Vstřícný centr zároveň symbolizuje, že česká pokladnice hokejových klenotů není vybrakovaná. „Doufám, že svět doháníme. Jen to musíme potvrdit na nějakém turnaji,“ uvědomuje si Nečas.
V osmnácti nepůsobí jako vyplašený mládežník. A byť se dvanáctka letošního draftu talentů na podzim mihla v NHL, nebájí o snové budoucnosti. Naopak. Nečas, jehož Carolina v říjnu odeslala na zbytek sezony do Brna, opakovaně hovoří o dlouhé cestě a tvrdé práci.
Což je nezvyk. Mladí obvykle mluví bezelstně.
Určitě bych už teď chtěl hrát za Carolinu. Ale je důležité hrát co nejlíp v Kometě. A teď se zase soustředím na turnaj.
Pokud se za rok uchytíte v NHL, mohla by tohle být vaše poslední účast na juniorském šampionátu. Blesklo vám to hlavou?
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale nejraději bych byl, kdybych tam příští rok nehrál. Ale je to hrozně daleko. Nechci řešit, co by mohlo, nebo nemohlo být příští rok.
Kdo vás tohle naučil?
Už odmala mi táta i mamka říkali, že nesmím být namachrovaný. Na nic si nehrát. Věřím, že když se chováte špatně, vrátí se vám to zpátky. A nezáleží, jestli zítra, nebo později. V hokeji je také hrozně důležité, jak vás kabina vezme.
A jak vás přijali třeba v Carolině?
Bylo to o dost jiné, než jsem byl zvyklý. Jelikož nás přišla spousta mladších kluků, bylo to pro mě snadnější. Navíc se k nám ostatní chovali výborně. Jordan Staal, který má tolik zkušeností, byl výborný. Všechno nám ukázal, hned nás vzal na večeři.
To se v extralize moc nenosí, že?
Nevím, jak je to v jiných klubech, ale i v Kometě to tak máme. Jenom to není tak časté jako v Americe. Vychází to i z toho, že hodně cestujete, jste pohromadě na jednom hotelu. Když někam jedete, den před zápasem se chodí na společné večeře. Na tu poslední nás všechny pozval Victor Rask. Líbilo se mi, že je to hodně týmové, člověk lépe poznává ostatní.
A co vy mladí? Už jste spoluhráčům kupovali večeři?
Neplatili jsme. Takže dobrý! (směje se)
V zámoří jste mohl zůstat, kdybyste zamířil na farmu Caroliny nebo do juniorské ligy. Jak s odstupem hodnotíte návrat do extraligy?
Docela jsem věděl, jak to chodí v juniorce, několik zápasů jsem sledoval. Ale rozhodli jsme se s Carolinou, že půjdu zpátky, což bude pro můj rozvoj nejlepší. Neřekl bych, že to byl krok zpátky. Celkově to týmu (Kometě) moc nejde, nedáváme góly, jsme takoví zaražení. Na druhou stranu pro kluky, kteří by v Česku nehráli dost minut, je nejlepší cesta tam zůstat. Třeba Radim Šalda by v Hradci moc šancí nedostával, ale tam (v Saint John Sea Dogs, klub z QMJHL) má z beků nejvíc bodů a hraje 20 minut za zápas, což je pro něj nejlepší cesta.
Cítíte, že si proti loňsku v extralize víc troufnete?
Asi jo. Spíš to beru v porovnání s NHL. Tam jsem si užíval, líbil se mi styl, který se hrál v Carolině. Bylo to hodně nahoru dolů. Taktické, ale ne tak svázané. Všechno bylo rychlejší, žádné vyčkávání.
Zajímavé. Myslel jsem si, že nadaného bruslaře bude víc bavit extraligový zápas, kde jeho dovednosti víc vyniknou.
Myslím to tak, že v extralize se staví na bránění. V obraně se hodně hraje 1 - 2 - 2, zahušťuje se střední pásmo. Neznamená to, že hráči v extralize jsou pomalejší. Pomalejší je hra, která nemá takové tempo jako juniorský hokej, kde se lítá nahoru dolů. Tady se víc stojí ve středním pásmu. Záleží také na týmu, který hraje proti vám. Když se snaží někdo bránit a bořit, je to horší. Když naopak přijedou lepší týmy vesměs z první pětky, hokej je hned svižnější.
Zapomenete se někdy při bránění?
Jak kdy. Většinou to určuje centr nebo první (napadající) hráč v pásmu, jestli se do toho jde, nebo ne. Někdy se chyba udělá.
Jak se bránilo v Carolině?
Tam jsme ani moc nečekali. Myslím, že nikdo v lize nebrání pasivně. Hodně se napadá, což je dané i malým hřištěm. Ani není prostor někde stát, skoro vůbec se nehrálo střední pásmo. Věřím, že podobné to bude i teď na šampionátu. Podle mě se tam hraje nejrychlejší hokej na světě.
Martin Nečas z Komety se raduje z gólu.
Češi se na posledních dvanácti šampionátech nedostali dál než do čtvrtfinále. Nestraší vás to?
Je to prokletí, že se nedostaneme dál. A začíná to už ve skupině. Když v ní skončíte čtvrtí, vychází, že jdete na Kanadu, Ameriku nebo jiný top tým z druhé skupiny, a pak je to podobně složité jako loni. Ve čtvrtfinále jsme Kanadě vzdorovali, ale vypadli jsme (prohra 3:5).
Nejen proto se poslední roky stále častěji ozývá, že český hokej ve výchově hokejistů výrazně zaostává. Jak to vnímáte?
Švédové nebo Finové udělali obrovský skok, mají výbornou mládež. Když se podíváte na jejich mladé, všichni z těch, co budou na dvacítkách, mají hlavní roli v áčkovém týmu. Švédové mají třeba výborné beky. Třeba Rasmus Dahlina je ročník 2000 a hraje neskutečně. Ale doufám, že je dotahujeme. Zrovna náš ročník hrál se silnými týmy vyrovnaně, vždy to bylo 50 na 50. A když se hraje týmově s dobrou taktikou, je šance porazit každého.
