Navzdory debaklu v posledních dvou utkáních turnaje byl trenér hrdý na mužstvo i svůj realizační tým. V extrémní covidové sezoně totiž spolu Petrův soubor strávil přes tři měsíce. Tedy dobu, kterou společně za normálních okolností tráví hráči svých klubů.
Při vrcholu sezony v americkém Texasu proti favoritům z Finska i USA mladíci ukázali, že se tvrdá dřina vyplatila a že český hokej je přece jen na cestě vzhůru. „Odjel jsem však domů s velkým zklamáním, protože jsem našemu příběhu věřil,“ netajil kouč Petr.
Za debakly podle něj nenesou vinu hráči, z dlouhodobého hlediska se na nich podílela zvláštní doba, zákaz domácího hokeje i malá porce času na ledě mezi dospělými.
Kouč osmnáctky: Za náš hokej mě ugrilují. Konec mistrovství je kaňka |
„Není vinou kluků, že během roku neodehráli to velké kvantum zápasů, které se předpokládalo. Zřejmě se nám to vrátilo zpátky v přípravě se Slovenskem, v modelových utkáních s dvacítkou, exhibičním zápasu se Švýcarskem potažmo v prvních dvou zápasech ve skupině,“ pustil se do rozboru.
Turnaj jste opustili už po čtvrtfinále s Kanadou. Kde vidíte hlavní příčiny, že jste si nezahráli o medaile?
Nevím, jestli mluvit o smůle či štěstí v duelu s Amerikou. Víme také, co se dělo v koncovce utkání s Německem. Klíč vidím v tom, že jsme měli do vítězného konce dovést zápas s Finskem. Kdybychom to dotáhli, můžeme se bavit o tom, že jsme mohli mít jiného soupeře. Stojím za hráči, ale asi to bylo nejvíc, co jsme mohli vzhledem k možnostem dosáhnout. Dokud si to nepřiznáme, můžeme se vzájemně napadat a mít spoustu komentářů kolem. Já i hráči jsme pro úspěch udělali maximum.
Ale Kanada vám dala za šest minut z šesti střel čtyři góly a nebylo oč hrát. To musel být velký šok i pro vás, že?
Přiznávám, že jo. Atmosféra byla elektrizující. Každý si to čtvrtfinále chtěl zvlášť po třech měsících v kempu užít, a ještě takový svátek proti Kanadě. Chcete rychle otáčet hru, získávat kotouč, vyhrát i první buly. Takové ty detaily. Úkol první lajny byl uhrát úvodní střídání v pásmu soupeře a do první komerční pauzy udržet vyrovnané skóre. Ale tohle jsem ještě nezažil.
Poslední roky svaz sliboval progres mládežnického hokeje v Česku. Viděl jste ho?
Záleží, jak to bereme. Co se zlepšuje? Dostávám dotazy od kanadských novinářů a vy jste je slyšel během tiskových konferencí. Oni říkají, že Češi konečně po dlouhé době v něčem konkurovali světu. Ale jak se zlepšujeme? Je to o čtrnáctidenním turnaji, kde řešíme český hokej, nebo o dvanácti hodinách denně na zimáku?
Kde chcete začít?
Kluci, které trénuji, jsou naštvaní. Všichni vyzdvihují Bedarda obklopeného hráči stejných schopností. Mám hodnotit konkurenceschopnost českého nároďáku, nebo mám hodnotit dovednosti našich hráčů? Od konce října jsem objížděl zimáky. A ti borci hokejově stáli, dělali jen kliky a dřepy v obýváku. Jejich konkurenti z dalších zemí hráli zápasy, trénovali dvoufázově. Ti kluci za to nemůžou.
Hodně vás naštvalo, že hráči neměli kde hrát a děti nemohly sportovat?
Naštvalo mě to jako rodiče. Mám doma čtyřměsíčního syna, kterého se to ještě nedotklo, ale kromě toho vychovávám tříletou dceru. Další syn je ve Finsku a ještě tam dlouho bude. Takže jasně, že mě to štvalo. Na to nemusím odpovídat jako trenér reprezentace.
Úplná krize českého hokeje se ještě nedostavila, říká uznávaný trenér |
Ale juniorský hokej kvůli tomu stagnuje, za rok nečinnosti může odejít jedna generace potenciálních vrcholových sportovců. Mělo se s tím dělat něco víc a prosadit si návrat sportu po všechny i ve složité době?
To je otázka na zodpovědné lidi ve vládě. Děti by měly ve sportu najít smysl života, ale vidíme, že je to trochu jinak. Sedí u Playstationu, víme, jak probíhá výuka, že je pořádně nepustí ani do kolektivu ve škole. Z mé profese mě zaráží, že jsme nemohli hrát hokej. Jsem velký fanoušek sportu, takže je fajn, že se hrála hokejová extraliga i první liga.
Pomohlo to vašim hráčům?
