Mezi nejvíce otřepané sportovní fráze patří i ta, že nezáleží na osobních statistikách a že důležité jsou jenom výsledky týmu.
Gólman Dukly Jihlava Miroslav Svoboda naopak přiznává, že čísla vypovídající o průměru obdržených branek na zápas, úspěšnosti zásahů a počtu vítězství sleduje.
Brankář Miroslav Svoboda
„Dívám se na to, protože gólmani jsou podle statistik hodnoceni. Spousta lidí řekne, že je to špatně, ale já si to nemyslím,“ říká 21letý gólman. „Ty údaje jsou pro mě i určitý závazek. Musím furt pracovat na tom, abych se udržel na stejné výkonnosti. A nepohyboval se nahoru dolů.“
Zatím ale můžete být spokojen. Při vašich současných výkonech byste se mohl brzy dočkat také přesunu do extraligy...
Nevím. Jsem stále hráčem Třince, ale po sezoně mi končí smlouva. Uvidíme, co se bude dít pak. To je práce agenta. Já jsem mu dal nějaké instrukce, jak bych si to představoval. A teď už to bude na něm a určitě do toho bude mít co říct i Třinec. Já teď hlavně budu chtít dochytat sezonu s čistou hlavou. Až poté budu v pozici, kdy to budu moct řešit naplno.
Své angažmá jste ale musel řešit také v této sezoně. Hostování v Jihlavě jste měl původně vyřízené pouze do poloviny ledna. Už víte, co bude dál?
Ano. Asi čtrnáct dní nazpátek se to povedlo vyřešit. V Třinci se měnil manažer, tak se to nějak urychlilo. I když to prý nebylo úplně jednoduché. Já jsem hlavně rád, že v Jihlavě zůstanu do konce sezony. Můžu myslet na to, aby se nám povedlo play-off a pak případně baráž.
Takže už konečně můžete mít „čistou hlavu“?
Já jsem ji měl čistou i předtím. S tím si totiž hokejista nějak extra hlavu dělat nemůže, protože to stejně neovlivní. Já jsem samozřejmě rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Nemusím se nikam stěhovat, jsem zde spokojený. Takže je jen dobře, že můžu zůstat.
Tu zprávu jste se dozvěděl ještě před Vánoci. Byl to pro vás takový sympatický dárek navíc?
Myslím, že jsem se to dozvěděl, když jsme měli poslední trénink. Někdy 21. nebo 22. prosince Třinec podepsal všechny papíry. Dárek to pro mě byl, protože jsem do Třince i párkrát volal, aby mě tady nechali. Tak snad jsem tomu taky trošku pomohl. (usmívá se) Teď ještě aby to k něčemu bylo. Protože kdybych v Jihlavě zůstal a nepovedl se úspěch, kterého chceme dosáhnout, bylo by to k ničemu. Proto doufám, že se to povede.
Zatím to vypadá, že se vám daří. V novém roce jste ze dvou domácích zápasů vybojovali pět bodů.
Můžeme být rádi, že jsme nový rok dobře odstartovali. První zápas s Ústím jsme vyhráli 4:0. Utkání s Přerovem se mně osobně sice moc nepovedlo, udělal jsem pár chyb, ale naštěstí kluci nějaké góly dali.
Sobotní duel jste otáčeli až v závěru, vyrovnali jste v poslední minutě při power-play. Co prožívá brankář, když je potřeba dát vyrovnávací gól a on v tu chvíli sleduje zápas ze střídačky?
Vnímá se vám to samozřejmě blbě. Ale věřil jsem, že gól dáme. Protože se nám to povedlo i předtím s Litoměřicemi. Ono je proti týmům, jako má Jihlava, těžké jednobrankové vedení udržet. Vím to z loňska, kdy jsem chytal za Šumperk a poslední tři minuty proti takovým soupeřům byly strašně těžké.
Navíc jste s Přerovem vyhráli na nájezdy. To musí tým ještě více psychicky nakopnout.
Samozřejmě. Je důležité, že dokážeme v prodloužení nebo na nájezdy vyhrát. I když nám to někdy soupeři před koncem srovnají, dokážeme zápas dotáhnout k vítězství. Právě takové momenty určují sílu mančaftu.
V poslední době jste se asi nenudil. Váš parťák Jakub Škarek byl na mistrovství světa hráčů do 20 let, takže jste odchytal všechna utkání. Pro gólmana ideální stav, ne?
Jo, bylo to dobré. (usmívá se) Jsem hlavně rád, že z těch pěti zápasů, které jsem odchytal, se nám podařilo čtyřikrát vyhrát. Teď ale Kuba přijel, takže se o zápasovou porci nějak podělíme. Je určitě dobře, že tu je. Zase můžeme dělat srandu a posouvat se dopředu. Ono je vždy lepší, když jsou v mančaftu dva gólmani, kteří se podporují. Ne že bychom se s Lukášem Sáblíkem nepodporovali. Ale Kuba k nám do té trojice patří. Když jsme všichni tři u sebe, je to lepší, než když jsme jen dva.
Tento týden vás čeká malý svátek, v sobotu Dukla hostí vedoucí České Budějovice. Jak se na tento duel těšíte?
Samozřejmě hodně. Ale on je to i obrovský závazek. Budějovice jsme totiž letos třikrát porazili. A byla by škoda si to teď napočtvrté pokazit. Takže se musíme připravit na středeční zápas v Prostějově, snažit se vyhrát. A potom už budeme myslet na Budějovice. Opravdu je chceme doma, když přijde asi hodně lidí, počtvrté porazit.
Sobotní duel bude mít pikantní příchuť, bude se hrát v retro dresech. Berete to nějak jinak, nebo je to spíš show pro diváky?
Je to taková sranda. Retro dresy jsou v Jihlavě opravdu pěkné, dobře udělané. Takže je to i pro nás trochu víc prestižní než normálně. Ale my hlavně musíme ten zápas vyhrát. Ostatní se snažíme nevnímat.
Dukla si proti Motoru připomene svou šedesátiletou historii. Dýchne to i na vás, byť nejste z Jihlavy?
Jasně. I když jsem odjinud, každý ví, co Jihlava v minulosti dokázala. A i dnes pro Duklu hodně lidí žije. Takže je to pro nás takový závazek, abychom to zvládli.
Ještě se vrátím k tomu, že vám po sezoně končí v Třinci smlouva. Co jste agentovi jako své přání řekl? Chcete chytat nejvyšší českou soutěž, nebo byste rád vyzkoušel angažmá v zahraničí?
Extraliga mě láká, protože v Česku není zase tak špatně. Ale určitě bych chtěl mít více variant. A někde v zahraničí bych to rád vyzkoušel, kdyby to byla nějaká lepší soutěž. Třeba být mezi třemi gólmany nějakého týmu ve Švédsku... Zahraničí každopádně člověka posune, udělá si jiný obzor a náhled na život celkově. Ale v dnešní době je těžké se správně rozhodnout.
A uvažoval jste i o tom, že byste zůstal v Jihlavě?
Je to jedna z variant, nad kterou jsem také přemýšlel. Je mi tady dobře, přítelkyně je tu taky spokojená, v Dukle jsou dobří trenéři, super parta v kabině... Určitě bych se tomu nebránil. Ale uvidíme, jak to dopadne. Ono to teď nemá cenu řešit. Do konce sezony jsou ještě čtyři měsíce, tak nemá cenu spekulovat. Stát se může cokoliv. Můžu třeba začít chytat blbě... Ale doufám, že tomu tak nebude. (usmívá se)
