Chyběly dva dny. A přestože výtečný český útočník ještě chvíli doufá v opak, právě kvůli zlomeným prstům přišel o mistrovství.
Nejen o něj.
I o titul světového šampiona. "Vzalo ho to. Tohle by ranilo každého," vzpomíná jeho tehdejší spoluhráč Vladimír Kameš. "Slza mu neukápla, takový nebyl. Ale pár neuveřejnitelných slovíček padlo."
. Hvězdy bez zlataPetr Klíma |
S Rosolem a Kamešem tehdy tvořili báječnou jihlavskou lajnu. Na domácí turnaj se těšili, dřeli kvůli němu. Místo v sestavě měli jisté.
"Abyste si při hře takhle sedli, to se může stát třeba jen jednou za život," souhlasí Kameš.
Jenže nejdřív si trenér Bukač musel škrtnout Klímu a po zranění v prvním utkání turnaje i Rosola.
"Škoda, šlo nám to. Jihlavě jsme tenkrát pomohli k titulu asi osmdesáti góly," lituje Petr Rosol.
Na šampionát se pak Klíma díval většinou doma u televize. Radši. Bylo strašně trýznivé vědět, že mu tak zatroleně utekl titul, který československé mužstvo vybojovalo.
"Pokaždé, když jedu kolem holešovické haly, tak si na to vzpomenu," přiznal Klíma nedávno pro server hokej.cz. "Je to smutné, ani se mi o tom nechce mluvit. Mohl jsem být mistrem světa. A nakonec nic."
Ještě v roce 1985 Klíma opustil zemi, svíranou komunistickým režimem. V Německu se vytratil z reprezentačního soustředění, skrýval se v lese, aby ho nikdo nenašel. "Myslím, že by se z toho natočil dobrý film," žertoval později.
Dostal se do Ameriky, do NHL vkročil v dresu Detroitu. Hrál vedle Oatese či Yzermana, ale Stanley Cup vybojoval až jinde, v roce 1990 s Edmontonem. Ve finále proti Bostonu dokonce rozhodl jedno utkání trefou ve třetím prodloužení.
Za oceánem si prošel Tampou, Los Angeles, Pittsburghem, okusil německou ligu. Po letech se jako hokejový kmet vrátil na dvě sezony do extraligového Litvínova.
"Až mi táta řekl: Už sis zahrál dost, věnuj se něčemu jinému," prozradil pro hokej.cz. "Poslechl jsem. A definitivně toho nechal."
