„Během těch jedenácti letech v Rusku a také těch, co jsem strávil v klubech, s nimiž jsme hráli Spengler Cup, se mi Vánoce nějak posouvaly. Vždy jsme si je proto udělali dříve nebo později nebo jsme je v Rusku někdy vůbec nedělali,“ řekl Říha v rozhovoru s ČTK.
„Ale znamenají pro mě nádherné vzpomínky na dětství, rodinu, stromeček, rituály, co se u nás dělaly, i koledy, které jsme si zpívali. Také si vybavím pohled na vánoční stůl a cukroví na něm. Je to u mě nostalgie, k níž se zase teď vracíme zpátky a snažíme se, abychom si udělali Vánoce co nejkrásnější a nejpohodovější,“ přiblížil Říha.
Vnímá, že tomu tak mnohdy není. „Zrovna nedávno jsem četl anketu, že jde o nejkrizovější svátek v roce. Ale to záleží na každém, jaké si je udělá a jak se k tomu postaví. Když vidím ten shon a bláznění... Lidé si tu pohodu pak ani neužijí,“ všiml si Říha.
Spíš by si podle něho lidé měli v klidu sednout a sváteční atmosféru naplno vychutnávat. „Začít u té skromnosti, ne aby tam bylo 200 dárků a praskaly stoly pod něčím, co se pak vyhazuje. Tam ty Vánoce nevidím, spíš v tom posezení, pohádkách, vánočce, kakau a kaprovi, co se jí po tři dny. A především v tom, že se sejde rodina,“ zdůraznil Říha.
I po dobu svého působení v Rusku se vždy snažil zachovat si Vánoce v jejich české podobě. „I v Rusku jsme si dělali kapra a salát, úplně přesně po česku. Měl jsem vždy českého asistenta, takže jsme se snažili to vždy nějak udělat. Teď už je to asi jiné, ale klasického českého kapra jsme tehdy horko těžko sháněli, ale jinak jsme se postarali úplně o vše sami. Někdy jsme sice dostávali instrukce po telefonu, ale snaha byla,“ vzpomínal Říha.
„Pamatuji jeden takový večer, kdy jsme měli hosty, ale můj asistent se toho večera ‚nedožil‘, protože usnul,“ vzpomínal s úsměvem Říha. „Během přípravy byla taková vánoční atmosféra, pil se punč, ale nejen ten. Pozvali jsme kluky, co tam bydleli, aby se najedli s námi, takže i Rusové jedli kapra a salát, bylo to příjemné.“
Dárkem, který mu udělal patrně největší radost, byla hokejka. „Jako kluk jsem ji dostal od pana Mece z Vítkovic, táta ji sehnal. To byl pro mě asi ten největší dárek. S tou hokejkou jsem pak spal asi čtyři dny v posteli, to bylo pro mě tehdy něco, úžasný dárek. Nebyli jsme nijak moc bohatá rodina, byli jsme tři sourozenci, takže jsme spíše dostávali praktické, skromné dárky. Bylo mi tehdy deset a hokej jsem ještě nehrál, jen ho tak zkoušel,“ přiblížil Říha.
Přerovský rodák však patří k těm, co dárky především sami rádi dávají. „Každý přes rok dostává dárků dost, jsou přece i narozeniny, svátky a další příležitosti. A myslím, že v dnešní době, co se dává dárků třeba dětem, je až až. Je lepší něco sám vymyslet, aby to bylo radostné pro toho druhého,“ podotkl Říha.
Dárky se snaží pořizovat průběžně. „Bláznit pak na ty Vánoce, to není ono. Najít něco, co by obdarovanému člověku udělalo radost a z čeho by byl překvapený, je moc krásné, ale také to vyžaduje nějaký čas. Někdy to vyjde na poslední chvíli, jindy to zase koupím hodně dopředu.“
Trenér české reprezentace Miloš Říha uděluje pokynu svým svěřencům v utkání proti Rusku.
Nedělá mu problém ve sváteční dny od hokeje zcela vypnout. „Rozhodně to dokážu. Vzbudím se, je tam ta vánočka, pustím si pohádky a koukám na ně... Samozřejmě zabrouzdám i na internet, neboť se hraje Spengler Cup a dvacítka má mistrovství světa, ale kouknu jen na výsledky. Není to tak, že bych nad tím nějak více přemýšlel. Možná teď to bude jiné, kdy mám některé vyhlédnuté hráče v české dvacítce,“ přemítal Říha.
Rád sleduje klasické české pohádky. „Jsou prostě nádherné. Na to se dá dívat posté a vždy to člověka chytí a vychutná si to,“ uvedl Říha. A jak zní jeho přání pod stromeček pro letošní Vánoce? „Ta se přece neříkají nahlas. Ale myslím, že se to dá odhadnout.“
