"Bavili jsme se na klubu, že by nebylo špatné mít trenéra s tímhle zaměřením," osvětlil litvínovský kouč Radim Rulík. "S Mariánem Vodou jsem už spolupracoval ve Lvu Poprad v KHL, když ještě existoval."
Přitom sám Rulík je pověstný svým drilem. Kdekoli rodák z Ostrova nad Ohří trénoval, tam byli hráči fyzicky "nadupaní".
"Ono je to malinko zkreslené," myslí si sám Rulík. "V době, kdy jsem začal v profesionálním hokeji dělat, nebyla tahle oblast tolik propracovaná. A kluby, kde jsem působil, si finančně nemohly dovolit talenty nebo špičkové české hráče. Takže jsme si museli vystačit s tím, co jsme měli. A jediná naše šance, jak zachránit sezonu, byla výborná fyzická příprava."
Ale Rulík není egoista, aby se bránil moderním trendům. "Tenhle obor jde dopředu, je potřeba mít opravdu specialistu, který to dělá celoročně a má v tom praxi," vysvětluje Vodovo angažování. "Klasickým trenérům spousta věcí uniká, protože mají hokejové zaměření a ne to fyziologické, anatomické."
Navíc podle kouče Vervy se už tréninkové dávky šijí na míru jednotlivcům, nejsou stejné pro celý tým. "Je tu třeba Sklenička, má kolem metráku a je velký. Pak přijde junior Válek, co neváží ani 70 kilo. To jsou dva extrémy a ke každému se musí přistupovat jinak." Další výhoda trenéra-specialisty? Prevence. Rulík věří, že by kádr neměla tolik decimovat únavová zranění, kterých je prý nejvíc.
"Díky síle jsou hráči proti těmhle zraněním odolnějším. Nemají pak takovou absenci, nevypadnou v průběhu sezony z rytmu. Je tedy šance, aby jejich forma stoupala a byli nejlíp připraveni na rozhodující fázi sezony," vykresluje. "Když naopak zranění přijde, tak liga nečeká. Pak už se hráč do optimální výkonnosti vůbec nemusí dostat. A když je jich víc, je to už hodně cítit."
