"A město? Příjemné. Právě teď tu je minus dvanáct stupňů. První namrzlý sníh, krásné azuro, sluníčko. Zkrátka horské počasí," pokračoval Mikeska.
Na výlety není čas. Za rok a půl jsem nebyl ani na jednom. Milana vezmeme nanejvýš do restaurace, do kasina. Ale je fakt, že příroda je tu nádherná. Rusové tomu tady říkají druhé Švýcarsko, přímo ve městě jsou sjezdovky.
Takhle pohádkové prostředí asi při každém angažmá v Rusku není, že?
To určitě ne. Třeba Magnitogorsk, nebo Čerepovec jsou vyloženě průmyslová města. Velká fabrika a kolem baráky lidí, co v ní pracují. Kluci, co k nám jezdí na zápasy, tvrdí: vy se máte, vaše město je v pohodě. A opravdu - je tu všechno, co potřebuju. Dobré obchoďáky i restaurace. Stejně máme s týmem program tak našláplej, že jsme pořád na báze.
Copak v ruské lize není zvykem pobyt na bázách spíš omezovat?
Záleží, jakého máte trenéra. Ten náš nedávno oslavil šedesáté narozeniny, je to stará škola. Většina ruských klubů od toho upouští, my jsme na báze i po zápase.
Co vůbec říkáte angažování Hniličky?
Jeden gólman se nám teď zranil, takže jsem malinko předpokládal, že někdo přijde. Ale že to bude zrovna Čech, nebo přímo Hnilda, to mě překvapilo.
Bude v týmu jedničkou?
Klasickou jedničku nemáme. Kluci se doteď střídali, asi to ani s Milanem nebude jiné. Loni tady byl kvalitní Mezin a spolu s ním Tarasov. V brance se střídali po jednom zápase bez ohledu na to, jestli jeden chytal skvěle a druhý zrovna neměl fazonu.
Už teď jste v Ufě tři Češi. Chystáte Hniličkovi přivítání?
My jsme spíš s klukama řešili, kdo z nás půjde první na tribunu. Milan přichází jako pátý cizinec, hrát mohou čtyři. Bělorus Kolcov je po operaci mimo hru do konce roku. Od ledna bude mít jeden z nás holt peška. Při té kvalitě znamená jediná chyba tribunu.
Uvidíte tedy Hniličku mezi sebou vůbec rádi?
Jasně, že ano. Česká povaha není taková, že bychom na něj koukali, co nám sem leze. Budeme se snažit mu pomoci, aby u nás chytal na nulu. Ale je to i otázka práce. Když budu sedět na tribuně, peníze si nevydělám.
Platí pořád, že se do Ruska chodí výhradně kvůli penězům? Nebo už i kvůli tomu, že ruská liga je druhá nejkvalitnější soutěž na světě?
Když dostanete nabídku z Ruska, tak v první moment vždycky na papíře vidíte peníze. Řeknete si: tam vydržím, i kdybych nehrál.
Dá se to vydržet i delší dobu?
Kdybych byl svobodný, nebo i jen s manželkou bez dětí, tak tu zůstanu klidně pět let. Bez debaty.
Nemluvil byste ale třeba v šedivém Magnitogorsku jinak?
No, to asi každopádně.
Ale jinak to vypadá, že už jste si na Rusko zvykl.
Je jen jedna věc, na kterou si zvyknout nemůžu. Že svou rodinu teď vidím jen na počítači. Holky za mnou loni už byly, v létě se nám ale narodil syn. Potřebuje očkování, abych ho sem mohl vzít. Snad to klapne tak v polovině prosince. Jinak nemám v Rusku problém s ničím. Ani s řečí, v pohodě se domluvím.
Přesto: co vás na Rusku pořád překvapuje?
No, překvapuje... Rusové mají samozřejmě jinou náturu než my. Třeba se všude předbíhají. Cestujeme pronajatým letadlem, každý v něm má svoje místo. Každý celou sezonu ví, kde sedí. Přesto jdeme po schodech do letadla a oni se na schodech předbíhají. Všude se cpou. Neexistuje, že by někde někomu podržel dveře, řekl: pojď. Z toho mi jde hlava kolem.
