Říkal jste, že byste takovou bolest nikomu nepřál. Vůbec jste se nemohl hýbat?
Paradoxně mě nebolela záda, ale noha, protože se mi skřípnul sedací nerv, který prochází od zad přes zadek zadní stranou stehna ke kolenu a lýtkem až dolů do prstů. Na dotek jsem necítil achilovku a dva prsty blbě. Hned po nárazu jsem cítil velký diskomfort, bylo to hrozný.
Nebál jste se, jestli nemáte něco s míchou?
Šel jsem na magnetickou rezonanci, takže jsem rychle věděl, co mi je. I tak jsem si myslel, že to rozeženu fyzioterapií a obstřikama. Po šesti týdnech martyria, kdy se můj stav zlepšoval a zhoršoval, už nešlo nic jiného než operace. Dělal mi ji Tomáš Vyskočil v Motole. Ploténka byla v zádech vyskočená do strany a tlačila na ten sedací nerv.
Už jste stoprocentní a bez následků?
Neměly by být. Já hlavně danou oblast hodně posílil. Začal jsem trénovat v prosinci, zkoušel jsem to i na ledě, ale to nešlo. Bolest neustupovala.
To bylo už po operaci?
Ano. V osobním životě jsem byl v pořádku, začal jsem lehce posilovat a také bez problémů. Ale na ledě to furt bolelo. Šel jsem na něj jednou za čtrnáct dnů vyzkoušet, jestli je nějaký progres. A nic, až jsem si jednu chvíli říkal, jestli to má cenu.
A mělo.
Mělo, protože mi hokej začal tak chybět, že jsem chtěl za každou cenu hrát.
Co se událo za zlom, že to na ledě najednou šlo?
Chodil jsem na fyzio, zaměřili jsme se na posílení dané oblasti. Ono šest týdnů v bolestech s tělem zamává. Jak jste v agonii, tak tělo potřebovalo víc času na rekonvalescenci. Zaměřil jsem se na určité svaly a pak se to lepšilo. Časově jsem byl ale fit až někdy v květnu. Kdybych šel na operaci hned po úrazu, tak bych možná dohrál, ale operace je zásah do těla a já to chtěl nejdřív zkusit neinvazní cestou.
Nakolik vás napadaly nejhorší myšlenky, že je konec s hokejem?
Tam bylo nejhorší, že se nekonal progres na ledě, který jsem čekal, protože mě to už vůbec nebolelo. Síla šla nahoru, všechno bylo dobrý, ale na ledě mě to vždycky rozhodilo. Asi jsem bojovník, nevzdával jsem to a touha hrát byla velká.
 |
Bojovná povaha teď bude potřeba, protože vracet se po roční pauze asi nebude žádný med, viďte?
Nebude, ale těším se na to. Chodím na led, zvykám si. Naostro to bude samozřejmě něco jiného, ale věřím, že trenéři budou trpěliví, protože poslední roky pro mě přípravný zápasy nejsou nic moc. Budu potřebovat nějaký čas. A hlavně to bude náročné psychicky, ale na to jsem připravený. Věřím, že to půjde.
Máte výhodu, že jste nikdy neměl problém s bruslením ani s fyzičkou?
S tímhle jsem nikdy problém neměl, to je pravda. Uvidíme, asi jo. Teď jsem to zkoušel poslední týdny v Praze na ledě, pár rychlých startů a už je to fajn. Uvidíme, jak to bude v ligové konfrontaci. Ale nemám z toho strach. Je to prostě další výzva.
Pozorujete, že se blíží čtyřicítka?
Jo, ale necítím se tak. Fyzicky se cítím velice dobře. Nějak to neřeším. Letí to, na druhou stranu je to jenom číslo.
Není to tak dlouho, co jste patřil ve Slavii k mladým hráčům.
To je hrozný. A teď jsem v Budějovicích veterán. Všechno ukáže čas. Fyzicky jsem připravený velice dobře, protože jsem šel do letní přípravy natrénovaný, takže jsem to posunul o level výš, co se týče síly. Hodně pracuju i na rychlosti, protože v tom věku to musíte oprašovat.
Michal VondrkaV květnu mu bylo 39 let. Zkušený útočník. Přednosti? Výtečné bruslení, vytříbená technika, velký fyzický fond. Nejúspěšnější léta prožil ve Slavii, se kterou slavil v roce 2008 mistrovský titul. V roce 2012 byl členem národního týmu, který získal na MS poslední medaili - bronz. Má za sebou angažmá v Kärpätu Oulu a ve Slovanu Bratislava, kde byl hodně oblíbený. V roce 2017 byl samotnými hráči zvolen Hokejistou sezony. |
Smlouvu jste podepsal v Českých Budějovicích. Berete to jako uzavření kruhu a kariéry?
Ani ne, nevím, jestli je to moje poslední nebo předposlední sezona. Když mě to bude bavit, tak nemám důvod končit.
Takže klidně do padesáti?
To asi úplně ne. Vím přesně, na co narážíte, ale tak dlouho určitě hrát nebudu. Nad koncem na druhou stranu nepřemýšlím.
V posledních letech jste byl všude lídrem týmu. V Budějovicích to bude stejné, navíc budete předávat zkušenosti týmu, který skončil poslední. Cítíte, že kvůli tomu vás klub angažoval?
Určitě, to je jasné. Musím si ještě sednout s Jardou Modrým a pokecáme, jakou má vizi, aby všechno fungovalo. Známe se dlouho, ne intenzivně, ale dlouho. Je to inteligentní člověk a určitě to bude mít hlavu a patu. On si tým poskládal jako puzzle. Ten na to, ten na to. Uvidíme, jakou roli budu mít já. Říkal jsem mu, co bych potřeboval, on mi řekne, co bude potřebovat on, a dáme to nějak dohromady. Co se týče mladých, tak jsem byl a budu ke každému otevřený. Kde jsem hrál, tam jsem se snažil pomáhat všem. Všude to fungovalo a kluci to poznali během krátké doby.
Český útočník Michal Vondrka gratuluje brankáři Pavlu Francouzovi k vítězství nad Koreou.
Cítíte, že to bude těžká mise se záchranou? V lize je Kladno, ale i předposlední bude hrát baráž...
Já si myslím, že nová sezona bude jiná než ta uplynulá. Nerad říkám dopředu ambice, věřím, že tým bude stmelený a charakterově silný. Pokud to bude šlapat, tak bychom dole být neměli. Udělám pro to maximum.
Jak vás mrzí promarněný rok vzhledem k Pardubicím, kde jste byl nadšený z majitele Dědka?
Samozřejmě, že jsem kluky sledoval. Hráli velice dobře celou sezonu. I proto mi hokej začal chybět.
