Je dobojováno, Plzeň nastupuje na dovolenou. Jak se cítíte?
Jsem zklamaný, pochopitelně. Chtěli jsme se vrátit do Plzně a ještě jednou potěšit diváky. Ve Zlíně jsem nejspíš chytal poslední zápas v extralize. O to víc mě mrzí, že jsme vypadli. Chytat po roce finále, to by bylo krásné. Teď musím pogratulovat Zlínu. Přeju mu, ať vyhraje titul.
V ruském Magnitogorsku na vás prý čeká trenér Marek Sýkora, v Kazani Vladimír Vůjtek. Pro koho se nakonec rozhodnete?
Těch nabídek je víc. Ještě o tom nemůžu mluvit. Nenastal ten správný čas. Vážně nevím, jak se všechno nakonec vyvine. Může se to stát.
V rozhodujícím semifinále jste se několikrát chytil se zlínským křídlem Balaštíkem. Vypadalo to na vyřizování starých účtů. O co šlo?
S Balážem jsem kamarád, mimo led spolu vycházíme. Když je čas, zajdeme spolu i na kafe. Na ledě je ale soupeřem. Člověk ho musí nějak rozhodit. Na to samé myslí v zápalu hry také on.
A váš trest na dvě minuty za seknutí Petra Lešky?
Kdo to viděl pořádně, musí uznat, že Leška na mě najížděl, mířil v rychlosti přímo do brankoviště. Nejspíš chtěl, abych povyjel a udělal prostor. Nic zvláštního se nestalo.
Výsledek semifinálové série 4:1 pro Zlín vypadá jednoznačně. Ve skutečnosti šlo o nesmírně vyrovnanou bitvu. Co rozhodlo o plzeňském neúspěchu?
Myslím, že klíčem bylo druhé utkání ve Zlíně. To byl zlom. Balaštík tehdy rozhodoval v prodloužení. Odjížděli jsme domů se dvěma porážkami. Doma se sice vyhrálo jedno utkání. V úterý jsme jeli na Moravu s tím, že chceme sérii prodloužit na šest utkání. Každý asi ví, že třikrát za sebou porazit jedno mužstvo je mimořádně těžké. Ať už se soupeř jmenuje Zlín nebo Pardubice.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Ve čtvrtek mám se spoluhráči podpisovou akci na plzeňské radnici. Pak se uvidí. Musím říct, že hokeje mám teď už trochu dost. Chci si odpočinout.
Kvůli reprezentaci? Páté semifinále ve Zlíně bylo pod dohledem také reprezentačního kouče Slavomíra Lenera.
Záleží na trenérech, koho pozvou do kempu.
