Bulíř je s Libercem doslova srostlý. Jeho otec Petr střílel góly za místní Slovan, k hokeji ho však přivedl děda Jaroslav Kasík, bývalý liberecký hráč a později hokejový funkcionář.
Ke své extraligové premiéře za Bílé Tygry naskočil Michal Bulíř v 18 letech. Později se zařadil k oporám týmu a zažil s ním největší úspěchy v historii - předloňský titul i loňské stříbro. Celkově má na kontě 357 extraligových zápasů v tygřím dresu.
V letošním ročníku ho na delší dobu vyřadilo virové onemocnění, v play-off už však Bulíř zase válel.
Po sezoně k němu přilétlo pár nabídek z jiných klubů, ale on chtěl zůstat pod Ještědem.
„Vnitřně jsem doufal, že Liberec využije opci a že mi smlouvu prodlouží. Rád bych tu po minulé smolné sezoně předvedl v té další co nejlepší výkony a třeba znovu nakoukl do národního týmu,“ plánuje Bulíř. „Je pravda, že jsem si taky říkal, jestli by to nechtělo nějakou změnu. Ale upřímně si v rámci extraligy neumím představit, že bych hrál někde jinde. Bylo by divné jet do Liberce jako soupeř.“
Do reprezentace mohl nahlédnout i letos. Po vyřazení ve čtvrtfinále s Hradcem mu volal trenér Josef Jandač. Hráč však po sezoně, kdy ho sužovaly zdravotní potíže, cítil vyčerpání.
„Nechal jsem si udělat lékařské testy a měl jsem tam zase nějakou zvýšenou hodnotu, takže jsem raději po dohodě s doktory a s trenérem Pešánem řekl, že nepojedu. Potřebuji si hlavně odpočinout a připravit se na novou sezonu,“ řekl Bulíř.
V nadcházející sezoně by to chtěl šikovný útočník dotáhnout s Libercem výš než do čtvrtfinále a případně si říct o zajímavé angažmá v zahraničí. „Lákalo by mě jít někam ven a zkusit si trochu jiný hokej.“
Stejně to vidí i liberecký kouč Filip Pešán: „Myslím, že by si svými výkony v letošní sezoně měl Michal výrazně říci o zahraniční angažmá, má nejvyšší čas.“
