Počítalo se, že čeští junioři promluví na světovém šampionátu v Kanadě do boje o medaile. Prognózám před turnajem přidávala i zvučná jména na soupisce, nebo výsledky před samotným vrcholem sezóny. Semifinálové účasti se však mladíci znovu nedočkali.
„Dříve bylo čtvrtfinále velký úspěch a splněný cíl, teď se považovalo za samozřejmost. Vzhledem k tomu, jací hráči do mužstva postupně přicházeli a jak se tým průběžně formoval, jsme chtěli určitě více,“ komentoval šampionát ve svém hodnocení trenér Miroslav Přerost.
Ten u juniorské reprezentace pravděpodobně končí.
„Myslím, že je čas na změnu. Chtělo by to trochu vyměnit. Ale nezáleží to na mně, vše je v rukou výkonného výboru. V následujících měsících se ukáže, co bude dál,“ prozradil Miroslav Přerost.
Jak byste zhodnotil vystoupení českého mužstva na mistrovství? Převládá zklamání?
Samozřejmě hned po utkání vždy převládá zklamání. Na celkové hodnocení je ale ještě čas, teprve v pátek jsme na šampionátu skončili, poté jsme dlouho cestovali. Když se však ohlédnu, myslím si, že jsme se dostali do jiné pozice v porovnání s minulými léty. Dříve bylo čtvrtfinále velký úspěch a splněný cíl, teď se považovalo za samozřejmost. Vzhledem k tomu, jací hráči do mužstva postupně přicházeli a jak se tým průběžně formoval, jsme chtěli určitě více.
Mohlo mužstvu ublížit, že už prakticky od zápasu s Dánskem hrálo vyřazovací část?
Už od začátku šampionátu jsme byli pod obrovským tlakem. Psychická síla je na turnaji nejdůležitější. Od prvního utkání jsme nehráli zápas, ve kterém bychom si mohli takzvaně psychicky odpočinout. Tlak byl opravdu obrovský, největší za celou dobu, co jsem u dvacítky. Určitě to na tým mělo vliv.
Museli jste během mistrovství měnit taktiku hry, nebo jste od začátku do konce hráli to, co jste chtěli?
Během pár dní se taktika změnit nedá. Herní systém se buduje rok, někdy i víc. Každý hokej je charakteristický něčím jiným. Český hokej je jiný třeba od švédského a podobně. My držíme podobu hokeje u všech mládežnických kategorii téměř identickou, tudíž na tom se během turnaje nedá změnit nic. Jde spíš o dílčí věci a maličkosti. Ztráty kotoučů, prohrané osobní souboje, nevyužité přesilovky. Není to problém systémový, ale individuální. Jinak řečeno, záleží na tom, jak každý hráč v herním systému pracuje. A s tím jsme potíže zkrátka měli.
Právě proto, že se hrálo na úzkém kluzišti, nelitujete toho, že jste do mužstva nevzal více hráčů, kteří působí v zámoří?
Já o žádných nevím. Pokud o nějakých víte, řekněte mi je a můžeme se o nich bavit.
Měl jsem na mysli třeba hráče jako Pavel Jenyš a další, kteří se před mistrovstvím krátce zapojili do přípravy.
Jenyš neuspěl ani u osmnáctky, nedostal se tam do týmu. S námi absolvoval jedinou akci a prostě nás nepřesvědčil o tom, že by v kádru měl být. Mužstvo se nedá udělat na koleni za poslední týden. Kdo byl v Přerově, mohl vidět, že tým šlapal. Rozeberete kádr a dáte do něj hráče, kteří tam celou dobu nebyli? To asi ne. Dá se to doplnit jen o vhodné typy. O Jenyšovi se nechci vůbec bavit. Byl to zkrátka hráč, na jehož pozici jsme nikoho nepotřebovali.
A co hráči, kteří odehráli mistrovství? Obstáli?
Můžeme se bavit o detailech, ale určitě se nebudeme bavit o třech pětkách. Myslím, že nebudeme zpochybňovat první útok, druhý taky ne. V něm nám navíc situaci zkomplikovalo onemocnění David Kašeho. Pokud se ale začneme bavit o čtvrté lajně, můžeme vést nekonečný rozhovor. Nejsem přesvědčený o tom, že utkání rozhodují hráči čtvrté formace. Myslím, že stěžejní jsou první dvě pětky. A ty jsme tu měli. Bohužel nefungovalo to tak, jak bychom si představovali.
Nevyhovovali nám defenzivně zaměření soupeři
Co říci k defenzívě? Zklamal vás někdo z obránců?
