Navrch k němu ve 33 letech doputovala pozvánka z reprezentace, v níž už chtěl nechat vyniknout jiné.
Za procitnutím plzeňského kanonýra nehledejte žádné novoroční předsevzetí. „Sešlo se víc okolností, ale hlavní je, že jsme podepsali Honzu Kováře,“ vyzdvihuje parťáka, který se po neúspěchu v zámoří vrátil koncem roku do Plzně.
„Dřív jsme hráli dobře, ale bodů jsme sbírali míň a utápěli se v tom. Po jeho příchodu zápasy dovedeme otočit na naši stranu,“ libuje si Gulaš.
Opravdu jeden hokejista dovede takhle ovlivnit celý tým?
Evidentně jo. V moderním hokeji jeden hráč hru nedělá, ale výsledek ano, když se dobře poskládá tým a funguje chemie v lajně. Jsem rád, že si s ním můžu zahrát, ohromně mě to baví a zvedá moje výkony.
Pro střelce je téměř existenční nutností mít centra, který ho krmí přihrávkami, ne?
Vím, jak je silný na puku, takže víceméně hru jeden na jednoho nechávám na něm. A i když jdou na něj dva soupeři, dokáže mi nahrát puk, což je pro mě jednodušší. Můžu si jen hledat pozici a jít do střely. Tohle právě dokáže rozdílový hráč.
Bez Kováře jste zápasy bral víc na sebe? Od podzimu jste navíc v Plzni kapitán.
Jo, umí pozvednout celý tým a můžu se soustředit na vlastní hru. I když s céčkem máte i jiné povinnosti, musíte jezdit za rozhodčími. Jsem emoční hráč, a jakmile na sebe nasadím hokejovou výstroj, měním se v jiného člověka a někdy je pro mě ve vyhecovaných zápasech těžké udržet nervy na uzdě.
Jak často vybouchnete při debatě s rozhodčími?
Někdy je to v pohodě. Jsou rozhodčí, kteří se s vámi na rovinu baví. I po sporném verdiktu připustí debatu. Když vidíte rozhodčího, ze kterého cítíte, že za ním můžete i v rozčilení přijet, okamžitě vás to aspoň trochu zklidní. Ale v lize jsou rozhodčí, kteří vás odpálkují a pak se jen diví, že po nich řvete. Tohle není to, co by pomáhalo lize, musíme se navzájem respektovat. Když se rozhodčí chovají arogantně a jsou tvrdohlaví, spoustu hráčů to vyloženě s.... Kolikrát byste se k tomu chtěli vyjádřit, ale nemůžete. Rozhodčí jsou chránění, což je věc, která je diskutabilní. Proč se po zápase nevyjádřit o zápase?
Za kritiku sudích v pozápasových rozhovorech se platí pokuty. Musíte se krotit?
Třikrát čtyřikrát za sezonu jsem to měl na jazyku, chtěl jsem to vpálit. Ale zase jsem si řekl, proč bych dával peníze zbytečně někam, když ani nevím, kde skončí. Udržel jsem se, ale není to dobře. Chceme, aby byla liga zdravá a fungovala, aby hráči s rozhodčími táhli za jeden provaz, ale kolikrát to tak necítím.
Milan Gulaš z Plzně diskutuje s rozhodčími během utkání s Třincem.
O kom je řeč?
Mám vytipované tři čtyři, jmenovat je nemusím. Už za nimi ani nejezdím, nemá to smysl a nedělalo by to dobrotu. Před zápasem jen klukům s áčkama řeknu, ať tam jezdí místo mě, a vyhýbám se jakémukoliv kontaktu. Chci hrát hokej a nechci se zaobírat věcmi, o kterých vím, že by dopadly špatně.
Radil jste se o tom s někým?
