Její průběh si ovšem představoval úplně jinak.
V říjnu musel snést odvelení z NHL na farmu a v lednu nezdar na juniorském mistrovství světa.
Marně „dole“ vyhlížel opětovné povýšení od Carolina Hurricanes, kteří výkony i originálními oslavami vítězství tak rozvášnili své příznivce v sídelním městě Raleigh a jeho okolí.
„Každý chce hrát nahoře. Čekáte a sledujete, co se děje v NHL. Když jsem viděl, jací byli v Carolině fanoušci, jak to tam klapalo...“ |
Po AHL putoval běžnými leteckými linkami. Za výrazně skromnější pozornosti fanoušků i novinářů nastupoval v nuznějších halách. Vydělával jen zlomek částky, kterou by bral „nahoře“. Mistrovství světa dospělých v Bratislavě sledoval pouze na dálku přes Atlantský oceán.
Studoval přímočarý zámořský styl, kterému se české kluby stále tak zavile brání. Přesouval se z centra na křídlo, vyhýbal se brutálním nájezdům ostrých hochů a pak, po 89 soutěžních zápasech a devítiměsíční šichtě, vyfasoval kšiltovku pro šampiona AHL.
„Bylo to dlouhé, už jsem se těšil domů, ale že bych v Charlotte po večerech brečel, to zase ne,“ řekl s typickým úsměvem. Víkend už trávil doma ve Žďáru nad Sázavou.
Jak si zvykáte na odlišné prostředí?
Připadám si docela zvláštně. Žďár je oproti Charlotte malé město. Pár hodin jsem taky zíral, že tu všichni mluví česky.
Vyrovnáváte se s časovým posunem?
Ten mě nikdy zvlášť netrápí. Cestou z Ameriky jsem nespal v letadle, vydržel jsem vzhůru do večera a pak už jsem neměl problém.
Co jste zatím stihl?
Večeři s rodinou. S taťkou a kamarádem Martinem Kautem (nadějí Colorado Avalanche) jsme v sobotu byli na tenise.
Martin NečasČísla a zajímavosti
|
Co dalšího jste si naplánoval?
Navštívíme babičky a dědy. Rád uvidím kluky, se kterými jsem hrával a od loňského léta je neviděl. Ve středu jedu za Petrem Mrázkem (brankářem Caroliny), půjdeme na golf. Možná se přidá taky Martin Erat (bývalý spoluhráč z Komety). S Mrázou jsme se do našeho setkání na podzim v Carolině vůbec neznali, ale skamarádili jsme se a bavíme se skoro denně. Doufám, že prodlouží smlouvu s Hurricanes a že spolu strávíme příští sezonu.
Jaká pro vás byla ta uplynulá?
Určitě mě zklamalo, že jsem ji skoro celou odehrál v AHL. Ale v Charlotte jsme měli dobrou partu a zisk Calder Cupu mě moc těší.
Jak se vám sledovalo počínání Hurricanes, kteří vás už v říjnu poslali na farmu a pak v NHL zářili?
Těžce. Hlavně když se jim pár kluků zranilo a nahoru povolali někoho jiného. Snažil jsem se soustředit na sebe, na AHL a na play off. Udělalo na mě dojem, jak daleko došli ve Stanley Cupu. Fandil jsem jim. Doufám, že na ty úspěchy navážeme v další sezoně.
Ron Francis, bývalý šéf Caroliny, jenž vás předloni draftoval, tvrdil v nedávném rozhovoru pro MF DNES, že byste klidně mohl dozrávat v NHL. Jaký pocit ve vás převládal, když jste stále trčel na farmě? Vztek? Smutek?
Každý chce hrát nahoře. Čekáte a sledujete, co se děje v NHL. Když jsem viděl, jací byli v Carolině fanoušci, jak tam všechno klapalo... Kdo by nechtěl hrát za Hurricanes, že jo?
Martin Nečas nádherně skóruje ve čtvrtém finále AHL:
Udržovali s vámi kluboví bossové nějaký kontakt?’
Nejvíc se mnou komunikoval rozvojový kouč Sergej Samsonov. Pomáhal mi. Posílal videa, co se mi povedlo a co jsem mohl řešit jinak. Po sezoně jsme spolu zašli na večeři v Raleighu.
Není běžné, aby Rus pracoval pro klub NHL v této roli, že?
On se ale vůbec nechová jako Rusák! Po kariéře (nastřádal 571 bodů v NHL) se usadil v Detroitu, má americkou manželku, mluví anglicky úplně bez přízvuku.
Zprvu jste v Charlotte zíral, jak většina plejerů hraje hlavně na sebe, jak v přečíslení skoro vždycky střílejí. Kdy se z bandy sólistů stal funkční tým?
Ke konci základní části už jsme všichni šli za jedním cílem, za Calder Cupem. V play off byl pak náš hokej úplně jiný – všichni makali pro mužstvo.
