Bolesti neustávají. Centra týmu Dallas Stars nepřestávají trápit záda. Loni v březnu byl Martin Hanzal na další operaci, kdy mu vyměňovali ploténku. Jenže ani takový zákrok nepomohl.
„Vrátil jsem se na led a cítil jsem se docela dobře, bohužel to vydrželo jen pár zápasů. Pak se v zádech zase asi něco špatně pohnulo, jak jsem dostával krosčeky a podobně,“ říká 32letý hráč o svých potížích. Od loňského prosince proto téměř dvoumetrový útočník nehrál. Ve statistikách má za uplynulou sezonu zapsaných jen sedm zápasů s jedním gólem. I proto teď přes léto řeší svou budoucnost.
Nabízí se tedy otázka, co bude s Martinem Hanzalem dál?
Předběžně jsme se na něčem v Dallasu domluvili. Jsme pořád v kontaktu, oni mě neodepsali (stále tam má platnou smlouvu). Zkusím přes léto ještě potrénovat a v září bych měl přijet na kemp. Tam vlezu na led a pak uvidíme. A když se záda znovu ozvou, tak už to bohužel bude asi můj hokejový konec.
Už vám tedy hlavou kolují myšlenky, že se budete muset hokeje vzdát?
Asi bych se ještě nechtěl úplně vzdávat. Ale ano, v hlavě mi to šrotuje. O konci s hokejem přemýšlím od Vánoc. Mám za sebou tři operace zad, mám už také nějaký věk a vím, že moje kariéra se pomalu blíží ke konci. Jde o moje nejtěžší rozhodnutí.
To chápu. Je vidět, že se to pořád ve vás pere.
Ano. Mám hokej ještě rok dva hrát a doufat, že záda budou držet, nebo to mám zabalit, ale na druhou stranu být zdravý?
Nevarují vás lékaři, že i kdybyste pokračoval, tak byste třeba také nemusel za několik let například i chodit? Přeci jen problémy s páteří nelze brát na lehkou váhu.
To byla jedna z věcí, na kterou jsem se samozřejmě také ptal. Doktoři mi říkali, že když nebudu mít kontakt s protihráči a nečekané nárazy do zad, taky by to mělo být dobré. Mám dolní dva obratle sešroubované k sobě, a když budu vést běžný život, bude to držet. Poprvé jsem s tou samou ploténkou měl problémy už ve 21 letech.
VizitkaMartin Hanzal (32 let) Téměř dvoumetrový centr je rodákem z Písku, ale s hokejem začínal v Českých Budějovicích. V roce 2005 ho draftoval tým Arizona (tehdejší Phoenix) Coyotes. Tam také v roce 2007 začal hrát a skončil až o deset let později, kdy se v sezoně stěhoval do Minnesoty. Od roku 2017 působí v týmu Dallas Stars. Jestli začne svou 13. sezonu v NHL, ještě sám neví. Celkem v ní odehrál 673 zápasů, ve kterých dal 126 gólů a uhrál 337 kanadských bodů. S manželkou Lenkou vychovávají syna a dceru. |
Jenže ve vaší pozici, kdy dostáváte řadu úderů před bránou soupeře a hity u mantinelů, to asi moc nepůjde.
Přesně tak, to nejde.
V utkání, po kterém jste musel předčasně ukončit sezonu, přišel nějaký výrazný náraz?
Právě že ne. Od doktorů jsem dostal zelenou, tak jsem si říkal, že budu hrát naplno. Hrát v NHL na půl plynu, tak to bych se tam už asi moc dlouho neohřál. Vlétl jsem tedy do zápasů, tak jak jsem byl zvyklý. Párkrát jsem se srazil, dostal jsem před bránou i nějaký krosček, ale nebylo to vyloženě tak, že by mě někdo trefil a já si hned potom řekl, že je to tady. Poslední dvě utkání to bylo horší a horší a pak už mi zase začala vypínat noha.
Dřív jste se radil i s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. S kým teď?
Shodou okolností se lékaři v Dallasu starali o Tigera Woodse, který měl to samé, co já. Jezdil jsem tedy za nimi. A oni mi potvrdili, že Tiger může nadále golf hrát, protože nemá žádné nečekané nárazy, jenže já v hokeji ano. Specialisté mi potvrdili, že k těmto problémům jsou náchylnější právě vyšší lidé, kteří nemusejí mít ploténky tolik obalené svaly. A můj názor je takový, že za moje problémy může styl hokeje, který jsem hrál. Tělo dostávalo zabrat.
I přesto. Ještě jste definitivně nic neuzavřel. Chcete tedy rozjet další ročník v NHL?
Jenže já když začnu pořádně trénovat a chodit na led, tak se to zase druhý den ozve. To už mám tak zhruba od února. Jsem spíš tedy nastavený tak, že se blíží konec mé kariéry. Úplný konec. Já jsem od března nestál na ledě, když tedy nepočítám, že se jdu sklouznout s klukem. To mě ale nic nebolí, i v normálním životě jsou záda v pohodě. Takže se snažím třikrát týdně lehce posilovat břicho a záda, abych to zpevnil, a zatím je vše v pořádku.
Jaké se vám teď hlavou honí myšlenky, spí se vám třeba dobře, nebo pořád nad tím vším přemýšlíte?
Pro sportovce je nejtěžší se s tím vyrovnat, vstřebat ten prvotní šok. Okolo těch Vánoc jsem z toho byl hodně špatný. Šel jsem na operaci s tím, že už bude vše v pohodě. Ale odehrál jsem sedm zápasů a bylo to zas tam jako před operací. Teď už jsem se s danou situací smířil, srovnal a musím to brát tak, že zdraví máte jen jedno. Abych si ho zase ničil kvůli pár sezonám a také kvůli penězům, i když jich není málo. Zdraví si přeci nekoupíte. Nemá cenu to lámat přes koleno, i když konec v NHL jsem si představoval jinak. Také jsem měl vizi, že bych si pak ještě rok zahrál doma za Motor.
Jste na něco nebo na někoho naštvaný?
Kdyby mi někdo před draftem řekl, že budu hrát NHL tak dlouho, tak to beru hned. Já jsem se svou kariérou spokojený, i s tím, co jsem tam předvedl. Vždycky jsem měl problémy se zdravím, takže mě jedině mrzí, že jsem mohl odehrát asi víc zápasů. Na druhou stranu, komu se poštěstí hrát dvanáct let NHL? Možná když jsem byl mladší, mohl jsem se o sebe ještě lépe starat, to asi ano. Víc vyhledávat specialisty na výživu či trénování. Hokejově jsem spokojený, možná se to někomu může zdát málo, ale mně ne.
Už občas přemýšlíte i nad tím, co bude, až s hokejem skončíte?
Mám dvě děti, klukovi je sedm let a začíná hrát také hokej. Přihlásili jsme ho do Motoru, tak třeba bude možnost, že bych tam vypomohl trenérům. Tomu bych se nebránil. A když ne, kouknu se po něčem jiném. Právě kvůli klukovi je mi konce líto asi nejvíce, už tomu hodně rozumí, ptá se, kdy zase poletíme do Dallasu a podobně. Chtěl jsem, aby mě viděl ještě pořádně hrát.
V neděli začíná v Českých Budějovicích váš kemp pro děti. Malí hokejisté o vás nepřijdou, budete i přes obtíže s nimi na ledě?
Tam je to v pohodě. Je něco jiného jen tak jezdit s dětmi než kompletní trénink. Zase tu budou děti učit moji kamarádi, známí hokejisté, takže o tohle nikoho neochudím.