Nechci říct, že mě někdo vyloženě zklamal. Obrana je ten samý příběh jako útok. Až na dvě výjimky, Mašína a Košťálka, se jednalo o hráče, kteří byli ozkoušení. Defenzíva vykrystalizovala postupným získáváním zkušeností. Košťálek hrál na loňském mistrovství světa velice dobře, dařilo se i dalším čtyřem obráncům z Evropy. Pak je tam Mašín, jeden z nejlepších obránců, kteří hráli na mistrovství světa osmnáctek. Byli tu i hráči draftovaní ve druhém nebo třetím kole. A jestli se jim nepovedl turnaj i podle jejich představ? Ano, i to se může stát. Můžeme se bavit i o jiných hráčích, my jsme ale byli přesvědčeni o tom, že tohle jsou ti, kteří to zvládnou. My jsme si je vybrali a taky jsme jim věřili. Třeba by se našli trenéři, kteří by si vybrali jiné hokejisty, ale to už jsou jen spekulace.
Vím, že se do minulosti vrátit nejde. Kdybyste však mohl, vzal byste jiné hráče?
Vybral bych si hráče, které bych mohl. Tak jsem to před turnajem udělal a zvolil jsem si tyto. Jestli bych si vybral jiné? O tom je zbytečné se bavit.
Začátek turnaje odchytal Vítek Vaněček, jenže do klíčového utkání s Ruskem jste nasadili Miroslava Svobodu. Proč jste se tak rozhodli?
Omlouvám se, ale to si nechám pro sebe. Každopádně se to ukázalo být jako dobrý tah.
Určitě to však chtělo notnou dávku odvahy.
Vždycky to má dvě stránky. Může to být obrovské riziko, nebo velký impuls. Když začne brankář chytat dobře, mužstvo to okamžitě vycítí.
Mění se výkonnost juniorských reprezentací u ostatních zemí?
V dnešní době jsou všechna mužstva výborná. Jen se stačí podívat třeba na Finy. Loni byli mistry světa, teď skončili ve čtvrtfinále. Rusové porazili Ameriku, která tu byla velice silná. Švýcaři hráli skvělá utkání, porazili i nás, jenže nakonec se báli sestupu. Všichni už mají dobré hráče, což je pro samotný hokej pozitivní. My si proto nemůžeme namyšleně říkat, že jsou v Evropě jen čtyři dobrá mužstva – my, Rusko, Švédsko a Finsko – a ti ostatní jsou druhořadí. Už to dávno není pravda.
Nechyběla mužstvu týmová hra. Zdálo se, že někteří hráči hrají hodně na sebe.
Kdybychom vyhráli, všichni budou říkat, jak jsme hráli výborně. Když je však negativní výsledek, vždycky se hledají zápory. Spousta pozitivních věcí byla i v utkání proti Slovensku. Když ale nedáte gól, nemůžete zápas vyhrát. Následkem toho je hledání všech negativních věcí. Myslím, že jsme měli hodně šancí na to, abychom utkání vyhráli, především ve druhé třetině, kde jsme si vypracovali čtyři tutové šance. Kdybychom příležitosti proměnili, asi by se střetnutí vyvíjelo jinak, ale my jsme je nedali. Osud turnaje spočívá v jednom utkání. A všechno bychom to měli hodnotit negativně? Myslím si, že ne.
V čem tedy hledat pozitiva?
Pozitivní určitě je, že se začíná pomalu projevovat dlouhodobá práce s mládeží. Přichází hráči, kteří jsou velice talentovaní, mnozí z nich už jsou dokonce draftovaní, a to někdy i dost vysoko. Mají šanci hrát velký mezinárodní hokej a do budoucna pomoci zejména té hlavní kategorii, kterou je seniorská reprezentace. Potenciál českého hokeje se zvedá, vidím v našich hráčích budoucnost. Ale není to jednoduché.
Před čtvrtfinálovým duelem bylo několikrát řečeno, že by byla hloupost Slováky podcenit. Kapitán Kubalík však po zápase v rozhovoru naznačil, že tam mírné podcenění bylo. Měli to hráči v podvědomí?
Já jim do hlavy nevidím. Pokud utkání podcenili, byla to od nich hloupost. Za sebe můžu říct, že jsme udělali všechno pro to, abychom utkání se Slovenskem nepodcenili. Nedokážu na to odpovědět. Nevím, jestli nějaký takový pocit měli. Byla by to ale hloupost už jenom z toho pohledu, jak těžký vstup do turnaje jsme měli. Nakonec jsme skončili ve skupině druzí. Kdyby nám to před šampionátem někdo řekl, brali bychom to všemi deseti. Být druhý ve skupině znamenalo porazit Rusy, a to se povedlo. Podívejte se, jak Dánsko zamíchalo pořadím, Švýcarsko naopak teď hrálo o záchranu.
