Žil jen hokejem. S Vítkovicemi získal v roce 1981 mistrovský titul, pak emigroval za svým snem do Kanady. Životní peripetie profesionálního hokejisty, který se jako jeden z prvních Čechů prosadil v zámořské NHL, přibližuje hokejová legenda Miroslav Fryčer v knize Můj divoký hokejový život.
Jak dlouho kniha vznikala?
Rok a půl. Loni na jaře se mi ozval Luboš Brabec a hned po prvním hodinovém setkání jsem věděl, že to půjde. Předtím mi sice pár lidí říkalo, že můj život byl zajímavý a vydal by na knihu, já se tomu bránil. Neměl jsem čas ani náladu. S Lubošem Brabcem jsme si ale sedli i po lidské stránce. Bylo to takové vyprávění mého života, vlastně zpověď. Vykecal jsem se. A je to i takové důstojné rozloučení s mým tátou, který hrál v mém životě podstatnou roli.
Čas už jste si tedy našel?
Poslední rok a půl jsem s manželkou v Ostravě, Luboš za mnou jezdil z Prahy. Načasování vyšlo tak, že to přišlo v době, kdy jsem ukončil ve Francii profesionální trénování, protože můj zdravotní stav už neodpovídá tomu, abych mohl stát na střídačce. Aspoň paměť mi slouží. (směje se)
Prozradíte, co vás trápí?
Potřebuju výměnu kyčle, ale po osmnácti letech polykání prášků po transplantaci jater mi odcházejí ledviny. Ty by nezvládly operaci kyčlí, proto čekám na transplantaci ledvin, po níž může přijít na řadu kyčel.
Když se ohlížíte za svým životem, udělal byste něco jinak?
V žádném případě. Jen čas na děti mi chyběl, to bych změnil, jinak ani vteřinu. Tohle jsem prostě já.
Na hokej chodíte?
Málo. Ještě v minulé sezoně, když byl ve Vítkovicích Yan Stastny, tak jsme s jeho tátou Peterem občas zašli, ale spíš se dívám doma.
Proč?
Jsem lenivý na to, abych někam chodil. No a hokej je jiný, není úplně podle mého gusta. Je to až moc upjaté s těmi všemi vyloučeními. K hokeji patří tvrdost. Je to holt jiný sport než v osmdesátých letech.
Jak teď vlastně žijete?
S manželkou jsme v Ostravě, na kontroly jezdím do Brna. Hokej mi nechybí, cestujeme, žiju normální spokojený život. Jen to zdraví kdyby sloužilo líp, bylo by to lepší. Ale nestěžuju si, jen konstatuju.
Hokejově jste spjatý s Vítkovicemi a Torontem. Oba kluby čekají na titul už dlouho. Který z nich se dočká dříve?
Jsou na tom stejně, musí dozrát. Vítkovice mi připomínají sezonu 1976 až 1977, kdy to začal Ladislav Štemprok obměňovat a dozráli jsme až k titulu v roce 1981. Toronto to čistí déle, angažovalo lidi do managementu, chytře draftovalo. Ale nemá vynikajícího gólmana, šanci bude mít až s ním. Oběma klubům bych to moc přál.
