Trojhvězdí Jágr-Reichel-Holík se sešlo v juniorské reprezentaci silných ročníků 1971 a 1972. Řadu Rosol-Kameš-Klíma sešikovala vojna v Dukle Jihlava. Měkoučká souhra "Blue line" Vejvoda-Patera-Mikolášek (později Martin Procházka) unikla pozornosti skautů NHL a vytvořila nejsehranější útok, jaký jsme mohli na našich kluzištích v 90.letech vidět.
Díky mimořádnému souznění okolností se v Olomouci dali dohromady Kratěna- Broš -Tomajko.
Pletka, Havlát a Žůrek přišli do Třince za dobrými podmínkami. Mají tu dozrát a přitom doplnit klidný styl tvůrců hry Krále a Daňa.
Jak dlouho spolu vydrží ti tři ?
NHL je posedlá využitím (skoro) nové statistiky TOI (time on ice, pro překlad navrhuji délka nasazení"). Pokusil jsem se při utkání Třinec-Sparta poměřit střídání tří třineckých středních útočníků. Zde jsou výsledky: zatímco 18-letý dravec Martin Havlát odehrál na Spartě 16:02, rozvážný stratég Richard Král se na ledě zdržel o více než šest minut déle. Viktor Ujčík šetřil v září poškozené rameno a vystačil si s rovnou třetinou utkání. Na zbytek, necelé dvě minuty, se do utkání zapojil Jan Marek se čtvrtou formací.
Jak znám Aloise Hadamczika, soudím, že by dal mladíkům víc prostoru. Jenže Pletka i Havlát neovládli hřiště s obvyklou prudkostí a důrazem. Vypadali unaveně. Ukázněný Havlát až na jednu výjimku dodržoval obvyklý interval střídání (cca 40 sekund), pouštěl Krále do hry nápadně brzy. Kapitán Ocelářů pak šestkrát za zápas protáhl své nasazení výrazně přes minutu.
Alois Hadamczik se pokouší únavu psychicky odbourat změnou v sestavě: vedle Havláta hrál jeden z letců Tomáš Chlubna a jeho spolupráce s mladíky nefungovala moc dobře.
Jen se potvrzuje, že v systému třineckého klubu je mnohokrát kritizovaný Daňo jen velmi těžko postradatelný. Pro vlastní hru, hlavně v přesilovce i pro učenlivé mladíky.
