„Každý na to měl právo. Rozhodli jsme se změnit naše předchozí postoje. Můžete hrát kdekoliv na světě, ale nelze dosáhnout více, než je možnost reprezentovat svoji zemi,“ říká sedmadvacetiletý rodák z Popradu.
Jak se díváte na kauzu, která je na Slovensku stále citlivá?
Byl jsem na seznamu hráčů, kteří start bojkotovali, ale když přišla pozvánka, změnily se mé pocity. Nedovedl jsem si představit, že bych odmítl reprezentovat. Pro hráče je to největší čest hrát za národní tým. Byl to hlas srdce. Vím, že se kvůli tomu strhla lavina ohlasů. Byli jsme tři, kteří přešli „na druhou stranu“ a pozvánku přijali.
Nebyl motivací i fakt, že se vám daří v klubu?
To ne. Vůbec na tom nezáleželo, ačkoliv je to vždy důležité. Trenéři potřebovali hráče, kteří jim zapadali do koncepce a systému. Jsem rád, že si mě vybrali a mohl jsem tam být.
Proti TřinciHokejisté Pardubic nastoupí po reprezentační přestávce k dalšímu extraligovému utkání. Ve středečním zápase vyjedou od 17.20 na led Ocelářů Třinec. V sestavě Dynama bude také jeho nejproduktivnější hráč Tomáš Marcinko... |
Podobně jako v Pardubicích, tak i v národním mužstvu jste putoval postupně až do první útočné formace. Vnímal jste od koučů stejnou důvěru?
Ať tam, či tady každý trenér se snaží namixovat sestavu do podoby, aby si hráči typově sedli. Složení musí být sladěné, aby tam nebyli třeba jen tři útočící hráči. Nezáleží, jestli hraju v první, druhé či jiné lajně. Stěžejní je, aby se vyhrávalo, a to platí nejen v hokeji, ale v kterémkoli jiném sportu.
Dosud jste posbíral nejvíce bodů. Gólově jste se prosadil i na reprezentačním turnaji. Panuje spokojenost s vaší osobní formou?
Do určité míry to potěší, ale nejpodstatnější je, kde jsme v tabulce jako tým. Potřebujeme být výše, za což bych vlastní body klidně vyměnil. Pokud mé příspěvky nepomůžou, jsou nám na konci sezony k ničemu. V našich silách je, abychom se posunuli a napravili to, co jsme dosud pokazili.
Výsledkově se Pardubicím začalo dařit. Zatím tedy doma. Cítíte, že jde mužstvo pomalu nahoru?
Věřím, že ano. Vždycky je to o tom, jak proměníme na ledě věci, které trenéři načrtnou. Sami jsme se přesvědčili, že když do toho jdeme naplno, výsledek se dostaví.
Teď před sebou máte duel v Třinci, který platí za ambiciózní tým. Coby finalista však zůstává za očekáváním a je až desátý. Překvapuje vás jeho umístění?
Nedaří se jim a neměli kromě posledního zápasu zrovna dobré výsledky, ale na to se nemůžeme dívat, musíme se soustředit na náš výkon a hru. Pokud zápas odmakáme na sto procent, není se čeho bát.
Co bude nutné si přenést z úspěšných domácích vystoupení proti Boleslavi a Chomutovu?
Hlavně střeleckou potenci. Když jsme hodně stříleli, góly přišly a dodalo nám to sebevědomí. Základem byla i poctivá obrana. Všichni se vraceli dozadu. Dobře jsme napadali a vyráželi do protiútoků. V těch utkáních se nám to dařilo a věřím, že to budeme plnit i v Třinci.
Sestavu Ocelářů ještě před reprezentační pauzou posílil útočník Tomáš Kopecký. Měl jste možnost s ním někdy hrát?
Když byla výluka v NHL, nastupoval ve slovenské lize za Trenčín. Hráli jsme proti sobě a známe se i z repre. Pro Třinec je velkou posilou s množstvím zkušeností. Musíme si dát pozor na něho i další, jelikož podobných hráčů jako je on, mají více.
