„V Bělorusku jsem to měl ve všem lepší, bral jsem tam jednou tolik, co mám teď v Česku. Jenže snižovali počty cizinců v lize z pěti na dva v každém klubu, tak jsem se musel vrátit domů,“ vykládá Kadlec s úsměvem při vzpomínkách na východní zemi.
Strávil v ní dohromady skoro čtyři roky a byl by to možná tuctový příběh hokejisty, který konečně po letech urputné a leckdy marné snahy dosáhl svého cíle a zahrál si mezi tuzemskou elitou.
Ne tak v Kadlecově případě. Aktuálně kmenový hráč prvoligového Sokolova přišel v listopadu do Karlových Varů lepit díry v sestavě v covidové době.
Hronek za mnou jezdil, ať to shodíme, řekl po bitce překvapený Kadlec |
Je s podivem, že si Kadlec nezahrál extraligu dřív, vždyť v minulé sezoně ovládl se 32 góly za Litoměřice prvoligovou tabulku střelců, dřív hrál i za Slavii a s Chomutovem před lety vybojoval postup do extraligy.
Až teď si ji ale sám ozkoušel. V úterý ho v ní přivítal Filip Hronek. Bitkou.
Už jste si stihl zvyknout, že díky Hronkovi zná extraliga vaše jméno?
Byl bych radši, kdyby to bylo kvůli hezkým gólům, ale každá reklama se počítá, co si budeme povídat. Já si říkal, že Hroňas je hráč z NHL a nároďáku, že se asi nebude chtít zbytečně zranit... Párkrát jsme se potkali u mantinelu, z toho byl frustrovanej, až na mě začal pořvávat.
V neděli Martin Kadlec poprvé nastoupil v @telhcz, dnes v Hradci si připsal i první bitku!
Stanislav Souček https://t.co/dtePsgxlEP
Vypadal rozzuřeně, že?
Nejdřív mi přišlo, že jen štěká. Ono to celý bylo vtipný. Ani bych to nenazval bitkou, do obličeje snad nepadla rána ani z jedné strany. Ale je fakt, že vytočenej byl dost, tak mu to za to zřejmě stálo. Emoce jsou důležité.
Kdo tu tahanici podle vás vyhrál?
Aktivnější byl určitě Hroňas, chytil mě šikovně a dostal se do výhodné pozice. Já se na něj pravačkou nemohl dostat a brzy jsem zjistil, že ho nepřetlačím ani silou. Místo toho jsem se začal uprostřed bitky smát, protože jsem viděl, že i on svojí rukou mává úplně o ničem (smích).
Vyříkali jste si to?
Ne, ne. Myslím, že jeho nějaký Kadlec ze Sokolova s dvěma starty v extralize nezajímá.
Zpravodajství z 13. kola extraligy |
A čtyřmi sezonami v Bělorusku. Jak jste se tam před devíti lety ocitl?
Když mi v Kadani řekli čtvrtý rok po sobě, že budu hrát čtvrtou lajnu a nechtěli mě poslat ani o soutěž níž do Klášterce, bylo to skoro na konec kariéry. A já si řekl, že Bělorusko je lepší než sedět doma. Tak jsem sedl na vlak a vyrazil.
To musela být dlouhá cesta.
Ne, z Prahy jede přímák s lůžkem, za dvanáct hodin jste tam. Luxus! Jen mi tehdy nikdo neřekl, že v Bělorusku mají dvouhodinový časový posun, takže když jsem dorazil, nikdo na mě nečekal.
Ti na vás museli koukat.
Tehdy za Brest hrál Slovák Róbert Pukalovič, tak jsem mu na Facebooku poslal zprávu a za patnáct minut pro mě naštěstí přijelo auto. Teď vím, že mi Bělorusko zachránilo kariéru.
Přirostlo vám k srdci?
Lidé jsou fajn. Nemají moc peněz a jak jsou šikanovaní režimem, tak si váží každé maličkosti.
Sledujete aktuální protesty proti prezidentu Lukašenkovi?
Vidím ty příběhy a lidem se nedivím. Nová generace vyrůstá s internetem, trošku i cestuje, tak poznává, jak se žije jinde v Evropě. Víte, sice dostanou byt a jídlo zdarma, ale aby mohli jít do kina nebo si koupit novou televizi? To ne. Jen se bojím, že jestli ho chtějí svrhnout, budou ho muset sami odvézt. On se jen tak nepustí.
Na rok se ztratil v Bělorusku. Teď sní v Kometě o postupu do finále |
Tři roky jste byl v Brestu, pak chvíli ve Žlobinu. Váš tehdejší spoluhráč Tomáš Bartejs vyprávěl, že život ve Žlobinu byl šílený. Exkrementy na chodbách paneláků a podobně.
Brest byl hezký a čistý, Žlobin je ocelářské město a ano, bylo to horší. S Bartejsem jsme bydleli spolu, ty paneláky byly opravdu trochu starší... Připadalo mi to jako rok 1985 u nás. Všechno tmavé a šedé. Trochu jako když jedete do Havířova (smích).
Proč jste v Bělorusku nezůstal déle?
Snižovali počty cizinců v každém týmu z pěti na dva. On si každý řekne: Hm, Bělorusko. I Kadaň mi při návratu nabídla jen zkušební dobu. Já měl přitom v Bělorusku výborné podmínky. Jednou takové, co mám teď v Česku.
Kadaň jste pak díky hostování vyměnil za Chomutov a postoupil s ním do extraligy.
Ve výsledku jsem za návrat do Česka rád. Zahrál jsem si i za Slavii, tu pořád považuju za velký klub. A teď konečně extraliga!
Ano, za Karlovy Vary a v 31 letech. Čekal jste dlouho.
Taky jsem si říkal, jestli se někdy dočkám. Poslední dvě sezony jsem se s extraligovými týmy snažil spojit i sám, ale nejsem nejmladší a nemám agenta.
Nikdo neměl zájem o nejlepšího střelce první ligy?
Jak vás v Česku nikdo nepošoupne, je to těžké. Když vidím kluky, co hrají extraligu a pak přijdou k nám do první ligy a jsou úplně marní, říkám si, čím to je.
Karlovy Vary - Kometa, v pátek od 17:30Online reportáž |
Čím?
Chybí mi tu skauting. Výměny hráčů navíc ovlivňují tabulky, takže hokejisté nemohou jen tak pendlovat mezi kluby a najít si pozici, která by jim seděla. A aby hráč obvolával sám kluby? No, já to teda udělal, takhle jsem se v roce 2016 dostal do Slavie, ale je to složitý.
Brzy se má rozjet i první liga, zůstanete ve Varech?
Po víkendu bych se měl vrátit do Sokolova, pořád jsem jejich hráč. Záleží na domluvě klubů, kde pro mě bude lepší, abych hrál.
A vy si myslíte co?
Tuhle otázku jsem za poslední dva dny už párkrát dostal. Ve mně je pořád euforie z té extraligy, jsem za ni hrozně rád, i když tu „jen“ lepím díry. Asi souhlasím, že hrát v Sokolově 20 minut a chodit na přesilovky může být lepší, než hrát čtvrtou lajnu ve Varech. Zároveň však vím, že na extraligu mám, že ji zvládnu.
