo narozenin, se nechají až po sezoně.
Soupeře znáte teprve pár desítek minut. Co k Plzni říct?
Zatím jsem o ní moc nepřemýšlel, ale už když v neděli vyhráli sedmý zápas, bylo jasné, že když se nám povede postoupit, půjdeme na Plzeň. Je to velice těžký soupeř, jsou rozjetí, hrajou srdíčkem.
Tak jako vy dnes, že? V závěru před vámi obránci i útočníci často nebojácně padali do střel.
Znova chci tým pochválit, makali až do krve, na mě skoro nic vyloženého nepouštěli. Všichni jsme táhli za jeden provaz, to byl jeden z největších důvodů úspěchu.
Kdy vám bylo v zápase nejhůř?
Ve třetí třetině mi dvakrát puk vypadl z lapačky a lítalo to tam shora dolů, zleva doprava. To byla nejtěžší chvilka. Naštěstí do branky nic nespadlo.
Vy jste šel do série jako náhradník za stavu 1:3, doma jste prohrávali. Věřil jste, že všechno otočíte?
Každý hokejista musí věřit ve vítězství, jinak nemá cenu, aby hrál. Výhra je to nejhezčí, co může být.