Olympijský šampion Martin Ručinský v sobotu gólem do prázdné branky a hlavně dvěma nahrávkami na Petružálkovy zásahy rozklížil Pardubice a pomohl k vítězství 4:1.
„Ale série bude dál vyrovnaná,“ míní veterán, který se vrátil do reprezentace.
Co zápas rozhodlo?
Gól Marčuse (Martynka) na 2:1. Sice jsme šli do vedení, ale ztratili jsme ho 13 vteřin před koncem 1. třetiny blbým gólem. Je skoro až trestuhodné si ho v play-off nechat dát v takovém čase. Byl sice nešťastný po teči střely z rohu, ale mohl obrátit celý zápas a třeba i celou sérii. Pak byly Pardubice lepší, začaly nás tlačit. Ve 3. třetině jsme byli šťastnější.
Jaká je spolupráce s Petružálkem?
Kuba je vynikající hráč. Pro nás rozdílový! On je střelec, nesmírně produktivní. Jsem rád, že ho mám v mužstvu.
Trefil jste se i vy, úleva?
V pátek jsem říkal, že bych nedal gól ani do fotbalové brány vedle na stadionu. Měl jsem moc šancí, čistých, vyložených. Ale tak nějak mi to bylo jedno, že jsem neskóroval, protože to nakonec při výhře 4:0 nebylo potřeba. A že jsem se teď trefil? Jsme jako jeden muž a nezáleží, jestli dá góly Franta nebo Karel.
Co znamená vedení 2:0 v sérii?
Nic se neděje. Panovaly názory, že páteční zápas byl trošku jednoznačný, a vidíte - teď nás tlačili a měli plno šancí. V tom je play-off nádherné, že každý zápas je jiný. V Pardubicích to budou z mého pohledu dva extrémně těžké zápasy, bude se bojovat o každý centimetr ledu.
Začali jste cestu za titulem, o kterém všichni v Litvínově sní?
Tak daleko nekoukáme, jen zápas dopředu. Co budoucnost přinese, to přinese. Akorát tomu chceme dát všechno, abychom na konci sezony neměli nějaký litování, že jsme pro to neudělali maximum.
Slyšíte na ledě vůbec vlastního slova? Bylo dvakrát vyprodáno, kulisa elektrizující.
V Litvínově hraju už dlouho, ale takovou atmosféru jsem ještě nezažil. Ten řev, randál, fandění. Klobouk dolů před lidmi, patří jim velký dík. Když jsme potřebovali, podpořili nás. Je úžasné tady hrát. Potvrdilo se, že Litvínov má nejlepší fanoušky.
