Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Můžeme vyhrát, říká zlatý střelec z Nagana

27 2001
Praha - Národ si ho pamatuje jako zlatého střelce z olympiády v Naganu. Dal jediný gól finále proti Rusům. Najde se ovšem víc důvodů, proč je hokejista Petr Svoboda oblíbencem českého lidu. Trochu tajemným, protože už v sedmnácti emigroval do Kanady. Na turnaji v Japonsku si však brzy ve vlasti získal příznivce, když statečně bránil faulované spoluhráče. Pověst upřímného chlapíka pak potvrdil v létě v Karlových Varech při vyhlášení ankety Zlatá hokejka. Češtinou roztomile zdeformovanou anglickým přízvukem vyprávěl, jak ho všichni zvali na drink a on ráno po divoké noci nemohl najít boty.

Před pár dny přiletěl obránce týmu Tampa Bay Lightning do Česka, kde stráví léto s manželkou a dvěma dcerami. Byl nominován na následující hry do Salt Lake City, přestože se stále zotavuje z těžkého otřesu mozku, kvůli němuž od prosince nehrál.

O NAGANU A ZLATÉM GÓLU
Vzpomenete si ještě na Nagano?
"Jistě, to je pocit, jaký člověk nezapomene. Když vidím kluky, co tam hráli, vždycky si to vybavím."

Máte nahraný ten zlatý gól?
"Já ne. Rodiče ho asi mají. Já se teď nekoukám na věci, které jsem prožíval. Možná až budu starší..."

Byla to vaše životní trefa?
"Neznám hráče, který by s čistým svědomím mohl říct, že toho góla přesně tam chtěl dát. Kdyby to tvrdil, tak lže. Já vždycky hrál pořádně obranu, ta vyhrává všecky tituly. Dva týdny zážitků s klukama jsou důležitější než ten gól."

Kde schováváte medaili?
"Doma, v trezoru. Naposledy jsem ji viděl po Naganu."

Vážně jste ji pak nevytáhl?
"Učitelky v Philadelphii se ptaly holek, jestli by nepřinesly medaili ukázat. Ale když jsme se přestěhovali na Floridu, tak to skončilo a život jde dál."

O ČESKU A ČEŠTINĚ
Na jak dlouho a proč jste v Česku?
"Kvůli dětem, aby měly kulturní přehled. Dorazí za dva týdny, budou tu taky hrát tenisové turnaje."

Chystáte se cestovat. Poletíte třeba do Paříže?
"Chceme se podívat na Wimbledon, možná na French Open."

Kde tady budete bydlet?
"Zatím jsem u rodičů a pak si v Praze nebo u Prahy pronajmu barák. Na dva a půl měsíce."

Kdy jste tu byl naposled?
"Po olympiádě, v létě."

Jak vás každý zval na panáka a vy jste pak ráno nemohl najít boty?
"Jo. (smích)"

Objevily se pak ty boty?
"Ne, ne."

Nehrozí, že se z vás během pobytu v Česku stane alkoholik?
"Doufám, že se mi tyhle noci vyhnou. Já už doma moc nepiju. Jenom občas vyjdu s klukama. Zamlada jsem si hodně užíval, to nebudu zapírat. Když člověk zestárne, je rád, že si dá dvě dobrý český piva. To mi stačí."

Čím to, že jste se zlepšil v češtině?
"Poslední dva roky je to lepší. Pavel Kubina na mě mluví česky a jezdí za mnou rodiče. Když jsem přijel na olympiádu, bylo to pro mě těžké, protože jsem předtím čtrnáct let česky skoro nemluvil. Přemýšlel jsem anglicky, ještě pořád se mi to trochu motá."

Poznávají vás lidé v Česku?
"Jo jo. Překvapilo mě to. Vždyť já odsud odešel v osmnácti letech, od té doby jsem tu byl jenom třikrát. Jakmile někam jdu, tak si mě lidi všímají. Zeptají se, poprosí o autogram, já se podepíšu a jde se dál. Jsou hodní."

