Byla to těžká rána. Ne, Michal Kempný za sebou neměl prohýřenou noc, ale znovu a znovu se probouzel s vědomím, že dnes nebude hrát. Že večerní mač zase bude bez něj. „Najednou jsem v kuse nehrál 10 zápasů v řadě. Přemýšlel jsem nad vším, co je špatně. Neměl do ničeho chuť,“ vypráví.
Ač byl v NHL novic, pochopil, že tak to tady prostě chodí. Že se hráčům nic moc nevysvětluje, že kyselé obličeje ničemu nepomohou. Že je to vše možná i součást testu, jak je psychicky odolný.
„Třeba to bylo nějaké zkouškové období, však se říká, že se to v NHL dělá. Pomůže jedině to, když člověk pracuje ještě tvrději. Přemýšlí pozitivně a věří, že se to otočí.“
Snad při tvrdé zkoušce obstál. I když některé mače sledoval jen z tribuny, tak se za celou sezonu nemusel z nabitého kádru Chicaga stěhovat na farmu. „I to je třeba vizitka, že jsem odváděl dobrou práci.“
A tak, ačkoliv už nemá smlouvu, nemělo by jeho angažmá u Blackhawks trvat pouhý rok. Ještě než obránce odletěl do Česka, aby se tu s reprezentací připravoval na mistrovství světa, mluvil s generálním manažerem Bowmanem.
„Říkal, že jsou se mnou spokojeni a chtějí, abych pokračoval. Věřím, že všechno dobře dopadne. Byla to náročná první sezona. Měl jsem období, kdy to bylo těžké na psychiku a hlavu. Ale odehrál jsem v NHL 50 zápasů a splnil se mi sen.“
Je z něj jiný bek
Kdekdo ale čekal, že touto dobou bude ještě Kempný za Atlantikem. Že Chicago po vydařené základní části bude pokračovat v pouti za Stanley Cupem, jenže po čtyřech zápasech prvního kola play-off je vyřídil Nashville. On sám naskočil do jediného utkání. „Nevím, co se stalo, měli jsme trošku jiné představy. Ale už se začínají dělat změny. Koukal jsem, že vyhodili trenéra obránců, další změny ještě přijdou.“
On už je ale bude sledovat v Evropě. Ještě než play-off začalo, mluvil s koučem Jandačem. Potěšil ho zájem, v případě vyřazení slíbil přijet, i když nový kontrakt nemá. „Nebylo to těžké rozhodnutí. Odmala jsem měl hlavu nastavenou tak, že reprezentovat je pro mě čest. Mám chuť hrát, tak proč nejet.“
Sám říká, že po roce v Americe je z něj jiný bek. Přizpůsobil se hře, po předchozích třech letech, které strávil v Kometě a ruském Omsku, najednou neměl roli lídra a muže s extra velkým přísunem minut. I tak když před premiérou v NHL stál na modré, byl dojatý. „V hlavě se mi promítala celá kariéra. Co mě sem dostalo, kde jsem hrával.“
S americkou adaptací mu pomáhal Michal Rozsíval, další Čech v týmu. Kolem sebe měl i Slováky. „Michal mi v mnohém pomohl. Na začátku moje angličtina nebyla moc dobrá, nerozuměl jsem, co mi trenéři říkají. On mi překládal.“
Teď už mluví lépe, byť nad slůvkem plynule se pousměje. Československá kolonie v Chicagu ho nenutila angličtinu tolik pilovat. „Musím ji ještě zlepšit.“
