Už třetí sezonu je oporou Slavie, se kterou nyní bojuje právě proti svému mateřskému klubu ve čtvrtfinále play-off. A daří se mu mimořádně: ve čtyřech zápasech inkasoval pouhé tři góly.
V pátek jste přišel o čisté konto za rozhodnutého stavu. Nemrzí vás to?
Vůbec mě to nemrzí, protože ve třetí třetině jsme už jenom dohrávali, aby se nikomu nic nestalo.
Překvapilo vás, jak jednoznačně jste Kladno přejeli?
Je pravda, že oproti čtvrtku to byl velký rozdíl. Celý zápas jsme jasně dominovali a zaslouženě vyhráli. Hráli jsme perfektně dozadu, domácí jsme prakticky vůbec nepouštěli do šancí.
Už v pondělí můžete rozhodnout o postupu do semifinále. Podaří se vám to?
Pokud budeme hrát svoji hru, kterou jsme předváděli v prvních dvou zápasech a teď v pátek, tak ano. Myslím, že všechny tyhle tři duely měly jednoznačný průběh. Nesmíme se holedbat, naopak musíme pracovat pořád stejně. A hlavně Kladno nepodcenit.
Připomínali jste si před zápasem, že nesmíte být tak pasivní jako ve čtvrtek?
Řekli jsme si, že na ně vlítneme, což se nám podařilo. Vyhrávali jsme souboje, hodně nám to šlo v koncovce, to byl oproti předchozímu zápasu rozdíl. Ale především jsme si vytvořili hodně šancí a hned od začátku jsme je proměňovali.
Po zápase jste dlouho slavil se slávistickými fanoušky, zatímco ti kladenští vám nadávali. Vnímal jste to?
Bylo mi celkem jedno, co dělají domácí fanoušci, dělal jsem to pro ty naše. Bučení a pískání jsem samozřejmě vnímal, ale to jenom ukázali, jací jsou.
Nemrzí vás jejich reakce? Přece jen jste na Kladně strávil spoustu let...
Takový je život. Je jasné, že fandí svým, na druhou stranu by si mohli uvědomit, že taky mohli před třemi čtyřmi lety až doteď jezdit do Berouna nebo Třebíče hrát první ligu.
