Víte, že jste v letošním roce nejlepším střelcem mužstva?
Nevím. Na to nekoukám. Snažím se odvádět stejnou práci, a když dávám góly, je to bonus. Jsem rád, když pomůžu týmu. Ale určitě bych svoje góly vyměnil za play-off.
Také jste v polovině prosince rozhodl nájezdy v Praze proti Slavii. Jediný ze všech jste uspěl.
Tam to vyplynulo ze situace, že mi neuznali gól, o kterém si myslím, že měl platit. Byl jsem z toho docela rozhořčený a věřil jsem si. Řekl jsem trenérovi, jestli bych mohl jet. Postavil mě tam a ono to vyšlo na vítězný gól. Byl jsem na to ale hodně nabuzený.
Při tom nájezdu jste poslal brankáře Svobodu úplně mimo branku. Mohl jste ten gól dát bambulkou, druhým koncem hokejky...
Je to jedna z variant blafáku, kterou zkouším. Taková klička.
Jako junior jste si zahrál juniorskou USLH za Indiana Ice.
Bylo to v době, kdy jsem tady bojoval o místo v prvním týmu v první lize. Ale hrálo se o návrat do extraligy, přišli hráči z NHL. Pak bylo těžké se tady do mužstva dostat.
Pravda, to v týmu bylo i sedm hráčů z NHL. A další se tam nevešli.
Proto jsem začal hrát za juniory. A protože jsem bojoval o místo v reprezentační dvacítce, tak jsem šel do nejvyšší juniorské soutěže v Americe. Do Indianapolisu.
Byl jste tam tak půl roku. Prospělo vám to?
Se mnou tam byl ještě Borovanský, který hraje za Havlíčkův Brod a má střídavé starty do Slavie. Mně to strašně pomohlo. Říká se, že Amerika nebo Kanada někomu ublíží, ale mně to pomohlo. Potřeboval jsem zvládnout tvrdou hru. Tam mi to dalo něco do života a v hokeji jsem si na tvrdou hru zvykl.
Jste docela pověstný tím, jak dobře snášíte tvrdou hru.
Tam jsem se prostě naučil, že tvrdá hra se musí zvládnout. Když jsem viděl hokej dospělých tady u nás, tak jsem věděl, že tvrdá hra je jedna z věcí, kterou potřebuju zlepšit. A myslím si, že se mi to podařilo a že mi nevadí.
Rozlišujete hranici tvrdosti? Říkáte si například při utkání, že už je hra záludná?
Hlavně na konci sezony se hrají zápasy na hranici faulu. Play-off nebo play-out, to je jedno. Hráči se ale většinou respektují. Když hráč vidí, že soupeř je hlavou u mantinelu, tak do něj natvrdo nejde. V zápalu boje se stane, že přijde nějaký nepříjemný faul a není to třeba ani úmysl. Vyplyne to ze hry a někdy z toho jsou i vážnější zranění.
Nějaký úmysl tam asi být může...
Určitě se najdou i hráči, kteří takové situace dohrávají více a mohou zranit svého soupeře. Mohou jít do souboje s tím, že v té chvíli musí soupeře vyřadit ze hry. Ne vážně zranit. Zvlášť v utkáních, kdy se hraje o všechno.
Někdy mají diváci dojem, že šlo hlavně o ten faul...
Je to jako ve všech sportech. Je to bytí a nebytí. A je to naše práce, do které musíme dávat všechno. Někdy jsou fauly na hranici, ale většinou jsou to výjimky.
Vybavíte si, že na vás někde na ledě vyrazil nějaký hromotluk? Třeba zrovna v Americe?
Když jsem šel do Ameriky, můj agent Petr Svoboda mi řekl, že hned na prvním tréninku si musím sjednat respekt. Aby hráči viděli, že přišel Čech a není to nějaká souška. Zapadl jsem do týmu a nebyl problém.
Co tady doma?
Spíš jsem se utkal v loňském play-off s Pepou Řezníčkem a to není obr. Proti Karlovým Varům jsem měl hodně soubojů a šli jsme si hodně do těla. Ale bylo to v rámci sportu a v rámci těch zápasů. Nešlo o to, že jsme se chtěli úmyslně zranit. Byly to perfektní souboje a k play-off to patří.
Zrovna Josef Řezníček není velké postavy. Ale rozdává, kde může...
Je to jeden z hráčů, který nechce úmyslně někoho zranit. Ale hraje to na hranici faulu.
Často fauluje a ví se, že mu jde hlavně o ten kontakt. Vyprovokuje něco a pak je jako by nic...
Kouká se do očí a ten moment i to místečko si najde.
A co ten hromotluk?
Vím, že na Kladně byl Schnabel, co je teď v Boleslavi. Když jsem tam byl minulou sezonu, hráli jsme spolu a to bylo jediné štěstí... Ten když chce, tak umí rozdávat. A taky když hrál za Karlovy Vary Ustrnul. Ten do toho uměl taky docela šlápnout.
Teď hraje venku. Tihle dva mě tak napadli.
Dostal jste někdy takový hit, že vás to vyřadilo ze hry?
Co si vzpomínám, tak jednou v Americe jo. To jsem musel odstoupit ze zápasu. To byla opravdu pecka, helma mi tenkrát odletěla až někam mezi diváky. Jinak ne, že bych byl třeba z nějakého hitu omráčený.
Kolik tak máte za zápas srážek?
Záleží na tom, proti jakému týmu hrajeme. Některý je hokejovější a s jiným se hraje tvrdý hokej. Proti Slavii, Litvínovu, to prostě víte, že se bude hrát útočný hokej a srážek tam moc není. Znojmo, Zlín, to je úporná hra. A soubojů je tam více.
Kolik tam těch srážek může být?
Dejme tomu, že za zápas tak deset patnáct.
Určitě o nich víte. Které z nich bolí?
Asi bolí všechno. Ale když je hráč šikovný, vyjde z toho bez úhony. Jeden ten souboj vyhraje, ale dopadne to dobře a oba se zvednou.
Vy nejste zrovna stokilový a musíte se dívat kolem sebe. Ale také umíte rozdávat. Jste vidět, jak do soupeře vletíte.
Trenér na nás apeluje, že musíme hrát hokej s nasazením. A je jedno, jestli má hráč dva metry, nebo metr sedmdesát. Hrajou proti sobě, a když do sebe vletí, jeden třeba souboj prohraje. Ale musí do něj jít.
Je to součást dnešní hry.
Je to naše práce a tohle je ta černá. Jde se do souboje. Puk se třeba odrazí ke spoluhráči a ten ohrozí branku. Většinou jsou velcí hráči silnější, ale i nemotornější. Sehnete se a ještě z toho vyjdete jako vítěz.
Vy jste z hokejové rodiny.
Děda tady býval jako funkcionář. Ani nevím, co přesně dělal. Táta hrával hokej, ale většinu kariéry býval v Písku. Jak už to bývá, táta mě k hokeji přivedl.
Jaké máte další plány v kariéře?
Dávám si postupné cíle. Teď nás čeká play-out a to musíme zvládnout, aby byl klid. Do budoucna se musíme lépe připravit na příští sezonu, protože budeme chtít naše postavení zlepšit. Tady mám ještě rok smlouvu a dál to zatím neřeším.
Milan Gulaš osobní údajeNarozen 30. prosince 1985 Kariéra 2002 - 03 2003 - 04 2004 - 05 2005 - 06 2006 - 07 2007 - 08 2008 - 09 Celkem v nejvyšší soutěži k dnešku Zápasy 168 Góly 22 Asistence 18 |
