Mladicí o medaile i mety skromnější bojují ve dvou arénách vzdálených necelých 5 kilometrů. Jízda mezi Ufa Arenou, domovem klubu z KHL, a Sportovním palácem však mnohdy zabere více než hodinu.
Na vině jsou obrovské zácpy komplikující dopravu bez ohledu na den v týdnu nebo hodinu. Autobusy s hráči po několika stížnostech začaly provázet policejní vozy, které hokejistům razí cestu mezi hotely a arénami.
Ulice se v Ufě projektovaly za sovětské éry, kdy se s dramatickým nárůstem automobilové dopravy nepočítalo. "Naši lidé si rádi kupují auta, aby ukázali své postavení. Mnozí se kvůli tomu dokonce zadluží. A čím větší auto, tím lepší," říká Sofie Kornilajevová, dobrovolnice v tiskovém středisku šampionátu.
Sama patří k mladší generaci, jejíž postoje jsou už odlišné. Stejně jako řada kolegů se k práci na turnaji přihlásila především proto, aby měla možnost procvičit si svou angličtinu. Mladí si zde často platí nadstandardní jazykové kurzy, s kvalitou výuky ve školách nejsou spokojeni. Při výběru cizího jazyka převažuje angličtina, k západnímu stylu života zde vzhlíží.
"Starší generace žila v době, kdy byly Spojené státy považovány za nepřítele. Teď jsou ale mladí ze všeho amerického nadšení. Líbí se jim americká hudba, filmy i třeba značky oblečení," popisuje změny v postojích ruské společnosti studentka střední školy v Ufě.
Kromě dopravy se hlavní město Baškirska potýká i s extrémním podnebím. Začátek šampionátu se odehrál za teplot kolem -5 stupňů, podle místních jde však o relativně teplé období. Především v lednu klesá teplota v Ufě až k modré třicítce.
Více než mráz pobyt na ulici znepříjemňuje silný vítr a sněžení. Naopak auta se s málo udržovanými komunikacemi vypořádávají s přehledem, na uježděné vrstvě sněhu si místní vytvořili vlastní zdánlivě chaotický styl jízdy a spíše než vážné nehody jsou k vidění jen odřené nárazníky a lehké nehody řešené vzájemnou domluvou řidičů. V létě se naopak jedno z nejvýchodnějších měst Evropy dusí v teplotách stoupajícím až ke čtyřicítce.
Baškirové jsou na svou částečnou autonomii hrdí. Cestou z letiště vidíme prezidentský palác, hlavní třídu zdobí světelné řetězy v národní bílé, modré a zelené, nad městem se tyčí jezdecká socha Salavata Julajeva, vůdce rolnické války z 18. století. Konání hokejového šampionátu v Ufě místní příjemně překvapilo a váží si ho. Vždyť kromě KHL a občasných koncertů méně známých muzikantů si příliš společenských události neužijí.
S kanadským diváckým nadšením či německou organizační sehraností se v Ufě sice nesetkáte, všechny nedostatky nahrazuje lidský přístup. Cizince bloudícího po ulici se bez ptaní rychle ujímá pomoc, organizátoři turnaje neváhají objet několik míst, aby pro novináře pozdě v noci našli otevřenou restauraci.
Čechy tu mají rádi. V Ufa Areně najdete vystavený dres karlovarského hokejového klubu, který zde před lety navázal spolupráci, a sympatie publika v utkání Česka s Finskem byly jasně na straně slovanského národa.
Neosobní ruský státní aparát tak připomínají jen bezpečnostní opatření v arénách. Počet mužů v uniformách připomíná i na zápasech s malou účastí policejní manévry, k vidění jsou policisté s německými ovčáky a každý divák před vstupem prochází důkladnou prohlídkou oblečení a zavazadel. I to však dokumentuje, jak moc Rusům záleží, aby se šampionát povedl.