Kdyby se před turnajem řeklo, že budete hrát čtvrtfinále se Slovenskem, bralo by se to pravděpodobně jako nejlepší varianta. Je to tak?
Ano, i pohled na situaci je takový, že se to zdálo být lehké. Ale nebylo to lehké. Možná, že by pro nás byl lepší soupeř jako Rusko, které hraje otevřenější hokej. Na mistrovství jsme odehráli pět zápasů, z toho tři byly proti týmům, které hrály těžce defenzivní hokej. Ofenzivně se snažily hrát jen velmoci Švédsko a Rusko. My nejsme zvyklí hrát proti tak tvrdě defenzivnímu stylu hry. Například Slováci vyhazovali jeden puk za druhým. Proti takovým soupeřům jsme měli opravdu velké problémy.
Kde hledat důvody toho, že se vám proti týmům, jejichž hra si zakládá na obraně, tolik nedařilo?
Je to individuální. Musíte přejít přes hráče a vytvořit si přesilovou situaci. To se ve druhé části proti Slovákům dělo, jenže druhá věc je to, že musíte dávat góly. Vždyť to klidně mohlo být po druhé třetině 4:1 pro nás. Úplně bez problému. Připravovali jsme se na to, že budou hrát defenzivně. Chtěli jsme je přehrávat ve středním pásmu a dostávat se do útočného pásma, což se nám ve druhé třetině dařilo. Ve třetí dvacetiminutovce jsme byli už poměrně v křeči, začali nám odskakovat puky. Ono to ale není tak lehké, ať si to někdo zkusí. Je velice jednoduché se na to dívat, ale je složité to hrát. Hráči jsou mladí, někteří i velice talentovaní, jenže nemají ještě žádné zkušenosti. Musím říct, že psychika na tomto turnaji zapracovala extrémně. Ještě jsem nezažil tak psychicky složitý šampionát, jako byl tento.
V čem konkrétně byl tak psychicky náročný?
V celkovém vývoji turnaje a také v tom, jaký na nás byl vytvořen tlak a jaký jsme si vytvářeli tlak sami na sebe. Nechybělo moc a málem jsme hráli o záchranu. Naštěstí jsme této možnosti utekli, následně jsme zase hráli proti defenzivně laděnému celku s očekáváním veřejnosti, že musíme postoupit, protože je to lehký protivník. Jenže to nebyla pravda.
Tým potřebuje změnu
Pro dvanáct hráčů letošního výběru reprezentační kariéra končí. Bude se na zbytku stavět pro další roky?
To se uvidí. Mladší hráči jsou tu pro to, aby byli v reprezentaci i za rok. Teď je ale otázka, jak se to bude vyvíjet dál, to já už nevím.
U týmu už jste šestým rokem. Každý rok máte určitě z mužstva nějaký pocit, jaký byl tento rok?
Obrovská nervozita, vnitřní napětí a očekávání. Hráči sami na sebe vytvářeli tlak s tím vědomím, že se to tento rok už musí povést. To nám možná v rozhodujících momentech svazovalo ruce.
Jak to bude dál? Máte chuť pokračovat?
Myslím, že je čas na změnu.
Na změnu? Co to přesně znamená?
Zkrátka na změnu. Myslím, že by se to mělo trochu vyměnit. Záleží na výkonném výboru, který rozhodne o tom, jaké bude složení realizačních týmů jednotlivých reprezentací. Já už jsem to jednou říkal, víckrát už to říkat nebudu. Končím už třetí rok (pousměje se). Nechtěl bych tuto situaci ani příliš otevírat, bude se to odvíjet v následujících dvou měsících. Bude se řešit, co vůbec dál bude. Co bude s mužstvem, jaký bude program. To není o mně.
Berete jako osobní zklamání, že se v posledních letech nepovedlo projít do semifinále?
Třikrát jsme k tomu měli velice blízko. V prvních letech to bylo obrovské překvapení, všechno se hodnotilo velmi pozitivně. Tohle čtvrtfinále ale už není tak pozitivní, jako byla ta předcházející. Je to zklamání i pro mě, čekal jsem, že to konečně prolomíme. Bohužel se to nepovedlo.
Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl v hokeji ještě dosáhnout?
Nad tím teď vůbec nepřemýšlím. Momentálně se moc těším domů a také na dovolenou. Už pět Vánoc jsem nebyl s rodinou. Musím říct, že jsem nyní neuvěřitelně unavený. Bylo to pro mě vůbec nejtěžší mistrovství.
