Jak jste se k práci agenta dostal?
Když jsem skončil s hokejem, tak jsem jako většina hokejistů nevěděl, co budu dělat dál. Měl jsem štěstí, že můj tehdejší agent Aleš Volek za mnou přišel s nabídkou, jestli bych s ním nechtěl začít spolupracovat a dělat s ním v agentuře. Dohodli jsme se a řekli jsme si, že to zkusíme. Letos je to sedm let, co s Alešem pracuju.
Co všechno práce agenta obnáší?
Základ je dennodenní kontakt s hráči. Rozdělil bych to na dvě skupiny, na mladší a starší hráče. Tyto dvě skupiny se samozřejmě prolínají, ale zároveň jsou to dva rozlišné druhy práce. Starším hráčům se snažíme obstarat kontrakt v týmech, řešit všechny záležitosti s klubem. Mladší hokejisty chceme rozvíjet, vychovávat a dělat z nich jak dobré hokejisty, tak správné osobnosti. Výchova hráče je na náplni práce jeden z nejzajímavějších aspektů.
Částečně zastáváte i pozici skauta?
Tím, že si hráče pro naši agenturu vybíráme, zároveň pracujeme i jako skauti. Máme jistý úhel pohledu na hráče, který se nám zamlouvá. V agentuře je nás celkem pět a každý z nás má svůj subjektivní názor. Dáváme je dohromady a suplujeme roli skautů, když si vybíráme hráče, které chceme zastupovat.
Co všechno klientům dopřáváte?
Nejspíš se budu opakovat, ale znovu je potřeba rozlišit věkové skupiny hráčů. Pokud se jedná o hráče ve věku čtrnácti či patnácti let, tak jde především o tom, aby poznali to správné know-how. Není to o tom, jestli mu seženeme hokejky a brusle. I v tomto ohledu jsme schopni hráče podpořit, ale důležitější je v tomto věku poskytnout cenné informace o budoucí kariéře. U spousty hráčů se nám to povedlo a nyní působí v NHL. Věříme, že jsme jim na cestě do zámoří dokázali pomoct a oni to oceňují.
Zastupujete pouze české hráče?
Máme i kolegu na Slovensku. Má na starosti slovenské hráče, ale pokud se vydají do Čech, vezmeme si je na starost my. V opačném případě to funguje stejně. Naše agentura ale působí například i ve Švédsku, kde máme švédské spolupracovníky.
Na mistrovství světa osmnáctek sledujete jen české hokejisty nebo i jiné národní týmy?
Nemám tu kolegu ze Slovenska, tím pádem sleduji i jejich národní výběr.
Sám jste na šampionátu do osmnácti let startoval. Vybaví se vám na to vzpomínky, když se na mistrovství jedete znovu podívat?
Už je to dávno. Jestli se nepletu, tak mistrovství, na kterém jsem startoval, bylo teprve druhé v historii. Bohužel jsme nedopadli moc dobře, ale mistrovství je prakticky pokaždé o jednom zápase. Klíčové je čtvrtfinále a nikdy nevíte, co se tam může stát. Můžete vyhrát skupinu a ve čtvrtfinále vypadnout, anebo postoupit ze čtvrtého místa a překvapit. Kluci proti Kanadě ukázali, jak je to nevyzpytatelné. Tak i tak, pro účastníky je turnaj zážitek, na který vzpomínají celý život.
Z osobního pohledu považujete účast na mistrovství světa osmnáctek i dvacítek za jeden z vrcholů kariéry?
Kariéru jsem končil relativně brzo, takže jsem byl rád, že se mi podařilo startovat na obou světových šampionátech. Když se mě na to kluci zeptají, tak jim samozřejmě řeknu nějaký svůj postřeh z mistrovství, jak jsme vnímali určité situace.
Nyní působíte na mistrovství z jiné strany. Vzpomenete si, jestli jste při své účasti vnímal přítomnost skautů?
Za nás to bylo jiné. Už je to opravdu dlouhá doba, ale osobně jsem pozorování skautů moc nevnímal. Jeli jsme na mistrovství jako jeden tým, nikdo z nás moc nepřemýšlel o tom, jestli nás skauti pozorují nebo ne. I když už o tom tehdy všichni věděli a lákala je představa prosadit se v zámoří. V dnešní době sociálních sítí a vlivu médií se tím hráči často nechávají strhnout a mnohdy jsou přemotivovaní. Chtějí to urvat na sebe, což není dobře. Osobně si myslím, že většinou to funguje tak, že pokud se udělá týmový úspěch, tak logicky vyskočí individuality a je mnohem větší šance se zviditelnit. Snažíme se klukům říkat, že to není o tom, jak kdo bude hrát sám na sebe. Klademe jim na srdce, že když budou hrát týmově, tak mají všichni větší šanci se prosadit.
Komunikujete s hráči i v průběhu turnaje nebo je tím raději nechcete rozptylovat?
Potkáme se po zápase, pobavíme se o určitých věcech, ale do hokejových instrukcí jim nezasahujeme. Od toho mají trenéry. Ptáme se, jestli vše funguje, mají dobré zázemí a podobně. Je to běžná komunikace jako v průběhu sezony.
Jak si v agentuře rozdělujete, kdo se jaké akce zúčastní?
Záleží na dohodě. Kolega Aleš Volek byl v zámoří, takže jsem na osmnáctky vyrazil já. Je to na tom, jak se dohodneme v agentuře.
Jak vzpomínáte na svou hokejovou kariéru?
Těší mě, že jsem mohl ve vrcholovém hokeji působit. Každý hráč má svůj limit, ale jsem rád, že jsem si zachytal v extralize. Kariéru jsem po zdravotních problémech končil v brzkém věku a pak jsem uvážil, že je čas vydat se jinou cestou. Někdy na svou kariéru vzpomínám, ale už je to plno let.