„Je super, že mám Calder Cup. Teď doufám, že si jednou sáhnu na Stanley Cup.“ |
Zásadně ho vzpružil šikovný Slovák Tomáš Jurčo. S posilou ze Springfieldu jste válel v lajně. Sedli jste si?
Jojo, bylo fajn, že přišel. Rozuměli jsme si na ledě, mluvíme podobnou řečí, vyráželi jsme spolu ven. Do kina, na večeře, na golf a tak.
Jaké pokroky jste udělal v příhodných podmínkách v Severní Karolíně na odpalištích a greenech?
Teprve první rok jsem hrál častěji, takže nejsem nějaká hvězda, ale golf mě baví. Odpočinu si při něm, postupně se zlepšuju.
Zašel jste na basketbalové Charlotte Hornets, které vlastní legendární Michael Jordan?
Ani jednou! Nebyl jsem ani na Carolina Panthers z NFL. Víc jsem se díval na NHL a český hokej.
Sledoval jste reprezentaci na šampionátu v Bratislavě?
Docela poctivě. Kvůli tréninku jsem nestihl akorát první zápas s Ruskem. Klukům se turnaj povedl. Jen škoda, že nezískali medaili.
Zaznamenal jste zájem o vaši účast v případě dřívějšího vyřazení z Calder Cupu?
Nikdo mi nevolal. Těžko říct, jestli by mi přišla pozvánka.
V play off jste nakonec zůstal až do samého závěru. Jaké vůbec bylo tažení za titulem?
Náročnější než v extralize. V Kometě jsme měli hodně silný mančaft, takže jsme vyhrávali relativně snadno. V Charlotte se nám sice taky dařilo, ale museli jsme zvládnout delší základní část, o jedno kolo víc v play off.
Můžete popsat, v čem ještě bylo dobývání trofeje vyčerpávající?
Víc zápasů, víc cestování. Všechno intenzivnější. Hodně často se hrály dva zápasy ve dvou dnech po sobě. Únava se hromadila. Finále jsme strašně moc chtěli ukončit už v pátém utkání, protože pak by následovala asi šestidenní pauza. Už jsme chtěli letět domů.
Strhla se v Charlotte kolem klubu hokejová mánie?
Určitě ne taková jako v Brně, kde se o Kometě bavilo celé město. Až ve finále na nás bylo vyprodáno. Přesto bylo super, jak jsme postupovali. Pro mě je to fajn začátek profesionální kariéry v Americe.
Ve finále jste posbíral šest bodů (3+3). Schoval jste si nejlepší výkony na nejdůležitější sérii?
Trenér mi věřil. Naše lajna chodila na led v důležitých momentech, což jsme si užívali. Je super, že mám Calder Cup. Teď doufám, že si jednou sáhnu na Stanley Cup.
V minulých třech letech jste získal titul v dorostenecké lize, pak dvakrát Masarykův pohár s Kometou. Stanley Cup byste měl logicky získat za rok, ne?
Přesně tak jsem si to naplánoval. (směje se) Uvidíme. Ale slibuju, že se budu snažit.
Staal gratuloval Nečasovi: Za rok budeme v Carolině slavit Stanley Cup |
Jak jste se odvázali při oslavách?
Docela slušně. Trvaly nějakých pět dní. Na akci v aréně jsme se potkali s fanoušky, což bylo nejlepší. Při prvním vítězství s Kometou jsem přijel později po mistrovství světa osmnáctek. Při druhém jsem bral antibiotika a chystal se poprat o místo v reprezentačním áčku, takže tentokrát jsem si to poprvé mohl pořádně užít.
Jak vaši práci hodnotili kluboví šéfové?
Měl jsem schůzku s majitelem Tomem Dundonem, viděl jsem se s koučem Rodem Brind’Amourem a vlastně i s dalšími lidmi z vedení. Cítil jsem, že jim na mně záleží. Mluvili pozitivně, na čemž se podepsal i zisk Calder Cupu. Řešili jsme nějaké mé zdravotní potíže. Teď si odpočinu a vrhnu se do tréninku, abych už nemusel zpátky na farmu.
Naznačili, že s vámi počítají?
Jo, určitě. Ale teď mi můžou vyprávět cokoliv. Bude na mně, abych jim v kempu ukázal, jak jsem připravený.
Jaké galeje hodláte podstoupit?
Všechno mi nachystá Miloš Peca, kondičák z Komety. Budeme za ním jezdit do Brna s Martinem Kautem.
Stojí před vámi obří výzva dřít jako zvíře, abyste naplno prorazil do NHL?
Ano, sice jsme s Checkers skončili dost pozdě, ale léto mám volnější než loni a předloni. Nepoletím na rozvojový kemp ani na nováčkovský turnaj. Nečeká mě soustředění dvacítky. Budu mít víc klidu na přípravu.
Jakého rázu jsou vlastně vaše zdravotní potíže?
Měl jsem problémy s kyčlí, kterou jsem si narazil loni na mistrovství světa. Taky jsem si poranil zápěstí. Podle vyšetření ale žádná operace není potřeba, takže se do toho můžu opřít naplno.
