Langhamer však v Brně nalezl to, co za předchozí roky na amerických kluzištích nezažil: konečně věděl, na čem je.
„V Americe jsem se na začátku sezony snažil, co to šlo. Všechno se vyvíjelo dobře. Až na to, že mě nechtěli stavět. Přitom když jsem hrál, tak jsem chytal dobře. Potom mě odstřihli,“ ohlíží se za (prozatím) hořkým koncem svého zámořského angažmá.
„O Vánocích jsem přišel sem, odchytal jsem pár zápasů a užíval jsem si to, i když se pak trenéři v play off rozhodli pro jiného. Samozřejmě vím, že odchytat si titul je něco jiného, ale být s týmem a být součástí toho je taky obrovská zkušenost a byl jsem za to rád.“
Nyní pro čtyřiadvacetiletého odchovance Pardubic nastává chvíle, kdy může v Kometě napsat svůj vlastní příběh. Právě on zahájí extraligovou sezonu jako nástupce Marka Čiliaka v roli brněnské jedničky. „Toto byl můj cíl, vybojoval jsem si to a užívám si to. Když to potvrdím, budu šťastný,“ vyznává se Langhamer.
Na tuhle roli čekal přes tři roky. Naposledy byl prvním mužem brankoviště ještě v kanadské juniorce, mezi muži mu připadl osud kočovníka.
„V Americe člověk nemá jistotu, dokud nedostane nějakou smlouvu. Může se stát, že vás začnou potápět a budete páté kolo u vozu, pak se těžko vrací zpátky. Teď jsem v pozici, kdy se soustředím na sebe a na to, abych podal co nejlepší výkon,“ oceňuje bývalý mládežnický reprezentant.
Do nablýskané NHL nakoukl v dresu Arizony jen ve dvou zápasech, jinak putoval po nižších ligách AHL a ECHL. „V ECHL je to takové bez obrany. Hráči nejsou tak technicky a systémově vyspělí, dohánějí to silou a tvrdými zákroky. V AHL jsou systémy a hráči vyspělejší, a když se udělá chyba, je z toho velká šance. V ECHL se to dá ještě uhasit,“ popisuje Langhamer. „Jsem rád, že jsem si tím prošel, protože to byla obrovská škola.“
Trenér se snaží, aby víc bruslil
Když ovšem v prosinci dorazil do Komety, mohl si připadat jako prvňáček. Tuzemskou extraligu do té doby neokusil. „Šest let jsem byl pryč, takže to pro mě byla nová soutěž a chvilku trvalo, než jsem ji poznal,“ připouští Langhamer. „Ale do konce soutěže jsem si týmy načítal. I když jsem nechytal, tak jsem se díval, kdo jak hraje.“
Kdo ze soupeřů jej nejvíc upoutal? „Zaprvé (Jaroslav) Bednář. Pamatuju si, co předváděl v přesilovce, to byl pan hráč. Nevěděli jsme, co od něho čekat, byl chytrý a nevyzpytatelný,“ vyzdvihuje hradeckého útočníka, který v létě ukončil kariéru. „Potom třinecký (Martin) Růžička, který se zranil, ale předtím byl hodně nebezpečný. A z beků (Marek) Trončinský, který je chytrý, hraje to hodně na risk, ale většinou mu to vychází.“
Co naopak mohou soupeři a brněnští fanoušci očekávat od Langhamera? „Proti Markovi Čiliakovi má úplně jiný styl,“ podotýká trenér brankářů Komety Jaroslav Odehnal. „Marek byl šest let v Americe a jeho styl se tomu přizpůsobil. Ze začátku to bylo znát, ale snažíme se přizpůsobit jeho chytání větším kluzištím, a myslím, že se to daří. V Americe jsou častější střely, takže gólmani chodí hodně dolů. Já se snažím, aby víc bruslil a vykrýval střelecké úhly. Ale i americký způsob má své plusy, třeba práce s holí je u Marka excelentní. Doufám, že se to všechno podařilo skloubit.“
Novinkou pro Langhamera bude zápasové vytížení jedničky. V uplynulých třech sezonách neodchytal víc než 33 mistrovských duelů, loni jich bylo pouhých 13. A ten poslední v únoru.
„Když to sečtu s volnem a dřinou v létě, tak už to bylo hodně dlouhé. Šlo o to se do toho v přípravě dostat. Ale jak začala Liga mistrů, už to bylo ono, začal jsem se do toho dostávat a ladit formu na extraligu. Teď se cítím dobře,“ oznamuje rodák z Moravské Třebové.
Ze zápasové nálože obavy nemá. „Jestli jsem v Americe odehrál třicet zápasů, nebo tady čtyřicet, to nehraje roli. Neměl by to být problém. A když bude, musím se s tím poprat. Ale věřím, že to nenastane,“ sděluje Langhamer, jemuž bude zpočátku krýt záda Karel Vejmelka.
Závar před brněnským brankářem Markem Langhamerem.
„Tahle dvojice je jasná. Předpokládáme, že se nám (ze zámořského kempu) ještě vrátí Lukáš Dostál, který by měl začít v Třebíči. Pak budeme reagovat na vzniklou situaci,“ odhaluje Odehnal.
Jak bude defenziva mistrů s jejím novým „vrátným“ fungovat, záleží i na vzájemné komunikaci. „Snažím se s kluky hodně mluvit, i tréninkové situace se snažím rozebírat pokud možno rovnou na ledě. Gólmanovi hodně pomáhá, když je schopný se spoluhráči mluvit. Co si neodkřičí, to si musí odchytat,“ usmívá se Langhamer, který se stále nevzdal snu o NHL. „Pořád jsem mladý a můžu se vyvíjet. Zvlášť tady, kde mi Kometa dala takovou šanci.“
Teď je na něm, aby jí důvěru splatil. „Tady už nebojuju o to, abych zůstal v týmu, ale abych byl co nejúspěšnější,“ hlásí odhodlaně.
