Jinak je ovšem v novém klubu spokojený. "Canadiens by mě stejně na další sezonu nepodepsali," říká v rozhovoru pro iDNES.cz olympijský vítěz z Nagana, jenž v hokejově pokročilém věku stále válčí v NHL s o generaci mladšími rychlonohými útočníky.
Výměna do Caroliny před pár měsíci přišla dost nečekaně. Byl to pro vás šok?
Měli jsme v Canadiens devět obránců a myslím si, že vedení chtělo dát příležitost těm mladým. Já už jsem něco tušil v létě, ale potom jsem se na kempu dostal do týmu a všechno bylo v pohodě. Smůla ovšem byla, že jsem se pak dvakrát zranil.
Co vám přesně bylo?
Dvakrát po sobě jsem měl zlomená žebra, týmu se navíc moc dobře nevedlo. Myslím, že ta výměna byla připravená ještě před tím, než jsem se vrátil na led. Jakmile jsem měl papíry, že zase můžu začít hrát, tak mě vytrejdovali.
Takže jste to tušil dopředu?
Nečekal jsem, že to bude tak brzo. Myslel jsem, že půjdu pryč až po sezoně.
Myslíte si, že nebýt zranění, tak jste teď v Montrealu?
To zase ne. Myslím, že to bylo připravené, aby mohli víc hrát mladší kluci.
České narozeniny v NHL11. února: Jaroslav Špaček (Carolina, 38) |
V Canadiens jste strávil povedená léta. Necítíte určitou křivdu?
To ne. Ale je fakt, že jsem byl v Montrealu velice spokojený. Zažil jsem tam krásné sezony, stále tam mám rodinu. Ale tuším, že by mě už na další sezonu nepodepsali, takže z toho pohledu je lepší, že jsem se dostal jinam. Teď zkusím štěstí v Carolině.
Namísto možná nejslavnějšího hokejového města na světě rázem hrajete v Raleighu na jihu. Jaký byl tenhle kulturní přechod?
Určitě tam není takový tlak a zájem veřejnosti, jako byl v Montrealu. Na druhou stranu i v Carolině lidi hokeji rozumí a najdou si na něj cestu. To není špatné.
Jak jste se v Carolině zabydlel?
Jsem tam sám. Přes Vánoce jsem byl v Kanadě, teď na narozeniny taky. Rodina totiž zůstala v Montrealu. Syn chodí do třetí třídy, má tam kamarády a hraje tam hokej, takže nemělo cenu je všechny v polovině sezony stěhovat.
Do Caroliny jste šel výměnou za Tomáše Kaberleho. Nebydlíte teď v jeho bývalém domě?
Tomáš mi to nabídl, ale já jsem si něco našel sám, takže on tam to své bydlení pustil.
Montrealu ani Carolině se letos vůbec nedaří. Asi jste si nepředstavoval, že budete hrát u dna Východní konference...
Není to jednoduché. V týmu ubylo hodně starších hráčů, máme hodně mladých a dá se říct, že jsme v procesu přebudovávání mužstva. V posledních deseti zápasech jsme se zvedli. Začali jsme hrát lepší systém, občas ovšem máme smůlu. V Coloradu jsme prohráli necelé dvě vteřiny před koncem prodloužení. To je snad rekord NHL.
Myslíte ještě vůbec na play-off?
To necháváme otevřené. Ještě máme přes dvacet zápasů a hodně se lepšíme. Řekl bych, že atmosféra v mužstvu je stále výborná. Je to příjemné prostředí, i když se nedaří. Mančaft si věří a poslední zápasy hrajeme s chutí.
Kromě žeber jste měl v sezoně také zlomenou čelist. Jak se cítíte osobně po všech těch zraněních?
Skvěle. Výborně, fakt. Dal jsem si trochu víc času na regeneraci, abych se mohl vrátit v pohodě. A protože hrajeme dobře, bylo to pro mě jednodušší.
Jako kdyby vedení Montrealu chytilo Jaroslava Špačka do sítě a poslalo ho expresně do Caroliny.
V Montrealu jste sedával v kabině s Tomášem Plekancem, v Carolině je zase Jiří Tlustý. Řešíte ještě po tolika trejdech v NHL, zda je v klubu další Čech?
Po tolika přestupech mi to už ani nepřijde. Ale jsem rád, že tady Jirka je. Je to vynikající kluk i hokejista. Bydlíme ve stejném domě, můžeme spolu vyrazit na večeři a podobně. Já vyjdu s každým.
Jaromír Jágr sice oslaví ve středu už čtyřicáté narozeniny, vám bylo o víkendu "teprve" osmatřicet. I tak se však pomalu začínáte řadit k nejstarším hráčům v NHL. Přemýšlíte někdy o konci kariéry?
Ještě bych rád v NHL odehrál příští sezonu. Uvidíme, jak se budu cítit. A až tady v zámoří skončím, vrátíme se domů do Rokycan.
