Do pozice trenéra brankářů, kterého Češi jako jedni z mála světových týmů dlouho neměli. "Přitom v dnešní době to bez něj už nejde," tvrdí Prusek. A tak když si ho svaz "prověřil" u reprezentační sedmnáctky, přišla po Hadamczikově demisi nabídka, aby povýšil.
Dlouho nepřemýšlel a kývl. A tak je teď při trénincích po ruce triu Salák, Kovář, Francouz, připravuje je na soupeře a plní i roli psychologa. A když třeba Růžička do hráčů pumpuje taktiku, on s náhradníky zase "cepuje" zmíněnou trojici. "Chodíme i dřív na led, protože pak jsou gólmani zahřátí. A potřebují i speciální cvičení, v němž třeba trénují vyjíždění."
Před zápasy jim radí, s Růžičkou pak probírají, kterého z nich nasadit. Sám říká, že využívá zkušenosti ze svých šampionátů, na kterých byl sice třikrát v roli trojky, jenže zase poznal specifičnost krátkých turnajů. "Člověk přemýšlí, co bylo, jak bylo, aby to těm klukům pomohlo."
Ač to zní překvapivě, on v mládí nikdy speciálními brankářskými tréninky neprošel. Jejich existenci i smysl objevil až v NHL, kde zkraje tisíciletí chytal za Ottawu. Najednou poznal, jak moc mu může odborný dohled pomoct.
"Naučil jsem se, jak se chovat na začátku sezony, kdy brankáři potřebují získat lepší kondici. A jak v jejím průběhu. Člověk to převzal, jenže pořád musí sledovat nové trendy, protože se v tomto oboru vše rychle posunuje. Dnešní brankáři jsou jinde, než jsme byli my před deseti patnácti lety," říká.
A hned se rozpovídá, jak moc se nároky na gólmany změnily. "Když jsem v roce 1995 začínal v lize, tak stačilo střelu vyrazit a dorážku už měli mít beci. Dnes se od gólmana chce, aby střelu vyrazil nejlépe do rohu a ještě se uměl rychle přesunout na případnou dorážku."
S hokejem přitom musel skončit o pár let dřív, než chtěl. V pětatřiceti, poté co rok promarodil kvůli zánětu srdečního svalu. "Není to na vrcholový sport, ale nestěžuji si."
Je rád, že se vše odhalilo, jenže zatímco jiní hokejisté často po konci kariéry vezmou peníze a vrhnou se do podnikání či jen tak "lelkují", Prusek se stal trenérem na plný úvazek. Ve Vítkovicích, kde začínal, se stará o brankáře všech kategorií - od prcků až po áčko. I proto ho teď chytání neláká ani v lize odborářů. "Na ledě jsem od rána do večera, takže choutky nemám."
A naopak ho těší, jak malé děti pod jeho "drilem" dělají pokroky. Bude pro ně vzorem, modlou, řekli byste. Ale... "Ti nejmenší už ani nevědí, co je Nagano," zasměje se. A tak místo Hašků, Čechmánků či Prusků jsou teď hitem Lundqvistové a další z NHL.
A zatímco po Naganu se půlka dětí při náborech hrnula do branky, teď do ní často míří ti, kteří nemají úplné bruslařské vlohy. Ovšem Prusek se to snaží změnit. "Protože polovina úspěchu je, když brankář umí dobře bruslit," dodává.
