Prohra 1:3 v posledním zápase základní části s Hradcem ve východočeském derby. Zároveň však přímý postup do čtvrtfinále z ještě nedávno naprosto bájného šestého místa. V hlavě kouče Miloše Holaně se po konci čtvrtého měření sil s rivalem v letošním ročníku mísily rozporuplné pocity...
Program play offKdy, kdo a s kým v boji o hokejový titul |
„Když se vrátím zpátky, tak po příchodu do kabiny jsem rozkopal nějaké hokejky a rozbil trenérskou desku. Pak ale přišel obrat o milion stupňů a nastala obrovská euforie,“ uvedl vyšťavený Holaň bezprostředně po derby.
Jak tenhle úspěch Dynama vlastně z trenérské pozice vnímáte?
Štěstí. To, co nám chybělo loni, se k nám letos přiklonilo.
Je přímý postup do čtvrfinále play off nějakou satisfakcí za to, čím vším jste si museli v poslední době projít?
Rozhodně to nebyla lehká cesta. O loňsku ani nemluvím, ale hlavně ten začátek letošní sezony. Tým se totálně proměnil. Měli jsme malý rozpočet, gólman na startu soutěže nebyl ve své kůži, potom přišly další změny v kádru... Až do dnešního dne to byla jedna velká skládanka, kterou jsme museli dát dohromady. Tohle je výsledek.
Co šesté místo znamená pro vás? Je důležité, že konečně můžete říct: Jsem úspěšný i v Česku?
Já to o sobě určitě tvrdit nebudu, ale jestli to napíšete vy, tak si to rád přečtu. (usmívá se) Nerad se schovávám za týmový úspěch, protože v první řadě rozhodují hráči na ledě. Budu jen rád, když budou respektovat moje pokyny a něčím jim přispěju. Jinak je to celé jen jejich zásluha. Na druhou stranu mi v Česku zatím nebylo přáno, to je fakt.
Miloš HolaňTrenér a bývalý hokejový reprezentant, narozen 22. dubna 1971 v Bílovci. Během aktivní hráčské kariéry (1988-2000) působil na postu obránce. Odchovanec Vítkovic získal v roce 1993 prestižní Zlatou hokejku, když v 53 extraligových zápasech nastřádal 68 bodů za 35 gólů a 33 asistencí. Téhož roku si jej ve 3. kole draftu NHL jako celkově 77. vybrala Philadelphia. Během následného angažmá v Anaheimu onemocněl zákeřnou leukémií, ze které se však dokázal vyléčit. Posléze hrál ještě za Vítkovice, německý Freiburg a Třinec. Jako trenér prošel několik českých i zahraničních klubů; Pardubice loni pomohl zachránit v extralize a nyní je dovedl do čtvrtfinále play off. |
Motto Dynama pro play off zní „Užijme si to“. Ztotožňujete se s ním?Abych řekl pravdu, tak vlastně nevím, co ve sportu znamená „užít si to“. Hráč musí pořád makat na sto procent. Musíme si vážit toho, kam jsme se dostali, ale zároveň být na sebe přísní. S jídlem roste chuť, tak by to všichni měli mít v sobě nastavené. Každopádně je to fakt bomba, sen, zázrak... Nevím, jak to nazvat.
Jak to vypadalo v kabině bezprostředně po posledním zápase základní části?
Už jsem se zmínil o tom, že to odnesla jedna trenérská deska a pár hokejek... To byl ten první moment, kdy jsem vstoupil do kabiny nespokojený s výkonem mužstva v derby, ale potom najednou přišel obrat. V televizi jsme sledovali zápas Liberce ve Vítkovicích a byli v obrovské euforii. Někdo měl i slzy v očích. Malý zázrak, jak jsem řekl.
Co příprava na samotné čtvrtfinále s Třincem? Už máte nějak vymyšlený program pro následující dny?
Vůbec. Určitě si ale v první řadě musíme odpočinout. Po tom vypětí nejen v derby, ale v posledních třech utkáních celkově, kdy jsme prakticky pořád o něco hráli, si kluci musejí vyčistit hlavy. Možná se nám vrátí někteří zranění (na marodce je například Ján Sýkora) a ve středu se začneme chystat. Pro trenérský štáb však příprava začala hned po skončení posledního utkání základní části.
Můžete v pár větách charakterizovat soupeře pro čtvrtfinále?
Bodovali jsme s ním ve všech letošních utkáních, ale na to bych vůbec nespoléhal. Třinec je jasným favoritem - to by mohla být naše výhoda. Vždycky říkám, že se po každém zápase musíme být schopni postavit se před zrcadlo a říct, že jsme pro výhru udělali maximum. Příznivý výsledek by pro nás mohl být odměnou za solidní výkon.
Loni jste byl snad jediný, kdo v pardubickém Dynamu pořád sršel optimismem, všichni ostatní byli takoví zkroušení. Letos jste však i vy viditelně psychicky vyčerpaný.
Loni jsem tu taky byl jen tři měsíce, kdežto letos tým trénuju celou sezonu. Nebyla to žádná legrace. K naší práci to však patří. Spousta energie, emocí... Jsem navíc takový, že prostě pustím ven to, co mám v sobě. Možná vypadám vyčerpaný, zítra už budu zase plný sil.