Sledujete, co se v Česku děje? Co politika?
"Já se teď soustředil hlavně na sebe a na rodinu. Ta je pro mě moc důležitá. Rád dělám všechny sporty, tenis, golf a tak dál. Ale politice se moc nevěnuju. Obě holky hrají tenis a já se radši učil hrát na kytaru, než abych sledoval politické věci, které nemůžu ovlivnit."

Víte třeba, kdo tu vyhrál volby? Kdo vládne?
"Kdo vyhrál volby, nevím. Vím, kdo vládne."

Kdo tedy?
"Havel, ne?"

Učíte se na kytaru, máte ponětí třeba o muzice? Pamatujete si třeba Olympic?
"Jo, to jsem slyšel, že Olympici se vrátili. A potom Katapulti. To jsou skupiny, co jsem měl rád, když jsem tady vyrůstal."

O MLÁDEŽI A OTŘESU
Vy jste nebyl příliš rád, když vás Philadelphia před časem vyměnila do slabé Tampy, ale pak jste tam prodloužil smlouvu a prý už nechcete jít pryč...
"Je fakt, že na začátku jsem neměl radost. Ale v Tampě jsme měli dobrého trenéra, dobrého manažera. A já jsem nikdy neříkal: Tohle dělat nebudu, tenhle mančaft je k ničemu. Člověk by se takhle neměl vzdávat. Skamarádil jsem se s mladýma klukama, co potřebují pomoct, poradit."

Kapitánem je v Tampě dvacetiletý Lecavalier, proč ne vy?
"Ptali se mě, jestli chci dělat kapitána, ale on je strašně talentovaný a je potřeba, aby vyzrál co nejdřív. S manažerem jsme si mysleli, že by mu to mohlo prospět."

Je pro vás příjemné být obklopen mladými lidmi?
"Je. Člověka to dělá mladším. Když budu žít mezi šedesátiletými lidmi, budu se chovat jako oni. Takhle aspoň občas udělám nějakou krávovinu."

V prosinci jste utrpěl otřes mozku. Pamatujete si všechno?
"Ještě nějaká díra v paměti tam je. Doufám, že postupem času se všechno vrátí."

Takový úraz jste neměl poprvé. Nenapadlo vás, že byste nechal hokeje?
"O takových věcech nepřemýšlím, dokud jsem schopen hrát na určité úrovni. Já vždycky hrál tvrdě proti komukoliv, tím jsem byl týmu prospěšný. Nejde dělat něco napůl. Dokud mi to zdraví povolí, budu hrát. Až to jednou odejde, začnu dělat něco jiného."

Nežádali vás blízcí, abyste přestal hrát?
"Manželka i rodiče si dělají obavy. Neriskoval bych něco, co by mi zničilo čas s dětmi. Hokej je důležitý, ale rodina třikrát tolik."

Nemohl jste řídit auto ani se dívat na dcery, jak hrají tenis. Ze sledování míčku vás bolely oči. To muselo být ubíjející...
"
Jo jo jo. Ale nesmíte se položit, záleží na vůli. Stává se mi to ještě teď. Ale už to je o hodně lepší. To víte, člověk je chvíli dole, pak ho pustí nahoru, než zase spadne."

Trápí vás v současnosti ještě nějaké příznaky?
"V normálním životě to jde, ale když trénuju natvrdo, není to nic moc. Bolí mě hlava, točí se mi."

Jak vás léčili?
"Jezdil jsem po celé Americe, člověku to nedá, chce se vrátit co nejdřív. Jenže nejvíc je zapotřebí klid a odpočinek. Od všeho jsem odstoupil, věnoval jsem se dětem, poprvé v životě sám sobě. Četl jsem si, hrál na kytaru."

