Kvůli cestám za soupeři je letadlo téměř jeho druhým domovem.
„Nedávno jsme byli v Chabarovsku. To byla opravdu velká paráda,“ s ironií v hlase vzpomněl Mikeska.
Na vlastní kůži poznává, nakolik jsou pravdivé nejrůznější příhody z ruských leteckých linek.
„Občas jsou na cestě pořádné díry, pěkně to s námi hází,“ řekl Mikeska. „Na kratší vzdálenosti jsme letěli starým modelem vrtulového letadla. V něm to s námi švihalo až moc. S Radkem Philippem jsme se jen pevně drželi sedačky a byli jsme docela připosr...,“ dodal s úsměvem.
Že by to tedy nebylo s jeho leteckými sny zase až tak vážné?
„Létání jsem nikdy neměl moc rád,“ přiznal Mikeska. „Ale je to jako v autě. Je rozdíl řídit nebo být spolujezdecem a jen čekat, co bude.“
Takže by si třeba let z Ufy do Chabarovsku pilotoval sám?
„Kdybych se to naučil, určitě bych tomu věřil víc a méně se bál,“ usmál se Mikeska.
