„Moc si toho vážím. Je škoda, že Prezidentský pohár se u nás stále hodně podceňuje,“ říká 54letý Jelínek, který nyní jako hlavní kouč válčí s českobudějovickým Motorem v play-off WSM Ligy.
Po osmi letech na něj v Plzni navázal trenérský tým okolo klubového šéfa Martina Straky. A stejně jako tehdy si Škoda zajistila Prezidentský pohár už dvě kola před koncem základní části. Najdou se další společné rysy? „Jistě, těch analogií se pár najde,“ pousměje se Jelínek.
Tak povídejte, prosím...
Martin Straka a Tomáš Vlasák byli na ledě jedinečné osobnosti, těžko nahraditelné. Ale podobnost s Gulašem a Mertlem v současné Plzni tam je. K tomu Ondra Kratěna. V týmu je pět šest zkušených borců, k tomu výborní mladí kluci. My tehdy měli Kubu Jeřábka s Honzou Kovářem, teď jsou to Indrák, Sklenička a další. A k tomu poctiví dělníci, prostě ten potřebný mix.
Je podobnost i v tom, že před sezonou Plzeň nepatřila k hlavním favoritům soutěže?
Určitě. Nepočítalo se s námi jako s adepty na titul. A i pro nás to byl nečekaný dárek, když pak přišly série výher a hráli jsme stále nahoře. To nás nabíjelo energií.
Plzeň zároveň otevřela extraligu pro hráče ze zámoří, tehdy přišlo trio O´Brien, Scofield, Bomersback. Byl to velký risk?
Vždycky je to risk. Ale rozhodli jsme se pro tu strategii hlavně díky sportovnímu manažerovi Milanu Tichému. Ukázalo se, že jeho kontakty a vazby do Ameriky jsou výborné, uměl vytipovat správné hráče. Je to vždycky složité, když neznáte charaktery, střílíte trošku vabank a úspěšnost u těchto posil bývá obvykle tak padesát procent. Milan měl to procento daleko vyšší.
V základní části jste tehdy nasbírali 106 bodů, což je zatím klubový rekord. Plzeň má teď o dva méně a už dnes v Liberci ho může překonat. Jste trošku sobec a přejete si, aby ve statistikách zůstal váš zápis?
Přiznám se, že počet bodů si vůbec nepamatuji. Ani to, že je to klubový rekord. To jako odpověď stačí, ne? Plzeň hraje famózně, v sezoně měla parádní série i nečekaná vítězství. Mám radost, že u toho jsou kluci, se kterými jsem spolupracoval.
Právě Martin Straka s Tomášem Vlasákem?
Jistě, ale nejen oni, také další lidé v klubu. I když už Martin není na ledě, z lavičky má na tým obrovsky pozitivní vliv. A Láďu Čiháka, skvělého mladého kouče, jsem Martinovi kdysi sám doporučil, aby ho do Plzně vzal, znali jsme se ze Sparty. A v celém realizačním týmu je spousta dalších lidí, na které moc rád vzpomínám.
Zmínil jste, že Prezidentský pohár se hodně podceňuje. Není to tím, že titul vše přebije?
Samozřejmě. Titul je nejvíc, play-off pro fanoušky velice atraktivní. Ale když se na seminářích bavíme, čeho si jako trenéři nejvíc vážíme, mluvíme i o Prezidentském poháru. Je to kontinuální práce, výsledek dlouhodobé přípravy s týmem, odměna za celý rok. Já si moc vážím toho, co se nám před osmi lety v Plzni podařilo. Navíc jsme byli vůbec první klub, který tu trofej získal, o to byl úspěch cennější.
Play-off však týmu nevyšlo, už ve čtvrtfinále vás nečekaně vyřadil Liberec...
(povzdychne si) I to vám zůstane v hlavě. Sakra, dodnes mě to štve. Ale semlelo to před námi i po nás víc týmů. A potkalo to i nás.
V čem je play-off pro vítěze základní části tak zrádné?
V očekávání. Pakliže před sezonou nepatříte mezi hlavní favority, teď je to najednou naopak. Ten tlak je velký. Tehdy byla i dlouhá pauza kvůli olympiádě, čekali jsme, který tým na nás vyjde z předkola. Přišla zranění, třeba Martin Straka nehrál v ideálním stavu, což se však v play-off neventiluje. Ale na druhou stranu, tohle už jsou výmluvy a vymlouvat se nechci.
Přitom nad Libercem jste po domácích zápasech vedli v sérii 2:0, vše se zdálo být ideální.
A možná zapracovalo podvědomí, že se už nemůže nic stát. Liberec pak protočil gólmana a Marek Pinc chytil neskutečnou formu. Rozhodl pátý zápas doma, který jsme prohráli o gól. Vidíte, už mě ty vzpomínky zase vtáhly! (úsměv)
Však Plzeň doufá, že tenhle scénář se opakovat nebude.
A já jí moc držím palce, aby se jí dařilo také v play-off.
