„Góly jsou jedna věc, ale hlavní je, že musím hrát tak, jak chtějí trenéři. Jinak nebudu hrát vůbec,“ říká Kempný v rozhovoru pro iDNES.cz.
V prosinci jste vysedával mezi náhradníky, o to vehementněji jste však vlétl okolo Silvestra zpět na led. Dá se říct, že vám tahle pauza paradoxně i pomohla? A v čem?
Ta pauza byla dlouhá a byla pro mě i docela těžká. Nějakých deset zápasů jsem seděl, musel jsem zapracovat na těch věcech, kvůli kterým jsem nehrál a pak do toho vlítnout znova. Doufám, že se mi teď bude dařit a už se udržím v sestavě.
Jak jste k tomu přistupoval? Byla to velká frustrace?
Nebylo to jednoduché. Ale snažil jsem se být pozitivní, nic jiného se stejně dělat nedá. Snažil jsem se pracovat na sobě, co nejvíc to šlo. Jak v posilovně, tak na ledě. Musel jsem brát tréninky tak, jako kdyby to pro mě byly zápasy. A jít jeden trénink po druhém nahoru, abych se vrátil do sestavy.
2. ledna v zápase Winter Classic pod širým nebem v St. Louis jste byl jediným střelcem Chicaga. Jak jste si užil těch „15 minut slávy“?
Ten zápas byl pro mě obrovská zkušenost i zážitek. Svou branku jsem si samozřejmě užil, jen byla škoda, že jsme nevyhráli. Každý vstřelený gól nějakým způsobem pomůže, ale já se hlavně snažím zapracovat na sobě tak, jak to po mě chtějí trenéři. To je pro mě nejdůležitější: zlepšovat se v těch věcech, ve kterých je to potřeba, a přispívat tak k týmovým výhrám.
V Chicagu se hovořilo o tom, že jste měl zapracovat na defenzivním přehledu. Co přesně po vás chtěli zlepšit?
Byly tam nějaké věci, na kterých musím pořád pracovat. Třeba práce s hokejkou, nebo například to, že přese mě nesmí projít žádný puk. Musím pracovat i na střelbě. Věřím, že se mi to vrátilo.
Dá se vůbec z pohledu nováčka tak rychle zlepšovat jednotlivé defenzivní dovednosti, když je liga plná tak skvělých útočníků, kteří proti vám najíždějí?
Není jiná možnost. Pokud se nebudu zlepšovat, pokud nebudu hrát tak, jak chtějí trenéři, tak prostě nebudu hrát vůbec. V tom je NHL tak skvělá, že v ní hrají jen ti nejlepší a kdo to nestíhá, jde rychle z kola ven.
Vnímáte, jak jste se za půl sezony v NHL posunul jako hráč?
Musím říct, že je to pro mě obrovská škola. Každý zápas, každý trénink, každý den strávený s hokejisty jako Duncan Keith, Jonathan Toews, Patrick Kane, Marián Hossa a dalšími hráči si moc užívám a myslím, že jsem se opravdu posunul vpřed.
Myslíte, že si budujete dobrou pozici pro případné prodloužení smlouvy? Že si pomalu děláte v NHL určité jméno?
Nevím, nad tím bych asi takhle nepřemýšlel. Já se snažím jít zápas od zápasu. Mám smlouvu na rok, pak uvidím.
Vážíte si toho, že jste se dokázal dostat do Chicaga, zatímco jiní čeští beci a vaši reprezentační kolegové ze Světového poháru jako Jakub Nakládal, Michal Jordán nebo Zbyněk Michálek se v této sezoně v NHL neprosadili?
Já si toho obrovsky vážím prostě proto, že tady můžu být. Ne kvůli dalším hráčům, ale proto, že NHL je nejlepší liga na světě, je strašně těžké se do ní dostat a udržet se v ní a pro mě je to opravdu ta nejlepší škola.
