"Jsem v Moskvě rád, v Rusku se hodně věcí změnilo k lepšímu a hlavně, hraje se tu nejlepší hokej v Evropě. Rád sem jezdím a nejenom na turnaje," říká Musil.
Při úvodním zápase českého mužstva na turnaji samozřejmě nechyběl v hledišti. "Zklamali mě hlavně Švédové. Nepředvedli nic už proti Rusům. Naši mají trochu alibi, protože nebyli sehraní, ale moc to neuznávám. Stejně se v zápase sestavou míchalo. Nakonec se vyhrálo, tak snad může být spokojenost," řekl k duelu.
V popisu práce má sledovat hokej, vytipovat pro Edmonton hráče a pečovat o ně. "Většina kluků si myslí, že draftem všechno končí, ale to není pravda. Naopak - je to začátek. Snažím se tuto informaci klukům předat a přidat k tomu své zkušenosti. Sleduju amatéry i profesionály, draftované i nedraftované, kteří zatím mají smlouvu jen v Evropě. Vždy se snažím domluvit s manažery, abych jim nekomplikoval práci. Chápu jejich cíle."
Do Ruska se vydal dobrovolně, a rád. "Pro mě je to atraktivní turnaj. Pět hráčů se omluvilo a jsou tu hráči, kteří se mi líbí v lize, ale do nároďáku by se nikdy nedostali. Rád je pozoruju, jak se jim daří na mezinárodní scéně, kde je hokej rychlejší, kontaktnější a na všechno je méně času. Líbí se mi, že to zvládají."
Naopak na omluvenky má bývalý obránce jasný názor. "Ti hráči by u mě v mužstvu nehráli. Nikoho nechci napadat, ale omluvit se jenom proto, že se jede před Vánoci do Ruska, to bych nebral. Kdybych byl trenér, bál bych se je vzít do mužstva, protože bych k nim nemohl cítit důvěru. Naopak se mi líbí přístup Martina Procházky, který nominaci vzal, i když byl zraněný."
František Musil razí podobnou životní filozofii jako jeho tchán Jaroslav Holík. "Já dávám "dědkovi" ve spoustě věcí za pravdu, jenom je škoda, že to podá tak, že to druhá strana jenom těžko stráví. Mrzí mě, jaký pak má na veřejnosti obrázek. Podle mě úcta k panu Holíkovi by měla být, hodně toho dokázal," říká.
Naposledy se Holík dostal do konfliktu se Slavomírem Lenerem, kterého oba chtěli na listopadové akce a mladý talent nakonec odjel do Finska na Karjalu. "Těžko se mi to komentuje," říká Musil. Znám názor jedné strany a věřím, že si to s Lenerem vyříkal. Ale jeho postoj chápu. Jirka Hudler s ním nebyl na žádné akci a to je špatné. Je to sice šikovný hráč, líbí se mi, ale chápu "dědkovy" obavy. Loni si vzal na dvacítky hvězdy, které vyhořely a ještě udělali špatnou atmosféru v týmu. Spálil se a nechce to opakovat."
Proti Hudlerovi ještě na jaře stál na ledě. V play off 1. ligy podpořil mladý talent Liberec, zatímco zkušený harcovník Jihlavu. "Mám na to hezké vzpomínky. Cítil jsem podporu vedení klubu i hráčů a dokázali jsme s mužstvem ze čtvrtého místa projít až do finále. Kluci uvěřili, že by se nám to mohlo povést, v týmu byla skvělá atmosféra a v Jihlavě zase chodilo na hokeje sedm tisíc lidí. Nakonec to nevyšlo a možná, že právě jenom o toho Hudlera. Kdyby ho Liberec neměl, mohli jsme hrát baráž my," tvrdí.
Na led ho to už ale netáhne. "Nemám čas a ani nechci zahrát si jen tak s kamarády. Velký hokej už bohužel ze zdravotních důvodů hrát nemůžu. Loni jsem to v Jihlavě přežil snad jenom díky tomu, že jsem si hned v prvním zápase zlomil prst a nemyslel jsem na ostatní svoje potíže. Navíc by mě už asi manželka vyhodila. Už tak o mě říká, že jsem blázen," směje se.
Ale když jsem byl na extraligovém zápase Slavia - Pardubice, kterému nechybělo snad vůbec nic, měl jsem obrovskou chuť nazout brusle a jít do toho. Úplně mě atmosféra zápasu strhla. Ale to už je bohužel za mnou. Tak ještě chodím na led v Jihlavě s mladými kluky."
Musil tvrdí, že ruský hokej je opět na vzestupu a jenom těžko v blízké budoucnosti najde v Evropě konkurenci. I proto sem tak rád jezdí. "Zavedli zase systém bazí a jejich současné mládežnické ročníky jsou k nezastavení," myslí si.
"Je to o základně a o podmínkách. Ta je u nich a pak ještě v Kanadě s nmi naprosto neporovnatelná. Vždyť si vemte, že třeba jenom v Edmontonu mají osmdesát krytých hal. Naše základna je užší, vyrovnáváme to tím, že máme možná nejlepší trenéry a metodiku. Přesto třeba Rusy nemůžeme dlouhodobě porážet, třeba v epizodách, jaké byly ve třech letech po Naganu, ale dlouhodobě asi ne," dodává Musil.