Osobně jsem se Martina Straky (šéfa klubu a bývalého kapitána) ptal a Dědek mi odpověděl, že se zařekl, že za rozhodčími bude jezdit Tomáš Vlasák. Ale stalo se, že za nimi jel jeden, dostal desítku. Potom jel druhý a vyfasoval ji taky. Neděje se to každý zápas. Chápu, že když k nám dojede Kometa nebo Sparta, je plný kotel a fandové jsou rozhicovaní, nemají to rozhodčí lehké... Ale abych nebyl jen negativní, jsou tu i rozhodčí jako Pešina nebo Pražák s velice dobrým potenciálem. Na mezinárodní úrovni udělali dobré jméno, je to budoucnost hokeje. Dá se s nimi normálně bavit a neměl jsem s nimi problém. Vyříkáte si to, srovnají si vás.
Čeští sudí často pískají závěrečná klání na šampionátech. Zkuste je porovnat s těmi švédskými nebo ruskými, s nimiž jste se potkával v cizině.
Byl jsem hrozně překvapený, že jsme ve Švédsku měli mítink s rozhodčími. Nevím, jestli se to losovalo nebo nějak určovalo, ale jeden za námi přijel, připravil si video a dvě hodiny se s námi bavil o pravidlech, co se může a nemůže, jak se s nimi můžeme bavit, a bylo to skvělé. Nestalo se pak, že by rozhodčí odmítal debatu, fungovalo to tam víc na přátelštější bázi, neviděl jsem řvaní na rozhodčí. Tady je ve zvyku opak a já nejsem výjimkou, což mě zpětně mrzí.
Ze Švédska jste se předloni vracel i kvůli rodině, syn už hraje hokej. Potatil se?
Je hrozně hodný. Nevím, jestli to bude perfektní povaha na hokej. Ale dělá toho víc a překvapuje mě, že ho zajímají bojové sporty, UFC, MMA. To u něj vede. Se šampionkou Martinou Jindrovou chodí na tréninky a strašně si to užívá.
Není vám to trochu líto?
Vůbec ne, naopak! Abych pravdu řekl, byl bych i raději, kdyby dělal něco jiného. Není úplná legrace si vším v hokeji projít od dětství až nahoru. Navíc se mi nelíbí prostředí, ve kterém kluci jsou. Děje se to po celé republice, že trenéři na malé děti řvou, přitom by to měla být zábava. Děti to formuje do nějaké osobnosti a odpuzuje mě, aby můj kluk byl v sedmi letech ovlivněný takovými lidmi. Naopak se mi líbí, že kluk chodí na taekwondo, kde si je po tréninku vezme trenér a deset minut jim vypráví, co znamená čestnost. Dítě z toho nasává pozitivní energii.
Plzeňský Milan Gulaš během extraligového zápasu proti Olomouci.
Sám byste to mohl zavést i v hokeji, kdybyste trénoval syna.
Moc mě to neláká. Na zimáku jsem každý den a trochu už čekám, až mně hokejový život skončí a uvidím, kam mě to zavane dál. Tedy trochu to tuším, ale říkat to nechci, protože chci ještě pár let odehrát.
Teď vám hokejový život přivál po roce opět pozvánku do reprezentace.
A hrozně se těším! Po olympiádě jsem se sice zařekl, že to přenechám někomu jinému, ale trenéři mi volávali. I přes Martina Straku to zkoušeli. S ním i trenéry jsme si sedli, ujasnili si některé věci a domluvili se, že to zkusím. Může mi pomoct, že se do reprezentace vrací i Honza Kovář. Můžeme se sehrát, trenérům se můžeme zalíbit a vzhledem k mistrovství světa v Bratislavě by to bylo dobré.
Že byste konečně nebyl reprezentační smolař?
Neznám hráče, který by zažil něco podobného jako já (pětkrát mu uniklo MS). Dvakrát jsem už na mistrovství světa i odletěl, ale nevyšlo to. A když už jsem byl v nominaci na olympiádu, zranil jsem se v posledním přípravném zápase. Srazilo mě to neskutečně dolů. Ptal jsem se sám sebe, jestli nejsem zakletý. Ale zkusím to ještě jednou. Uvidíme, co mi hokejový pánbůh připravil teď.
