"Chtěla bych se dostat do reprezentace do 18 let," přiblížila svůj sen. Jenže uplynulou neděli vše vypadalo spíš jako noční můra, po nárazu do mantinelu se bála ochrnutí. "Byl to děs. Pomyslela jsem si, že skončím na vozíku," vzpomíná. Na ledě ležela asi dvacet minut, než přijela záchranka. Na doporučení zdravotnice se raději nepokoušela hýbat.
Veroniku odvezli do teplické nemocnice, ani tam necítila záda a nohy. "Kamarádka mě kousala do palce, ale já nic necítila." Rentgen ale nakonec přinesl první dobrou zprávu, zlomeného neměla nic. Ještě v noci přišla další dobrá zpráva. "Po injekcích jsem začala cítit koleno," řekla.
Jak ke srážce došlo, si pamatuje přesně. "V plné rychlosti jsem dojížděla hráče (v žákovské kategorii mohou hrát v týmu chlapci i dívky, pozn. red.). Srazili jsme se a já pak narazila na mantinel. Mrzelo mě to, byla to moje chyba," líčí.
Už je v pořádku, v úterý nemocnici opustila a ve středu už se dokonce byla podívat na osudném stadionu v Bílině. Stále ale kulhá. "Noha trochu bolí a mám naražené koleno," přiznala. K trénování a zápasům se chce vrátit co nejdříve.
Letošní sezona je pro ni smolná, čtyři měsíce už strávila na marodce kvůli mononukleóze. Přitom už nakoukla do žákovské reprezentace do 15 let, kromě Bíliny hraje i za Litvínov, zvládá obranu i útok. Teď mladá hokejistka vyhlíží reprezentaci do 18 let.
