S týmem chodí do posilovny, na atletický stadion. První kouč Rostislav Vlach jeho instinktům důvěřuje. „Říkal, že když se mi nebude něco zdát nebo budu mít myšlenku, tak ať ji klidně řeknu.“
S kondičním trenérem Patrikem Hrubým, který suchou přípravu naplánoval, je v každodenním kontaktu. „Patrik to má zmáknuté, má na to školy. Já čerpám z cviků, co znám a co si myslím, že jsou pro hokej důležité,“ povídá Hamrlík, jehož specialitou je tabata - posilování vlastní vahou těla.
Novinkám v kondiční přípravě je nakloněný. „Dlouhé tréninky na vytrvalost se dávají teď na posledním místě. V hokeji pořád stojíš na dvou nohách, někde se točíš, střílíš, bruslíš, rotuješ. Cviky jsou krátké a výbušné. Za mě byly tréninky delší a makalo se dvakrát denně. Podle mě to spíše ubližovalo,“ míní Hamrlík.
A tak trochu lituje, že ho moderna ve fyzické přípravě minula. „Kdybych trénoval v současném stylu, tak bych nebyl tak dobitý, jak jsem teď. Možná bych na tom byl fyzicky lépe.“
Nejvíce nesnášel odpolední druhou fázi. „Po ranním tréninku a obědě jsem si zdříml a odpoledne jsem se snažil jenom přežít. Když ses pak na druhý den ráno hlásil na tréninku, tak jsi ho logicky nemohl udělat naplno,“ vzpomíná. „Brácha mi z Ameriky psal, že jsme blbci, že jdeme odpoledne zase na trénink.“
Také ze zkušeností svého slavného sourozence Romana, který odehrál v NHL 1 395 zápasů, čerpá. „Nové trendy sem přinesli kluci ze zámoří. Více a více trenérů se tomu zkouší přizpůsobit, trénuje se jednou denně a intenzivněji. Ale tady to ještě nemáme tak vymakané,“ ví Hamrlík.
Extraligový celek trénuje z kapacitních důvodů ve dvou skupinách, Hamrlík by šel v jeho rozdělení ještě dál.
„Když se cvičí ve velké skupině, tak najednou zjistíš, že jsi natrénoval jenom pět hráčů, pět přetrénoval a zbytek se nikam neposunul,“ tvrdí Hamrlík.
