Sparťanské hvězdy nestačily na bojovníky ze Slavie a sen o zisku titulu se rozplynul. „Ale nemyslím si, že bychom do zápasů dali méně srdce než Slavia. Rozhodly maličkosti,“ tvrdí Marek.
Proč podle vás ztratila Sparta vedení 3:1 na zápasy a nepostoupila do finále?
Chyběl nám malinkatý kousek. Za stavu tři jedna jsme trefili tyčku, já měl další šanci. Stačil nám jeden zápas a nikdo z nás nevěřil, že to Slavia otočí. Možná jsme ke konci toho pátého zápasu urazili nevyužitím dvou šancí hokejovou štěstěnu. Teď si náš neúspěch nedokážu vysvětlit. Zklamání je to obrovské.
Sám jste v pátém zápase mohl rozhodnout a poslat Spartu do finále…
Honí se mi to hlavou každou chvíli. Pořád na to musím myslet. Je to zvláštní pocit. Nikdy jsem nic pořádného nevyhrál. Vždycky jsem měl něco blízko. Ať už to bylo v juniorech v Jindřichově Hradci, loni v Třinci nebo teď se Spartou. Hrozně jsem tomu věřil a zároveň jsem se o to hrozně bál. Bohužel, dopadlo to tak, jak sem zvyklý (hořký úsměv).
Sedmý zápas Sparta na rozdíl od soupeře nezvládla. Svazovala vás nervozita?
Těžko říct. Začali jsme špatně, nebruslili jsme. Slavia byla ze začátku aktivnější. Čekali jsme asi až na to, až dostaneme gól… a dostali jsme takový strašný, odražený od dvou našich hráčů. Pak už to byla křeč. Chodili jsme do plných nevytvořili jsme si žádnou pořádnou šanci. Výsledkem toho asi byla křečovitá přesilovka pět na tři.
To byl určitě zlom. Proč ji Sparta sehrála tak špatně?
Od obránců jsme puk nedostali k brance, abychom si to mohli s Romanem Šimíčkem dát do prázdné branky. Stříleli jsme tak, že se puk pořád odrážel ke slávistům. Asi měli větší vůli. Ale jak říkám, bylo to vyvrcholení toho, jak nám to v zápase nešlo. Hráli jsme dvě minuty přesilovku a nevytvořili jsme si prakticky žádnou šanci, nebo aspoň její náznak…
Místo toho, abyste vyrovnali, dala Slavia druhý gól. Znamenal konec nadějí?
Pořád jsme věřili, říkali jsme si, že budeme hrát dobře dozadu a že gól tam může padnout. Nakonec se nestalo a po mojí chybě v rozehrávce jsme dostali gól. Pak už jsme neměli síly na to odpovědět a inkasovali potřetí.
Slávisté tvrdili, že do zápasů dali víc srdce než vy. Souhlasíte s tímto názorem?
Neřekl bych. Všechny zápasy byly hrozně vyrovnané. Nemyslím si, že by nás Slavie přehrála srdíčkem. Také jsme bojovali. Rozhodlo štěstí. Na Slavii jsme v šestém zápase hráli výborně. Chybělo nám deset minut z naší přesilovky, kterou jsme mohli v pohodě odehrát ale za pár vteřin z toho bylo oslabení a v něm jsme inkasovali. Celou sérii rozhodovaly maličkosti. Jak my jsme dali gól vteřinu před koncem, tak Slavia také dávala zvláštní góly. Ale bylo to vyrovnané. Slavii musím k úspěchu pogratulovat.
Sezona pro Spartu skončila v semifinále. Ale získali jste bronz. Myslíte, že ho časem oceníte?
Zklamaný budu dlouho. Ale věřím, že s odstupem času budu rád. Je to první moje medaile. Sice mám ještě jednu bronzovou medaili z osmnácti, když už jsem byl v kádru Třince, ale to jsem prakticky nehrál a nebyla zasloužená. Této si budu cenit víc. Navíc budu asi rád vzpomínat na atmosféru zápasů. Třináct tisíc lidí na hokeji není pokaždé, nebylo to vyhrocené, hrál se dobrý hokej. Byl to určitě nápor na nervy, každý zápas byl hrozně vyrovnaný až do posledních minut.
Co vy a Sparta do budoucna?
Teď těžko říct. Mám smlouvu ještě na dva roky. Uvidíme, co bude po sezoně, až emoce opadnou. Také záleží na postoji Sparty.
