Pětadvacetiletý hokejista se vrátil do Česka a přemýšlí nad nabídkami. Zájem o něj projevily mateřský Zlín, sousední Vsetín, ale také Vítkovice, Znojmo nebo Karlovy Vary. Žižka zatím zvažuje, jasno chce mít co nejdříve.
„Kdyby šlo jenom o smlouvu do konce sezony, všechno by bylo rychlejší. Ale bude se jednat o dlouhodobější kontrakt. Minimálně do konce sezony a na další dva roky,“ vysvětlil Žižka, proč stále přemýšlí.
Po návratu z Ruska jste začal trénovat ve Zlíně. Znamená to, že při zvažování nabídek preferujete svůj bývalý oddíl?
Jsem patriot, bylo by to nejlepší východisko. Ale Zlín teď jede, má dost beků, není potřeba to lámat přes koleno.
Může se tedy stát, že ve Zlíně podepíšete dlouhodobou smlouvu a zbytek sezony pak dohrajete třeba ve Vsetíně?
Ve Vsetíně zrovna ne. Chtějí budovat perspektivní kádr, takže i tam se bavíme o delší smlouvě. Ale v jiném klubu by to šlo. Mohlo by se stát, že bych ve Zlíně podepsal na další dva roky a pak by mě uvolnili někam na hostování do konce sezony.
V Rusku jste odehrál 23 zápasů. Proč s vámi klub ukončil v půlce listopadu spolupráci?
Mám z toho smíšené pocity. Doteď jsem se nedozvěděl, co stálo za mým odchodem. Možná to byly finance, možná chtěli někoho jiného. Jen mě mrzelo, že mi to neřekli dřív, neztratil bych tolik času. Na začátku reprezentační přestávky jsem letěl domů, pak se vrátil do Ruska, odehrál přípravný zápas s Kazaní a oni mi pak řekli, že se mnou nepočítají.
Jak na vás ruská liga zapůsobila?
Je to velice kvalitní soutěž. Vrátili se do ní hráči z NHL, týmy jsou nabité, hraje se tam velice dobrý hokej. Některé slabší celky, jako jsme byli my, urputně brání. Ale nechtěl bych superligu srovnávat s dalšími soutěžemi, protože každá liga je odlišná.
Jak vzpomínáte na proslulé ruské bazy?
To bylo to nejhorší, co jsem tam zažil. V jiných klubech měli bazy super zařízené, dalo se tam něco dělat. Naše stála jen pět minut od stadionu v Sokolnikách, byla to taková chata. V pokoji byly dvě postele, televize a nic jiného. Člověk tam sedm hodin ležel, pak šel na večeři a zase si lehl. Nedalo se tam dělat nic jiného, než ležet a dívat se na televizi. Velká nuda. Někteří spoluhráči se ptali, proč tam musíme být celý den, ale vedení jejich připomínky neakceptovalo. Kdysi tak vyhrávali, tak to musí být stejné pořád.
Co ruština?
Spíš jsem se bavil anglicky. Když jsem zkusil ruštinu, spoluhráč Martin Štrba se mi smál. Byla to taková čechoruština. Když odešel, snažil jsem se mluvit, ale nešlo mi to. Tento jazyk mi k srdci nepřirostl.
S kým jste hrál ve dvojici?
To byl další velký problém. Nedovedli mi najít partnera. Ostatní hráli pohromadě, vedle mě točili tři hráče. Nejlíp se mi hrálo s Cybukem. Uměl anglicky, na ledě jsme se domluvili. Pak mi tam trenér dal jiného hráče, který na mě nemluvil. Já na něj také ne, protože rusky neumím. Když jsem se kouče ptal, proč udělal změnu, tak mi odpověděl, že musí hrát všichni a že vedle mě se obránci budou točit. Přitom na styl spoluhráče si potřebujete zvyknout.
Vrátil byste se ještě do Ruska?
Proč ne. Ale už bych se rozmýšlel a chtěl bych do mančaftu, kde by mi to hokejově víc sedělo. Byl jsem v týmu, kde jsme pořád bránili. Neměl jsem z toho dobrý pocit.
Zatímco jste se vracel domů, do Ruska odcházel Karel Rachůnek, s nímž jste před lety ve Zlíně naskočil do extraligy. Bavili jste se spolu?
Ne. Když jsem doletěl domů, tak on už byl na druhé straně. Jen jsem se na letišti v Moskvě potkal s Kamilem Pirošem, který přestoupil do Voskresensku. Tak jsme na sebe zamávali.
Líbila se vám Moskva?
Je velice pěkná. Právě proto, že šlo o Moskvu, jsem ruské angažmá vzal. Byli jsme několikrát u Kremlu, zvenku jsem se podíval i na mauzoleum. Ale uvnitř jsem nebyl. Sice se říká, že kdo neviděl Lenina, neviděl Moskvu, ale tam jsem opravdu nemusel.
