Letos se urostlý bek, kvůli zdravotním potížím, na led zatím moc nedostal.
O to víc se teď těší. "Dva měsíce bez hokeje, to bylo pro mě něco hrozného," ulevuje si Libor Ustrnul.
Dva měsíce, to už je pořádně dlouhá doba. Návrat do formy asi hodně bolel.
Jako bych začínal od začátku. Se zlomenou rukou nebo otřesem mozku jsem mohl alespoň chodit, teď nebylo možné skoro nic. Měsíc jsem jen ležel. Jedl a kynul.
Kde jste cítil při návratu největší problém?
Na plicích. Nevím, jestli se mi nějak scvrknuly. Cítím, že je mám velké asi jako kojenec. Když jsem poprvé vlezl na led, myslel jsem, že je někde v rohu ze sebe vyhodím.
Teď už je to lepší?
Pořád se necítím v takové formě, jako jsem býval. Chybí vytrvalost, síla, koordinace. Musím na sobě dál makat, nepřijde to ze dne na den.
Jak dlouho už trénujete?
Tři týdny.
O návrat na led jste se už několikrát předtím pokoušel.
Řekl jsem, že se už cítím v pořádku. Chtěl jsem se už vrátit.
Pak vám ale nastaly jiné komplikace.
Měl jsem potíže se zádama. V okolí naštípnutého místa byly svaly úplně zatuhlé. Zabíraly mi jen spodní. Chytl jsem z toho housera. Musel jsem ho týden odležet. Pak se mi to ale vrátilo znovu zpátky. Pro změnu mezi žebra. Bylo to celý pošahaný. Dostal jsem prášky na uvolnění, injekce. Tělo jsem pak zatěžoval postupně. Zatím to drží (zaklepe si pro jistotu na čelo).
Nechtěl jste s návratem raději počkat až po Vánocích?
Chtěl jsem na led už před měsícem. Jenže to nešlo. Nějakou bolest vydržím, tohle ale bylo moc. Nemohl jsem se ani pořádně nadýchnout, udělat prudší pohyb. V tomhle stavu bych byl na ledě k ničemu. Musel jsem to doléčit. Vyšlo to teď, akorát do pauzy.
Čeká vás Kladno, tým který umí dávat góly. Nestraší vás to?
Jsou na tom dobře technicky i rychlostně. Nějaký respekt z nich asi bude.
Jak si s tím poradíte?
Budu hrát jednoduše, žádné vymýšlení. Lepší je zahrát puk do zakázaného uvolnění než udělat chybu, to se říká i v Americe.
