„Máme pár zraněných hráčů, ale myslím si, že máme dostatečně zkušené mužstvo na to, abychom si dokázali poradit. Neviděl bych v tom žádný velký problém. Musíme hrát tak, jak to je,“ nechce si stěžovat obránce David Bernad.
Zrovna on je ale důkazem, že početná marodka pro Boleslav problémem je. V minulém kole musel na vítkovickém ledě zaskakovat na křídle první formace, z role beka se musel přeškolit na útočníka.
„Trochu divočina. Když za mnou v pondělí trenér přišel a sdělil mi to, tak jsem na něj koukal a čekal, kdy se začne smát. Ale on nezačal. Pochopil jsem, že to myslí vážně,“ popsal Bernad okolnosti svého posunu sestavou. „Přijal jsem to a snažil jsem se udělat maximum.“
Letos se extraliga hraje podle jiného systému než v předchozích sezonách. Čtvrtfinále mají jisté pouze čtyři týmy, dalších osm jich bude bojovat v předkole. Dříve do čtvrtfinále mířilo šest celků a předkolo se týkalo čtyř.
Ti soupeři nám nesedí
Proto Boleslav urputně hájí svou čtvrtou příčku, kam se po lehkém klopýtání propadla za třetí Liberec.
„Bohužel jsme prohráli ve Zlíně a ve Vítkovicích, což jsou přesně soupeři, jejichž hra nám nesedí,“ přiznal David Bernad. „Musíme do nich hodně tlačit a pak nemáme čas na naši hru. To nám očividně vůbec nevyhovuje.“
Ono je to pro Boleslav pravidlem prakticky v celé sezoně. Více se jí daří proti elitním týmům, soupeřům ze spodku tabulky body naopak rozdává. Z tohoto pohledu je pro ni vlastně výhodou, že ji na konci základní části čeká mimořádně složitý los.
V posledních třech kolech pátý Hradec, druhá Sparta a vedoucí Třinec. „Ve čtyřce chceme každopádně zůstat,“ zdůraznil Bernad.
První krok může přijít v pátek proti Pardubicím. Boleslav proti nim ve stávající sezoně zatím pokaždé bodovala, dvakrát šel duel do prodloužení a jednou skončil výsledkem 3:2. „Pokud nebudou kluci fit, tak na mě zřejmě znovu spadne role útočníka. Nebudu se tomu bránit,“ vzkázal David Bernad. „Když budu týmu prospěšný, tak klidně spoluhráčům přinesu i pití. Hlavně ať se vyhrává a daří se.“
Kuriozitou při jeho představení ve Vítkovicích bylo i přeskakování z pozice do pozice. Při přesilových hrách se totiž z postu křídelníka přepínal zpátky do své klasické role obránce.
„Neříkám, že to bylo extra těžké, ale v první chvíli to byl nezvyk. Když jsem byl v útoku a viděl bránu, tak honem, honem k ní a udělat tam nějaký rozruch. Při přesilovce jsem musel počkat na modré a hrát s rozvahou. První dvě střídání pro mě byla zvláštní, protože jsem se na to musel soustředit, ale potom už jsem si zvykl. Doufám, že to nebylo úplně nejhorší, ať už vzadu, nebo vepředu.“
