Vicemistři. Kdo by před začátkem extraligové sezony věřil, že se tímhle titulem budou letos honosit karlovarští hokejisté? Povedlo se. Podceňovaný klub vytáhl až těsně pod vrchol trenér Zdeněk Venera s hráči, které až na čestné výjimky hokejový národ téměř neznal. Byl to jen nahodilý výkřik nebo se může situace v příštích letech zopakovat? "Jednou přijde den, kdy zvedneme nad hlavu ten největší pohár," říká karlovarský manažer Miroslav Vaněk. "A pevně věřím, že to nebude trvat dlouho."
Jaká je budoucnost karlovarského klubu?
Stavíme arénu. Ta posune karlovarský hokej obrovským skokem dopředu. Platilo to v Liberci a v Budějovicích, platí to i za hranicemi. Máme stabilizovaný a silný tým, výbornou mládež. Máme obrovské finanční zázemí, které nám poskytuje posledních pět let Sokolovská uhelná. Dobře spolupracujeme s městem. Máme parádní fanoušky, kteří nás dotáhli až do finále. Všechno je zkrátka nastavené tak, aby se klub rozvíjel dál. Nechci předbíhat. Každá sezona je jiná a těžká. Přijde ale chvíle, kdy zvedneme nad hlavu ten největší pohár. Bude to stát hodně dřiny, pevně tomu ale věřím. Už jsme hokejové město.
Do play-off jste se poprvé pořádně podívali až letos. A hned jste málem vyhráli titul.
Konečně se zúročila naše osmnáctiletá práce. Vždyť Karlovy Vary hrály ještě v roce 1990 krajský přebor, v té době klub neměl ani mládež. Letošní sezona je snová, od začátku až do konce. Máme čtyři hráče v reprezentaci, to v dějinách klubu nemá obdoby. Byli jsme ve finále Tipsport cupu, prohráli až na penalty. Parádně se povedla i akce k pětasedmdesátiletému výročí karlovarského hokeje. A play-off? O tom asi ani nemusím moc mluvit.
Titul vám ale utekl. Nejste zklamaný?
Je pravda, že přímo po zápase jsme to vstřebávali těžce. Už na ledě jsme si ale uvědomili, že jsme letos dokázali neskutečný úspěch. Teď už ve mně převládá spokojenost. Nadšení z toho, co se nám povedlo.
Když jste při jednom z finálových zápasů zjistil, že máte pohár pro vítěze uschovaný ve své kanceláři, nechal jste ho z pověrčivosti vynést. Takže: nestála vás ta chvilka vítězný pohár?
To ne (usměje se). Hráli jsme proti velice silnému soupeři s obrovským zázemím a většími zkušenostmi z vyřazovacích bojů. Slavia byla jasným favoritem, nám se mohl povést nečekaný zázrak. Slavii jsme potrápili, kousíček hokejového umění a možná i štěstí nám ale chyběly. Myslím, že titul je ve správných rukou.
Před sezonou jste ho ale věštil Pardubicím.
Jejich letošní výkony pro mě byly velkým překvapením. S Pardubicemi jsme hráli ve finále Tipsport cupu, byl to parádní zápas. Prohráli jsme tehdy až na penalty. U Pardubic mohlo za to zklamání víc okolností. Nemohli hrát doma, neměli halu. Slavii jsem před sezonou na titul netipoval. V průběhu roku jsem ale podle jejich výkonů začal tušit, že se dostane hodně vysoko.
Jedná s hráči i Venerou
Jiná z vašich věšteb se splnila. Před třemi lety jste říkal, že trenér Venera dokáže ve Varech velké věci.
Že to bude ale až takhle, to jsem samozřejmě nečekal. Zdeněk měl za úkol první rok tým stabilizovat, druhý přivést mužstvo do play-off. Skončili jsme tehdy jediný bod za přímo postupující šestkou, museli jsme do předkola. Všichni ví, jak to dopadlo. Vyřadil nás Třinec.
Jaký úkol měl trenér letos?
Postoupit přímo do osmičky a odehrát čtvrtfinále. Co se nakonec povedlo, to byla pohádka.
Její konec mohl být ale ještě šťastnější. Kdyby se vám nezranil obránce Miroslav Duben…
…Míra nám chyběl strašně moc. Patří k nejlepším obráncům v extralize. Tomáš Brňák, který ho nahradil, hrál extraligu první rok naplno a zvládl to výborně, zkušenosti dvaatřicetiletého beka ale samozřejmě neměl. Letos jsme měli zkrátka tak vyvážené a vyrovnané čtyři pětky, že kdokoli kvůli zranění vypadl, hrozně moc chyběl. Každý v týmu měl svou úlohu a plnil ji. Proto jsme to dotáhli tak daleko.
O to víc jste asi rád, že máte téměř všechny hráče pod smlouvou.
Samozřejmě. O to je naše situace teď jednodušší. Dnes máme stabilizovaný kádr, který můžeme vhodně doplňovat. Do hry se mohou alespoň víc dostat mladí hráči. Vedle zkušených se daleko rychleji zapracují. Letos to byli Brňák, Kuběna nebo Zucker, příští rok to bude třeba Dej, který už letos za áčko výborně odehrál několik zápasů. A máme i další talenty. Vždyť naši junioři udělali mistry republiky. Tenhle potenciál musíme začít ještě víc využívat.