Přátelil jste se s Erikem Lindrosem, měli jste blízko sebe chaty. Oba vás trápí následky otřesu mozku. Kamarádíte se ještě?
"S Erikem komunikujeme často, jezdíme ke stejným doktorům.
On teď procházel těžkým obdobím. Celou sezonu nehrál. Ale pochopil, že se to v životě otočí."

O REPREZENTACI
Blíží se zase olympiáda, nemáte obavu, že budete v týmu trochu cizí?
"Především je pro mě důležité, abych se po otřesu mozku dokázal vrátit. Zadruhé jde o velkou věc, nehraju hokej prvním rokem. Svoje už jsem si užil, cestování z jednoho mužstva do druhého. S tím nemám žádný problém."

Na nabídku reprezentovat jste kývl v době, kdy jste nemohl hrát hokej ani řídit auto. Neměl jste obavy, že nebudete na olympiádu fit?
"Člověk nemůže přemýšlet, co se bude dít za sedm osm měsíců. Každá olympiáda je svátek a pro mě bude stoprocentně poslední. Já dělám hokej z lásky, takže bez debat budu hrát. Když budu zdravý."

Jaký je rozdíl hrát za klub a za národní tým?
"Hrát pro město není taková událost jako pro celý stát. Na olympiádě musí člověk ze sebe vyprodat všechno najednou během dvou týdnů. To je to nejhezčí."

Skutečně budete v Salt Lake City hrát pro českou zemi?
"Odsud jsem odcházel v sedmnácti letech a představoval si, že se z politických důvodů už nikdy nebudu moct vrátit. Ale na svoje mládí vzpomínám rád. Bylo fajn, když jsem reprezentoval. Ten pocit jsem měl před zápasem proti Finsku. Viděl jsem tátu, který vždycky žil českým hokejem a fotbalem. Pro nás oba to jsou dobré vzpomínky."

Byl byste schopen hrát za Kanadu jako kdysi Peter Šťastný nebo Petr Nedvěd?
"V roce 1987 mě zvali na Canada Cup a býval bych šel hrát, kdybych si před turnajem neutrhnul koleno. Kanada mi taky dala hodně, když jsem tam přišel. Tak už to chodí, doma je tam, kde pracuje, kde má rodinu. A člověk chce hrát proti nejlepší konkurenci."

Může se v Salt Lake City opakovat úspěch z Nagana?
"No jistě. Když vidím ty kluky v NHL, vůbec nevím, proč by se to nemohlo stát."

Vyhrál jste už Stanley Cup i olympiádu, je pro vás Salt Lake City stejnou motivací jako před čtyřmi lety Nagano?
"Stejnou pravděpodobně ne. Jenže sportovec si dává pořád další cíle. Pro mě dost znamená, že v šestatřiceti můžu dál hrát s mladýma klukama jako před lety."

Máte být osobností, která by měla mít vliv na celý tým, třeba i na Jágra. Bavili jste se o tom třeba s trenérem Augustou nebo manažerem Černíkem?
"S panem Černíkem jsme o tom trochu mluvili, ale na to je ještě čas. Důležité je, aby se všichni uvolnili a hráli, jak umějí. Jardu Jágra nemá cenu učit hokej, je to nejlepší hráč na světě."

Jste připraven na roli vůdce?
"Posledních deset let jsem to vždycky dělal. Je důležité vystihnout pocit hráčů. Povzbudit je, když se něco nepovede. Začínal jsem v Montrealu s Larrym Robinsonem, Bobem Gaineym. To byly osobnosti nejenom v hokeji, které se už rodit nebudou. Talentově jo, ale lidsky už ne. Dneska je to víc o penězích. Sport ustupuje od té radosti. Oni mě tehdy naučili chovat se nesobecky a udělat něco pro mančaft. Pro vyhrávání udělám cokoliv. I v kabině."

Autor:


MIKUPEX TRADE s.r.o.
Přípravář výroby / produkční - Praha, 35-40 000 Kč

MIKUPEX TRADE s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat: 35 000 - 40 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze