Většinu své hokejové kariéry strávil mimo Vysočinu, dlouhé roky oblékal dres pražské Sparty a později Znojma. Před pár lety se ovšem vrátil do města, odkud kdysi za velkým hokejem vyrazil, do Jihlavy.
Bývalý výborný útočník Milan Kastner se stal vedoucím oddělení mládeže a sportu na Krajském úřadě Kraje Vysočina, kde působí od roku 2013.
„Vracel jsem se do Jihlavy po dlouhé době a tohle pro mě bylo nejlepší řešení,“ svěřil se třiapadesátiletý Kastner, který má doma titul mistra republiky s Duklou Jihlava a pražskou Spartou.
Jak náročný byl pro vás přechod z pozice hokejového útočníka a trenéra na úřednický post?
Je to úplně něco jiného, odlišný životní styl. A musím přiznat, že jsem měl velké problémy se zapracovat. Každopádně mám pořád možnost být u sportu. Nemůžu říct, že bych byl nespokojený.
Co pro vás bylo úplně nejtěžší?
Abych řekl pravdu, tak nejvíc mi dala zabrat čipovací karta. (směje se) Dost dlouho jsem zapomínal, že se mám přihlašovat a odhlašovat.
Vždycky jste věděl, že se jednou vrátíte do Jihlavy?
V průběhu života jsem s tím moc nepočítal, ale jsou určité životní situace, které vás domů zase dovedou. Prostě platí, že odříkaného chleba největší krajíc.
Milan KastnerNarodil se 30. prosince 1965. S hokejem začínal v Jihlavě, ale brzy odešel do pražské Sparty. Do Dukly se vrátil později, aby si v jejím dresu odsloužil základní vojenskou službu. V té době s ní získal mistrovský titul. Druhý přidal se Spartou. Zahrál si i v reprezentaci. Později se věnoval trenérství, od roku 2013 pracuje na Krajském úřadu Kraje Vysočina. |
To skoro zní, jako by se vám zpátky do Jihlavy nechtělo...
Ne, tak to není, já jsem v Jihlavě rád. Opravdu.
Nemáte trochu problém s tím, abyste při řešení různých žádostí, řekněme podvědomě, nenadržoval hokejistům?
Nadržovat, to určitě ne, ale je jasné, že fotbal a hokej jsou i pro veřejnost zajímavější. Je to tak historicky dané. A pokud se člověk podívá na dotační věci, tak jsou právě tyhle dva sporty na prvních místech. Nicméně já nejsem na pozici, že bych mohl něco ovlivňovat tak, abych někomu nadržoval.
Každopádně ale asi platí, že hokeji pořád fandíte nejvíc. Nebo snad ne?
To určitě, hokej je pro mě pořád nejvýš.
Chodíte se občas v sezoně v Jihlavě podívat na Duklu?
Když hrála loni extraligu, tak jsem chodil častěji, to se přiznám. Letos už jsem šel spíš až na ty rozhodující zápasy. Mrzí mě, že Jihlava nehraje nejvyšší soutěž.
Za což ale tak trochu můžete z minulosti i vy, protože v památné baráži z roku 1999 jste hrál za tehdy postupující Znojmo. Našli se lidé, kteří vám to vyčítali?
Jasně, ještě i dnes to občas slyším. Já sice kdysi s hokejem začínal v Jihlavě, ale odešel jsem v juniorském věku, takže jsem to nepociťoval až tolik. Neměl jsem tehdy až tak černé svědomí. (usmívá se) Teď bych si samozřejmě přál a doufám v to, že se Dukla brzy do extraligy vrátí a bude v ní působit dlouho. Aspoň už pak nebudu muset poslouchat, že jsem byl součástí týmu, který ji dostal dolů.
Zavzpomínáte někdy nostalgicky na časy, kdy jste vy sám hrál nejvyšší soutěž pravidelně?
To víte, že si člověk rád vzpomene, že byla doba, kdy ho ještě všechno nebolelo a měl chuť se hýbat. (směje se) Zvlášť, když se takhle sejdeme s bývalými spoluhráči. Mimochodem, právě letos v létě se chystá ve Znojmě velká vzpomínková akce u příležitosti dvacátého výročí postupu do extraligy. Těším se na ni.
Nějakou dobu jste po skončení kariéry působil ve Znojmě i jako trenér. Nechybí vám, že teď už nemáte k hokeji tak blízko?
Přiznávám, že nějakou dobu mi pak bylo trochu smutno, ale dnes už je mi jasné, že bych na to asi neměl nervy.
Říkáte, že vám už jenom stačí se na hokej dívat?
Přesně tak. A jsem dost kritický divák. Ne snad, že bych všechno, když se něco nepovede, hanil, ale vnímám, že nejsem klasický fanoušek. Vnitřně spíš diskutuji s komentátory a není to vždycky úplně v klidu. (směje se)
Sledoval jste i letošní mistrovství světa, na němž Češi skončili čtvrtí?
Samozřejmě. Z vlastní zkušenosti vím, že o úspěchu rozhoduje spousta maličkostí, detailů. Myslím, že letos národní tým podával dobré výkony a chyběl jen kousek.
Jste jako divák kritický i u dalších sportů? Ptám se v souvislosti s tím, že už za pár dnů bude Vysočina spoluhostit světový šampionát v softbalu...
Je pravda, že většinou sleduji výkony jako bývalý trenér. Takže ani softbalisté to u mě nebudou mít jednoduché. (směje se)
Předpokládám, že jako šéf oddělení mládeže a sportu se přijdete podívat i do hlediště. Nebo ne?
Určitě. Přes týden není času tolik, ale o víkendu vyrazím. A samozřejmě bych rád viděl české mužstvo.
Na závěr možná trochu záludná otázka. Jak jste na tom s pravidly softbalu?
Nejsou zas až tak složitá. Je pravda, že nejde o úplně tradiční český sport a některé směny, které nejsou bodované, pro mě nejsou tak zajímavé, ale v každém sportu je krása.