Pod smlouvou jste neměli jen Josefa Řezníčka, Milana Krafta a Vojtěcha Poláka, který se vrátil domů ze zámoří. Jak to bude vypadat s nimi?
S Pepou jsme domluvení, že se do konce dubna rozhodne. Pokud bude chtít zůstat, budeme rádi. Když se už bude cítit unavený a bude chtít zkusit nižší soutěž nebo ukončit kariéru, budeme jeho rozhodnutí respektovat. S Vojtou budeme jednat. Chceme, aby u nás zůstal. Čekali jsme od něj sice v play-off trochu víc, po třech letech v Americe to měl ale hrozně těžké. Potřebuje čas na návrat do evropského hokeje. Myslím si ale, že by byl Vojta pro nás velice platným hráčem.
Kdy se rozhodne on?
Mluvil jsem s jeho agentem. Osobně jsem přesvědčený, že Vojta bude chtít v Karlových Varech zůstat. Má u nás možnost dalšího růstu.
A Milan Kraft? Play-off se mu hodně povedlo.
Bylo na něm vidět, že má zkušenosti a v hokeji už něco dokázal. Pokud byl Milan zdravý, patřil jednoznačně k našim oporám. Bohužel ho ale delší dobu trápila třísla. Bylo to komplikované zranění, pořád se to vracelo. Když už byl v pořádku, zlomil si klíční kost. Zlomený měl i prst. Nic z toho samozřejmě nebyla jeho vina. Je to bojovník, dělá hokej naplno. Dostává se do situací, které zranění vyvolávají. A pak je těžké, vrátit se znovu do takové formy. Milan Kraft je zkrátka výborný hráč.
Pokud má zdraví a formu, je pro tým nepostradatelný.
To obojí teď měl. Jak se to projeví v jednání o smlouvě?
Navrhnu mu nižší základ a větší motivační složku. Je otázka, jestli to on a jeho agent přijme.
Vary v roce 2008
Co se ve Varech proti minulým sezonám tak změnilo?
Dřív jsme neměli až tak šikovné hokejisty, museli jsme naši hru založit na výborné fyzické kondici. Nic jiného nám vlastně ani nezbývalo. S příchodem Zdeňka Venery jsme začali tým přepracovávat víc do ofenzivy, doplnili ho vhodnými typy hráčů. Od trendu výborné kondice jsme ale neustoupili, jen jsme všechno skloubili.
O Varech se ale dál říkalo, že jsou týmem bojovníků.
Říkalo se: ve Varech se zbytečně moc trénuje, vrchol sezony mají už v létě. Dlouho se nám vytýkalo, že cesta, kterou jdeme, není správná. Nám ale nic jiného nezbývalo. Neměli jsme padesátileté zázemí, začínali jsme od nuly. Dlouho se nám zazlívalo, že jsme pouze tým bojovníků. Jenže my měli určité typy hráčů, se kterými jsme museli pracovat. Abychom vůbec v extralize obstáli.
Na druhou stranu teď z tvrdé práce na fyzičce těžíme, i proto jsme hráli finále. V jiných klubech se teď s pracovitostí hráčů potýkají. Říkají si: Ve Varech mají pravdu, ono to vlastně jinak nejde. U nás to vypadalo jako omyl a zatím to byla naše výhra.
Jak těžké bylo do Varů přilákat hráče, když sem nechtěli?
Museli jsme dávat víc peněz než v jiných klubech, vytvářet lepší sociální zázemí. Hráčům jsme kromě bytů půjčovali třeba auta. Dostávali i další bonusy, abychom je sem dostali. Vždyť víte, jak tu dřív vypadal zimní stadion. Že bychom ale do Varů dřív lákali hráče, to se říct nedá. Vždycky je to o vyjednávání s jejich agenty. Na nás zbývala až druhá kategorie hráčů, ty nejlepší si rozebralo pět šest špičkových týmů s nejlepším zázemím. Ve kterých věděli, že budou hrát play-off. Taková byla doba. Stoupali jsme od krajského přeboru. Museli jsme zkoušet. Hledat. Nebyli jsme Pardubice, Budějovice nebo Plzeň. Začínali jsme od nuly.
Říkáte víc peněz. Kde jste je vzali?
Že jsme spolu s Karlem Holoubkem začali zvláštním způsobem, o tom jsem už mluvil mockrát. Nechci se k tomu vracet. Za těch osmnáct let bylo firem, se kterými jsem jednal, mnohem víc. Bylo by to na tři knížky. Vítali jsme každého sponzora, který dal deset tisíc. Když jsme hráli o postup do první ligy, obešli jsme malé podnikatele. Jeden měl hospodu, druhý zeleninu, třetí řeznictví. Hráči pak měli hodně zvláštně potisknuté dresy (smích). Nám to ale pomohlo, mohli jsme díky nim odehrát celou nadstavbu.