Spousta našich kluků tam mělo starty, ale nemyslím si, že by jim tři čtyři minuty icetimu na zápas pomohly. Nakonec se řeklo, že byl covid a že alespoň hráli. To je nepřipraví ani na MS osmnáctek. Proto naše hráče budu neustále bránit. Když jsme viděli, jak vystřelil ve čtvrtfinále v přesilovce Kanaďan na našeho brankáře tak, že jsme puk viděli až síti, nejsem si jistý, že měl náš gólman v téhle sezoně dostatečný prostor čelit podobným ranám.
Jak bylo vůbec složité skládat původně tým z hokejistů, kteří vlastně neměli kde hrát?
Našli bychom spoustu podobných příkladů v našem mužstvu. Třeba obránce Pinkas. Začínal jako desátý nebo jedenáctý bek. Skončil na konci října a podívejte se, jaký až do mistrovství světa udělal pokrok. A to jen proto, že nám svaz umožnil navazující kemp, kde jsme mohli pracovat každý den. Teď už patřil ke stěžejním obráncům, zvládl situace proti budoucím hvězdám NHL. Kdybychom vůbec neměli možnost dřít na reprezentačních soustředěních, vůbec nechci domýšlet, jak bychom vypadali v úvodních zápasech na šampionátu. Ale jedna věc mě vážně štve.
Povídejte.
Nikde nepadlo ani slovo, kolik jsme tomu všichni obětovali. Obrovský kredit patří i asistentovi Tomáši Martincovi, Radimu Skuhrovcovi nebo manažerovi týmu Petru Studničkovi. Tihle kluci tomu dali všechno, v Americe jsme díky tomu byli týden za hvězdy. Jen naši mladí hokejisti se nedočkali žádného uznání. To nebyla normální situace a nemůžou za to, že nám zavřeli hokej. Poslouchal jsem, že naši kluci hrají v extralize a první lize. Ale když hrají ve čtvrté lajně a vy je máte napsané v úderných lajnách, logicky na ně nemůžu být naštvaný, že ideálně neřeší situace. Takže jsem poděkoval hráčům, že se obětovali a udělali maximum pro to, aby na turnaji byli konkurenceschopní. Zvládli tu těžkou dobu a připravili se na MS.
16letý David Jiříček si odbyl premiéru za reprezentaci proti Rusku na turnaji Karjala
S mládeží ale dlouhodobě pracujete, takže znáte tuzemské poměry. Svaz před časem založil programy na rozvoj mládeže. Dělá se to ve vašich očích dobře?
To je na větší analýzu. Programu svazu moc věřím, byl jsem kolem všech kempů a umím porovnávat. Dostával jsem dotazy na Rusa Mičkova a Kanaďana Bedarda. To jsou ročníky 2004 a 2005, sleduji je od šesté třídy, kdy se začali pohybovat na světových turnajích. Takže vidím tu konkurenci i světové trendy v přípravě a taktice. A když to porovnám, stojím si za tím, že se zlepšujeme. Nejde udělat obrovský skok ze dne na den. Nebereme naši výkonnost podle dvou zápasů, v nichž jsme dostali 21 gólů. Ale na trénincích a v utkáních vidím posun. Na nás trenérech je jen určit správnou strategii a pak budeme konkurovat ostatním týmům.
Kouč dvacítky Karel Mlejnek po šampionátu na přelomu roku poukazoval na nutnost zlepšení práce v klubech, kde je potřeba dělat na dovednostech.
Ale jak více? To už asi nejde. Známe týdenní mikrocyklus hráče U15 až U18. Vedeme profesní debatu, nebo budeme řešit, že bychom měli zlepšit dovednosti? Budeme zase poslouchat, že nestřílíme jako Kanaďani? Všichni to umí pojmenovat. Ale jak to změnit… Kluci vstanou, mají třikrát týdně ranní individuální tréninky. My rodiče a naše společnost chceme, aby chodili také do školy. Chceme z nich mít hokejisty, studenty, a aby měli také parádní stravu a tak dál. Návod vám neřeknu.
Bedard versus Mičkov. Souboje nové hokejové generace začaly |
Kde je tedy potřeba přidat?
Pan Zavadil to pro iDNES popsal dobře. Pojďme přizpůsobit školu i jejich tréninkový systém, abychom z nich vychovali hráče. Potřebují pořádně jíst, trénovat a také odpočívat. Děláme z nich vytrvalce. Denní režim těch mladých hokejistů je od rána do večera. A na konci týdne máme mít za odměnu soutěže. A čekám i tu otázku, co s těmi soutěžemi… Každému hráči říkám, pojďme pracovat na dovednostech. Po tréninku si odstřílej čtyřicet až padesát puků a budeš střílet jako Kanaďan. To je za týden 280 střel.
Vsadil jste oproti dvacítce na aktivní agresivní hokej. Byl jste přesvědčený, že s tím prorazíte?
Proto jde ze mě tak velká nespokojenost. Věřil jsem, že naše ročníky 2003 to dokážou a světu to dáme najevo. Nastolený trend je správný a na nás je, abychom to v hráčích probudili ještě víc.
