V úterý Moskva, ve čtvrtek Soči, v sobotu Nižnij Novgorod a v úterý Praha. Spousta cestování předchází tomu, než zlínský rodák Michal Jordán znovu nastoupí za českou hokejovou reprezentaci. Účastník Světového poháru nechybí v nominaci na turnaj Channel One Cup, který se bude hrát příští týden.
„Za reprezentaci jsem vždycky chtěl hrát. Těším se, že uvidím Peťu Holíka a další kluky,“ pousmál se 26letý Jordán, který obléká dres jednoho z nejlepších klubů KHL Kazaně.
Reprezentační trenér Josef Jandač vás původně nechtěl nominovat, protože vaše přednosti dobře zná. Nakonec vás povolal, aby vám podal pomocnou ruku, protože jste na čas vypadl ze sestavy. Co se v Kazani stalo?
Po příchodu do Ruska jsem odehrál nějakých dvanáct zápasů, na ledě jsem strávil kolem dvaceti minut. Všechno bylo v pohodě. Ale je nás tu deset obránců a hraje jenom sedm. Uzdravili se dva kluci, trenér nechává hrát spíš je. Ale na každého z obránců to vyšlo tak, že chvíli seděl. Trenéři se to snaží protočit. Já nehrál pět zápasů, další tři už jsem odehrál.
Probírali s vámi reprezentační trenéři, jestli vás opravdu nominovat?
V danou chvíli jsme to řešili. Projevil jsem zájem, že bych jel. Proto jsem rád, že to tak dopadlo. Navíc v klubu zase hraju. Beru to tak, že kdyby se mnou v Kazani nepočítali nebo si mysleli, že na to nemám, tak hrát nebudu. Když jsem nenastupoval, nebylo mi to jedno. Šel jsem se zeptat. Trenér Biljaletdinov odpověděl, že mám trénovat a být připravený, že druhý týden se to může otočit, protože je nás tu dost.
Michal Jordán v reprezentačním dresu při Světovém poháru.
Během reprezentační přestávky Kazaň sehraje zápas v Nižněkamsku, vy u toho nebudete. Nehrozí, že kvůli tomu zase vypadnete ze sestavy?
Myslím si, že kdyby to měl být problém, tak nás nepustí. Můj spoluhráč Jirka Sekáč je na tom podobně. Řešili jsme to s agentem, odpověděli, že je to odsouhlasené, že můžeme jet. Kdyby vyloženě nechtěli, abychom reprezentovali, tak nám to řeknou.
Zápas s Finskem odehrajete v Helsinkách, souboje s Ruskem a Švédskem v Moskvě. Cítíte větší motivaci, když teď působíte v Rusku?
Ani ne. K nároďáku přistupuju pořád stejně, ať jde o přípravný turnaj, nebo světovou akci.
Za Kazaň jste odehrál 15 zápasů. Stačil jste už poznat, jaká je KHL?
Zápasy se hrají obden, k tomu přičtěte cestování. Hrajeme třeba šest zápasů ve dvanácti dnech, pak z ničeho nic přijde šestidenní pauza, pak jedeme dál a najednou je reprezentační přestávka. Z tohoto pohledu je to dost náročné. Mám štěstí, že můžu být v hodně kvalitním týmu. Daří se nám, vyhráváme. Doufám, že v play-off to bude stejné, že se nám podaří dojít hodně daleko.
Kazaň má vysoké ambice, že?
Tým je parádně poskládaný, jde to vidět i na trénincích. Trenér má hodně zkušeností, dokázal vyhrát KHL a trénoval nároďák. Kazaň má jedny z nejvyšších ambicí, podle toho se chovají. Jednání je na úrovni.
Michal Jordán (vpravo) s Jaromírem Jágrem na mistrovství světa v Praze v roce 2015.
Jak dlouho jste si zvykal na širší kluziště?
Herní styl je trochu jiný, ale problémy s tím nemám. Když jsem jezdil z Ameriky na mistrovství světa, taky jsem si musel zvykat na širší kluziště. Hokej je samozřejmě trošku jiný, ale mou výhodou je to, že se dokážu rychle přizpůsobit. Navíc na větším ledě jsem vyrůstal a až do sedmnácti jsem na něm hrál, takže zkušeností mám dost.
Liší se herní styl hodně od toho, na který jste byl zvyklý v zámoří?
Víc se bruslí. Tím, že v Americe je hřiště menší, je to tam výbušnější. Dbá se na první tři kroky, na rychlost a starty. Tady je to náročnější na bruslení, všude je to dál. Kvůli tomu je hokej samozřejmě jiný. Pokud nemusíte riskovat, můžete se vrátit zpátky a počkat si na všechny, až vám najedou. Hřiště vám to umožní, kdežto v Americe je všechno přímočaré a je na to míň času.
Rusko je větší než Spojené státy, navíc KHL se hraje i ve střední Evropě. Jak zvládáte delší cestování?
Mám štěstí v tom, že výjezd na Dálný východ a do Pekingu už mají kluci za sebou. Já jsem zažil delší let jen do Bratislavy a Záhřebu. Máme výhodu v tom, že Kazaň je na cestování velmi dobře položená. Lety nejsou žádná hrůza, do Moskvy to máme hodinu a čtvrt.
Do Bratislavy je to ze Zlína poměrně kousek. Přivítal jste v hledišti příbuzné?
Jasně. Přijela rodina i kamarádi, kteří mě dlouho neviděli hrát. Měl jsem v hledišti kolem osmnácti lidí. Z toho pohledu je to příjemné.
Michal Jordán ještě v dresu Caroliny v NHL.
V Kazani jste ale s rodinou, že?
Ano, mám tam celou rodinu. Syn chodí do anglické školy a začal hrát hokej. Město je opravdu pěkné, podmínky jsou super, celá rodina je tam spokojená. V tomto směru to nebyl z Ameriky až takový skok.
A co ruština? Patříte do generace, která už ji neměla ve škole povinnou...
Shodou okolností jsem si ji vybral na gymplu, takže nějaké základy mám. Ze začátku jsem toho moc nevěděl, ale začínám rozumět čím dál víc. Hokejové výrazy umím a je to jen otázka času, kdy to chytnu úplně.
Už jste zmínil, že vaším spoluhráčem je krajan Sekáč. Považujete to za výhodu?
Vždycky je lepší, když máte v týmu krajana. Jirka je tu od začátku sezony, ví, jak to v klubu chodí, což je plus. Znali jsme se i předtím, tady jsme se hodně skamarádili.
