Navštěvuje babičky, hraje s bratrem v jednom útoku, chodí s ním do kina, na večeře. Na Zadově občas potká lyžařku Kateřinu Neumannovou. Dohlédne na stavbu svého domu a hotelu. "Ale jsem tu, abych hrál hokej," řekl dvaatřicetiletý útočník, v NHL naposledy v Los Angeles.
Na ledě dřel, pořád je rychlý, ale příliš se neprosadil. A ta produktivita! Kdysi si z něj zámořští reportéři dělali legraci, že se netrefí ani do oceánu. V Plzni dal za sedm zápasů jen dvě branky. "Jsem zvědavý, co mi řekne táta. Asi nic moc," bál se Straka.
Je táta přísný kritik, nebo od něj slyšíte často chválu?
Chválu? To nikdy. Vím, že když mi nenadává, tak to znamená, že jsem hrál dobře. Je hodně přísnej, dokáže mi do očí říct pravdu. A to je dobře.
Po porážce vypadáte hodně zatrpkle. To si to tak berete?
Moc se nám nedaří. Utíkají nám body doma. Ale až uvidím dcerku, bude to v pohodě. Domů už hokej netahám, v tom jsem se zlepšil. Už si nemyslím, že by to všechny mělo zajímat. Ráno už na to nebudu myslet. Čeká nás další zápas.
V úterý přijede do Plzně kladenský Jágr, váš velký kamarád, se kterým jste kdysi zářili v Pittsburghu. Těšíte se?
Jasně. Ale asi nebudu mít čas zajít s ním na večeři, pokecat. Po zápase hned pojede domů.
Před deseti lety mu hokej otrávil plzeňský obranář Kreuzmann. Budete mu to připomínat?
Už několik dní v kabině vtipkujeme, že ho na něj zase nasadíme. Hraje sice nižší soutěž, ale tohle by zvládl. Jardovi by pomohl s báglem a na ledě by mu ho pověsil zase na záda. (smích)
Po deseti letech kvůli výluce v NHL můžete trávit podzim doma. Jak si to užíváte?
Dělám věci podobně jako v NHL. Ale mám víc času na rodinu. Tady odpadá zdlouhavé cestování. I když jedeme hrát do Ostravy, v noci přijedu a můžu být zase s holkama. Doma jsou obě moc šťastné. Navštívíme babičky, chodíme na procházky.
Stavíte dům za Plzní a hotel v centru města. Když bagrovali základy, prý objevili poklad.
Středověkou studnu, nějaké staré holínky, keramiku. Kvůli tomu se stavba hotelu o několik měsíců pozdrží, archeologové to musí prozkoumat. Chodil jsem tam skoro každý den. Ale jo, je to poklad. (smích)
Jaký poklad hledáte v Plzni?
Spokojený život. Jednou se tu natrvalo usadím. A sportovně? Rád bych se s týmem dostal do play-off.
Na Šumavě už jednu hospodu přece máte, že?
Je tam krásně. Těším se, až tam po konci kariéry budeme jezdit na víkendy.
Na Zadově občas potkáte lyžařku Kateřinou Neumannovou. Jak si rozumíte? Fandíte si navzájem?
Jasně. Vždy si přejeme zdraví.
Chválila vás, že jste jí pomohl a před hotelem jí zařídil místo pro parkování.
Je milá. Vždycky jí rád pomůžu.
V Česku pořád zdržuje byrokracie. Pociťujete to nějak při stavbě, nebo vám pomáhá vaše jméno?
To určitě ne. Stavět je těžké, ale naštěstí to jde mimo mě. Mám na to lidi, takže nečekám na úřadech.
Co je tu jinak než v NHL? Na co si nejhůř zvykáte?
Za sedm zápasů už jsem si zvykl, nejvíc problémů mi dělala zrušená červená lajna. Jinak liga je taky hodně kvalitní a náročná.
A rozhodčí? V zápase se Spartou jste dostal osobní trest. Za co?
Vynadal jsem mu. Nechám si pro sebe proč. Myslím, že jsem byl v právu, ale neměl jsem mu nadávat.
A platy? Berete zlomek toho, co v NHL, že?
Vážím si toho, že můžu hrát. Že mám stejný režim. V tom máme výhodu proti klukům z Ameriky. Nevím, co bych dělal, kdybych nemohl hrát nějakou ligu. Probudil bych se někdy dopoledne a třeba bych se nudil.
V zámoří je běžné, že všichni přesně vědí, kolik kdo bere. Byl byste pro, aby tady hráči zveřejnili výši platu?
Přiznám se, že nevím, co by se tady dělo. V Americe jsou na to lidi zvyklí. Kluby sídlí ve velkých městech, kde je anonymita. U nás pořád přetrvává v lidech závist. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby se třeba na malém městě o někom vědělo, že bere deset milionů korun, a kdyby mu to najednou nešlo. Všichni vědí, kde bydlí...
Takže kdyby se vás někdo zeptal, kolik máte v Plzni třeba za jeden zápas?
Tak bych si to radši nechal pro sebe. Já se taky nikoho neptám na jeho příjmy. Je mi to úplně jedno.
